Since the Restitution of Land Rights Act 22 of 1994 came into operation, courts have come to attach considerable significance to historian expert testimony when ruling on land claims that made it to court. Therefore, a universal approach had to be adopted. Over the years the Supreme Court of Appeal and Constitutional Court have developed tried and tested methodologies to aid the courts in determining the weight and admissibility of a witness' testimony. In the Salem Commonage case, both the Land (...) Claims Court and the majority of the Supreme Court of Appeal deviated from these precedents by adopting arguably a broader interpretation of the Act than intended. The case is unique in the sense that the dispute involves a commonage that was subdivided via a court order in 1940, resulting in the removal of the remaining black African population from that land. The question therefore was whether or not this group of people fulfilled the requirements for a valid claim as set out in the Act. The Land Claims Court and Supreme Court of Appeal felt that it had. The landowners applied for leave to appeal to the Constitutional Court. The application was granted, but in his judgment, Edwin Cameron agreed with the rationale of both courts, and held that there was a valid claim. This was despite the fact that the testimony of the claimants' 'star witness', Msile Nondzube, was heavily criticised by the landowners as well as a Supreme Court of Appeal judge. The Constitutional Court emphasised that the Act was an extraordinary piece of legislation and had to be interpreted in such a way so as to address the injustices of the past. This included provisions of the Act which dealt with how oral and expert evidence would be dealt with. (shrink)

My text is treating about the dynamics as an element of music, which is possible to be found also in the poetic texts. It’s the new and creative theory, so all examples are very subjective and their meaning is understood only from my own prospect. In my point of view, we can indicate element of music which is dynamics (what means all changes connecting to volume), in the lyrics. The poet Stanisław Barańczak in his creativity was talking about the most (...) important and difficult things, that’s why it needed very impressive way of expression. (shrink)

Cílem této studie je prozkoumat postavení metafory na poli zkoumání významu a následně představit potenciál metafory, a obrazných vyjádření obecně, zastávat pozici kritéria hodnocení teorií významu. Jako výchozí bod si práce bere několik vlivných pojetí metafory, na nichž ukazuje šíři bádání o metafoře a obraznosti a zároveň různorodost možných přístupů k vysvětlení těchto jazykových fenoménů. Dále je věnována pozornost několika sporným bodům opakovaně se objevujícím v různých teoriích metafory. Na základě analýzy těchto sporných bodů jsou předloženy argumenty zpochybňující předpokládanou (...) odlišnost mechanismů konstituování významu u obrazných a doslovných vyjádření. Následkem toho je pak vznesen návrh, zda by metafora, pro své kvalitativní a kvantitativní rysy, nemohla být chápána jako prubířský kámen teorií významu, tj. byla nástrojem k hodnocení těchto teorií, k jejich falsifikování, modifikování či přímo k jejich vytváření.The main aim of this study is to examine the role that metaphor plays in investigation of linguistic meaning and to present the potential of metaphor and figurative language in general to maintain a position of an evaluating criterion for theories of meaning. Several influential theories of metaphor are used as a starting point for this inquiry, to show how vast the field of investigation of metaphors and figurative language might be and how various approaches attempt to explain these language phenomena. I then focus on a number of problematic points repeatedly resurfacing in various theories of metaphor. My analysis of these problems issues in arguments questioning supposed difference between constituting mechanisms of literal and figurative meaning. Having this in place, I propose that, on account of its quantitative and qualitative features, metaphor could be understood as a touchstone of theories of meaning, i.e. the tool for their evaluating, refuting, modifying and even for creating new ones. (shrink)

Celem artykułu jest krytyczna analiza koncepcji J.H. Newmana, zgodnie z którą doświadczenie sumienia prowadzi jednostkę do wiary w Boga. Fenomenologiczna analiza doświadczenia moralnego prowadzi Newmana do wniosku, że doświadczenie to jest zrozumiałe tylko wtedy, jeśli zinterpretujemy sumienie jako głos Boga. Pokazuję – wbrew Newmanowi – że doświadczenie sumienia nie jest jednoznaczne. Nie da się wyjaśnić, dlaczego jednostka interpretuje je w kategoriach teistycznych, a nie jakichś innych. Potrzebne jest przyjęcie dodatkowych mechanizmów, które tłumaczą, dlaczego jednostka zinterpretowała swoje sumienie w kategoriach (...) teistycznych. Wskazuję, że w dziele Newmana można wyróżnić trzy takie mechanizmy. (shrink)

Merleau-Ponty’s attitude to psychoanalysis was ambiguous. On the one hand, he realized that the phenomena psychoanalysis deals with require to go beyond the area of ​​act intentionality, and that, from a different angle, psychoanalysis addresses the same problem as Gestalt psychology, which played the central role in Merleau-Ponty’s philosophical project. On the other hand, he explicitly rejected the terms used by Freud for conveying his discoveries. Merleau-Ponty replaced unconscious mental contents, which act on conscious behavior, by ambiguous consciousness. In the (...) Structure of Behavior and Phenomenology of Perception, he used the terms “habit,” “bad faith,” “bodily expression,” “affective intentionality,” and “body schema” to specify his notion of experiential “ambiguity.” This paper aims to present the key concepts of Merleau-Ponty’s early interpretation of the psychoanalytic concept of the unconscious. A partial task is to show how Merleau-Ponty’s concept of bad faith differs from that of Sartre, and to distinguish existential ambiguity from the psychoanalytic concept of overdetermination. (shrink)

Larry Laudan v článku z roku 1983 označil problém demarkace, tj. rozlišení „vědy" a „pseudovědy", za filosofický pseudoproblém, kterým není třeba se zabývat, a slova „vědecké" a „pseudovědecké" za prázdné pojmy, které můžeme z našeho slovníku zcela vyškrtnout. V předkládané studii zpochybňuji toto Laudanovo stanovisko a předkládám argumenty ve prospěch tvrzení, že 1) rozlišení vědy a pseudovědy představuje důležitý a aktuální problém, kterým je třeba se zabývat, a že 2) možný způsob řešení tohoto problému nabízejí současná sociální studia vědy. Jejich (...) východiskem je pojetí vědy jako „formy života" a pojetí demarkačního kritéria jako proměnlivého souboru charakteristik, který sice nelze jednoznačně definovat, ale přesto jej lze zkoumat, a to prostřednictvím sociologické analýzy vědecké praxe. Mým záměrem je na příkladu několika vzorových studií představit specifika sociologického přístupu z hlediska jeho metodologie i povahy nabízených řešení a zhodnotit jeho možnosti i omezení pro filosofii vědy. (shrink)

Studie tematizuje dva fenomenologické přístupy k tělu a poukazuje na jejich slabiny. Větší pozornost je věnována Husserlově výkladu těla v Idejích II: zejména analýzou teorie „lokalizace“ se snažíme ukázat, že Husserl nedoceňuje význam extenzionality těla. Merleau-Pontyho koncepce z Fenomenologie vnímání je poté interpretována jako takový přístup k tělu, v němž je tělo redukováno na neosobní dovednost, resp. mohutnost jednání. Studie dospívá k závěru, že fenomenologie nemůže pojmout tělo jako princip zjevování, jehož konstitutivní působení by dokázala artikulovat analýzou prožívání, (...) nýbrž spíše je musí respektovat jako „sféru“ nezjevnosti, která se v prožívání a zjevování projevuje autonomním způsobem.The study interprets two phenomenological approaches to the body and underlines their weak points. More attention is dedicated to Husserl’s explication of the body in Ideas II: particularly on the basis of his theory of “localization“ we try to show that Husserl underestimates the extensionality of the body. Merleau-Ponty’s concept in Phenomenology of Perception is then interpreted as such an approach to the body that reduces it to an impersonal skill of our (bodily) actions. Our conclusion is that phenomenology cannot conceive the body as a principle of appearing, the constitutive role of which it might articulate through an analysis of experience, but instead it should respect it as an “area“ of the un-apparent that manifests itself autonomously in experience. (shrink)

The aim of my paper is to interpret S. Kierkegaard's concept of a leap as a metaphor for the process of moving from one conceptual scheme to another. The basis for this reading of the concept is provided by the growing recognition of Kierkegaard's philosophy as dealing with conceptual schemes, equipements or paradigms through which reality is interpreted. I use Kierkegaard's metaphor as a point of departure for the analysis of the conditions of possibility and the very process of changing (...) conteptual schemes in general. I use the story of Abraham and Isaac, as described in „Fear and Trembling”, as a source of examples illustrating more general points I make during my analysis. Firstly, I present a general understanding of what a conceptual scheme is and how it is functioning. Afterwards, I show how this functioning is impaired in case of Abraham and Isaac. Finally, I put forward a hypothesis that the problems that Abraham's scheme is encountering due to God's demand to sacrifice Isaac can all be reduced to the fact that a very deep change in meaning of certain terms within the conceptual scheme, such as "God", "good" or "duty", has occured. The adoption of new meanings would be equivalent to moving into another conceptual scheme. (shrink)

Fenomén zakoušené psychedelie (doslova „vyjevení mysli“) stojí na pomezí filosofického zkoumání a antropologického bádání. V našem příspěvku se pokusíme nahlédnout jedno ze základních filosofických východisek amerického etnobotanika a antropologa Terence McKenny, které našel u Hérakleita a jeho pojetí logu. Dle Terence McKenny se při psychedelické zkušenosti děje "emanace" Logu a je to také Logos, který dle Terence McKenny promlouvá k modernímu člověku skrze technologii. V tomto článku není zkoumána úplnost oprávnění ztotožnění McKennova pojetí logu s tím Herakleitovským, ale úvodní vyložení (...) McKennových inspirativních úvah. (shrink)

Treścią artykułu jest charakterystyka cech swoistych polskiej wersji modernizmu. Analiza polskiej myśli estetycznej z przełomu XIX i XX w. wskazuje, że program polskich modernistów niesłusznie utożsamia się z estetyzmem. Wydaje się, że modernistycznego odwrotu od rzeczywistości nie należy traktować jedynie jako ucieczki od skomplikowanych problemów ówczesnej codzienności. Równie uprawnione jest interpretowanie go jako sposobu wiodącego do zachowania wartości humanistycznych, które zatraciły się w otaczającej artystów rzeczywistości. Aksjologię modernistów uzasadniało założenie o monistycznym charakterze bytu. Jego naturalną konsekwencją było traktowanie (...) sztuki - ze względu na jej cechy - jako jedynego rodzaju działalności ludzkiej, który umożliwia kontakt z Absolutem. Bowiem zbliżenie do istoty rzeczy jest możliwe jedynie poprzez dzieło sztuki stanowiące przekaz wartości absolutnych. Wysoka ranga twórczości wynika z faktu, iż wartości te są zapośredniczone w duszy twórcy. (shrink)

In his theory of society Protagoras, one of the most influential sophists thinkers, applies a contractarian approach, similar in many respects to those of Locke, Hobbes and Rousseau. Protagoras, unlike Aristotle or Plato, was convinced that individual perceptions and beliefs as well as those of the body political are relative, because there is no uniform ground on which things could be perceived or experienced. He offers an evolutionary account of the development of human species, arguing that society is a result (...) of a contract among its members, based on commonly shared and taught social virtues. On the other hand, Protagoras is not a nihilist: In his account there is still a possibility of an expertise within the polis, related to the good of the particular community. (shrink)

Článek spadá do tematické oblasti současných snah o oživení Aristotelovy etické teorie. V užším vymezení jde o téma aktualizace konceptu morálního charakteru (či mravní ctnosti), které je spojováno s využitím poznatků psychologických věd. Zde pak klíčovou pozornost věnuji problému kritérií, podle kterých můžeme posuzovat adekvátnost návrhů na takovou aktualizaci. Vedle běžně respektovaných kritérií interdisciplinarity a empirické a normativní adekvátnosti představuji kritérium funkce, které je ústředním pojmem článku. Cílem článku je formulovat toto kritérium a pro jeho vyjasnění co nejlépe vystihnout funk­ci (...) (zjednodušeně řečeno užitečnost či přínos) Aristotelovy etické teorie. Dále je mým zámě­rem na příkladech představit, jaké důsledky by mělo přijetí tohoto kritéria (tedy zachování či zefektivnění funkce) pro posuzování adekvátnosti návrhů k aktualizaci Aristotelova konceptu morálního charakteru. Za funkci Aristotelovy etické teorie považuji zvyšování naší morální gramotnosti a tvrdím, že tato funkce vyplývá ze stěžejního rysu Aristotelovy práce, z důsledné analýzy a nalezení vzájemných vazeb mezi pojmy, které spojujeme s každodenní morálkou a s prožíváním dob­rého a spokojeného života. Na konkrétních příkladech ukazuji, jak snahy naplnit jiná kritéria adekvátní aktualizace mohou vést k pojmové redukci, zahlcení irelevantními informacemi, nebo jinak narážet na kritérium funkce. Naplnění všech zde představených kritérií ilustruji na analogii dovednosti, kterou jakožto aktualizaci představila Julia Annasová. (shrink)

The article deals with John Rawls’ theory of justice. The principal categories of Rawls’ book are analysed; especially the “veil of ignorance” and the principles of justice. Author’s attention is focused on some philosophical aspects of the concept of justice. The question of grounding of the idea of justice is analysed. Rawls’ theory is criticized for its lack of explanation in which way the idea of justice is given: is it a primordial experience or a result of the rational calculus?

Artykuł ten jest próbą odpowiedzi na pytanie o status informatyki jako dyscypliny wiedzy oraz o miejsce, jakie zajmuje ona pośród innych nauk.Wśród informatyków i filozofów dominują cztery poglądy dotyczące statusu informatyki jako nauki. Pierwszym z nich jest twierdzenie, że informatyka to gałąź matematyki. Jeżeli podstawową działalnością informatyków jest pisanie programów – działalność matematyczna – to informatyka jest po prostu działem matematyki, czyli nauką formalną. Nie wszyscy jednak badacze zgadzają się z tym poglądem, twierdząc, że pisanie programów to rodzaj (...) eksperymentu, a informatyka jest nauką przyrodniczą. Eksperymentowanie za pomocą komputerów jest czymś więcej niż tylko metodą pomocniczą w innych naukach, odgrywa bowiem istotną rolę również w obrębie samej informatyki. Wielu informatyków uważa jednak, że traktowanie uprawianej przez nich dyscypliny jako nauki formalnej lub przyrodniczej jest niewłaściwe, ponieważ zaniedbuje podstawowe stawiane przed nią zadanie – rozwiązywanie problemów z wykorzystaniem komputerów. Informatyka jest zatem gałęzią inżynierii. Innym dominującym obecnie poglądem jest traktowanie informatyki jako nowej dyscypliny wiedzy, która wykorzystuje zarówno osiągnięcia inżynierii, jak i metody formalne i eksperymentalne. Sama nie jest jednak ani gałęzią matematyki, ani nauką przyrodniczą, ani też dziedziną inżynierii. (shrink)

Der Artikel wird der Methode der Debatte gewidmet, die seit einigen Jahren in vielen polnischen Schulen angewandt wird. Eine Debatte ist keine freie unordentliche Diskussion, sondern sie hat eine spezifische Struktur, die von den Sprechern beachtet werden muss. Die eine Mannschaft verteidigt eine These, und die zweite stoßt diese These um. Die Mitglieder der beiden Mannschaften sollen Argumente für Verteidigung ihrer Stelle erheben, und auch damit die Argumente der Gegner umstoßen. Diese Mannschaft gewinnt, die nach der Meinung des Richters (Lehrers) (...) den richtigen, ehrlichen und mehr akzeptablen Ansichtspunkt zu dem bestimmten Thema darstellt. Der mit der Methode der Debatte geführte Unterricht ermöglicht Inhalte aus verschiedenen Fächern integrieren, ist also ein Fächer übergreifender Unterricht. Der Anteil an Debatten entwickelt bei Schülern viele Fähigkeiten, die zum Leben in der gegenwärtigen kommerziellen Welt notwendig sind, d.h. zum Beispiel kritisch zu denken, den Entschluss zu fassen und ihre eigene Stellung zu verteidigen. Debatten lehren auch erfolgreiche Teilnahme an dem Dialog und verschiedenen Verhandlungen, bilden die Bereitschaft der Arbeit im leam, die Fähigkeit der Selbstbildung. Das Debattieren bereitet junge Leute auf die Arbeit in vielen Berufen vor, wie z.B. Manager, Journalist, Lehrer, Jurist und auf die zukünftige politische Tätigkeit sowie auf aktive und bewusstsame Teilnahme am Leben der heutigen Gesellschaft. (shrink)

Dialectics as the philosophical core of Zygmunt Bauman’s thought. The case of freedomThe aim of this paper is to analyse the philosophical roots of Zygmunt Bauman’s thought, epitomized by dialectics, especially in the context of the issue of freedom. In the first part of the article the author analyses the problem of the dialectics of nature and society by means of the concepts borrowed from Henri Lefebvre. The second part discusses Bauman’s philosophical predecessors, especially the members of the Frankfurt School, (...) i.e. Theodor W. Adorno, Max Horkheimer and Erich Fromm. The final part is focused on tripartite condition of freedom, unfreedom and determination, as diagnosed by Bauman. (shrink)