We analyse the system of ethical review of human research in the Baltic States by introducing the principle of equivalent stringency of ethical review, that is, research projects imposing equal risks and inconveniences on research participants should be subjected to equally stringent review procedures. We examine several examples of non-equivalence or asymmetry in the system of ethical review of human research: (1) the asymmetry between rather strict regulations of clinical drug trials and relatively weaker regulations of other types of clinical (...) biomedical research and (2) gaps in ethical review in the area of non-biomedical human research where some sensitive research projects are not reviewed by research ethics committees at all. We conclude that non-equivalent stringency of ethical review is at least partly linked to the differences in scope and binding character of various international legal instruments that have been shaping the system of ethical review in the Baltic States. Therefore, the Baltic example could also serve as an object lesson to other European countries which might be experiencing similar problems. (shrink)

Cieľom state je navrhnúť systematickú a vyčerpávajúcu klasifikáciu definícií. Táto klasifikácia vychádza z typológie, ktorú vypracoval Richard Robinson vo svojej knihe o definíciách, no v rôznych aspektoch ju ďalej dopracováva. Nová klasifikácia je založená na dvoch kritériách, a to kritériu predmetnosti a kritériu ilokučnej sily. Podľa kritéria predmetnosti možno definovať výrazy, pojmy, resp. objekty ; podľa kritéria ilokučnej sily možno zase rozlíšiť definície, ktoré opisujú existujúci systém, a definície, ktoré transformujú daný systém na nový systém. Napokon sa podľa týchto dvoch (...) kritérií vyhodnocujú niektoré známe druhy definícií. (shrink)

Dvizheshtite sili v obshtestvoto -- Kholistichen model -- Kharakteristika na kholistichnii︠a︡ model -- Kholistichen podkhod i upravlenie -- Kholistichna ikonomika -- Trudovi otnoshenii︠a︡ v kholistichna organizat︠s︡ii︠a︡ -- Khumanno vŭzstanovitelnata reakt︠s︡ii︠a︡.

t. 1. Putʹ dukhovnogo obnovlenii︠a︡ ; Osnovy khristianskoĭ kulʹtury ; Krizis bezbozhii︠a︡ -- t. 2, kn. 1-2. Nashi zadachi -- t. 3. Shleĭermakher i ego "Rechi o religii" : religioznyĭ smysl filosofii : tri rechi, 1914-1923 ; I︠A︡ bgli︠a︡dyvai︠u︡sʹ v zhiznʹ : kniga razdumiĭ ; Poi︠u︡shchee serdt︠s︡e : kniga tikhakh sozert︠s︡aniĭ ; Putʹ k ochevidnosti -- t. 4. Poni︠a︡tii︠a︡ prava i sily ; Obshchee uchenie o prave i gosudarstve ; O suchnosti pravosoznanii︠a︡ ; O monarkhii i respublike -- t. 5. (...) Osnovnoe Nravstvennoe protivorechie voĭny ; O sopotivlenii zlu siloi︠u︡ ; Statʹi, Pisʹma -- t. 6, kn. 1. O li︠u︡beznosti sot︠s︡ialʹno-psikhologicheskiĭ opyt ; Osnovy khudozhestva, o sovershennom v iskusstve ; O tʹme i prosvetlenii : kniga khudozhestvennoĭ kritiki, Bunin, Remnozov, Shmelev -- t. 6, kn. 2. O Rossii ; Russkie pisateli, literatura, teatr, muzyka ; Khudozhnik i khudozhestvennostʹ -- t. 6, kn. 3. O Rossii i russkoĭ dushe ; Genii Rossii -- t. 7. O bolʹshevizme i kommunizme ; Muchenichestvo t︠s︡erkovʹ v sovetskom gosudarstve ; Sovetskiĭ soi︠u︡z ne Rossii︠a︡ ; O nat︠s︡ionalʹnom prievanii Rossii ; Tvorcheskai︠a︡ idei︠a︡ nashego budushchego -- t. 8. Bolʹshevist︠s︡kai︠a︡ politika mirovogo gospodstva ; Vzgli︠a︡d vi︠a︡alʹ ; Kniga razmyshleniĭ i upovaniĭ -- t. 9-10. Dnevnik ; Pisʹma ; Dokumenty (1903-1938) -- [t. 10.] Pisʹma ; Memuary (1939-1954) -- [t. 11. kn. 1] Perepiska dvukh Ivanov (1927-1934) -- [t. 11. kn. 2.] Perepiska dvukh Ivanov (1935-1946) -- [t. 11. kn. 3.] Perepiska dvukh Ivanov (1947-1950) godov -- [t. 12.] Stat·i, lekt︠s︡ii, vystuplenii︠a︡, ret︠s︡enzii (1906-1954) -- [t. 13.] Kto my?; O revoli︠u︡t︠s︡ii ; O religioznom krizise nashikh dneĭ -- [t. 14. kn. 1.] Filosofii︠a︡ Gegeli︠a︡ kak uchenie o konkretnosti Boga i cheloveka : uchenie o Boge -- [t. 14. kn. 2.] Filosofi Gegeli︠a︡ kak uchenie o konkretnosti Boga i cheloveka : uchenie o cheloveke -- [t. 15. kn. 1.] Aksiomy religioznogo opyta : issleovanie -- [t. 15. kn. 2.] Aksiomy religioznogo opyta issledovanie -- [t. 16. kn. 1.] Mir pered propastʹi︠u︡ -- [t. 16. kn. 2.] Mir pered propastʹi︠u︡ ; Analiticherskie zapiski i publit︠s︡istika -- [t. 17.] Gitler i Stalin. Publit︠s︡istika 1939-1945 godov -- [t. 18.] Spravedlivostʹ ili ravenstvo? ; Publit︠s︡istika 1918-1947 godov -- [t. 19.] Russkiĭ kolokol : zhurnal volevoĭ idei [No special title]. (shrink)

Článek se snaží přiblížit přístup Josepha Priestleyho ke zkoumání lidské mysli. Postupně jsou ukázány dva kroky, ve kterých Priestley mění svůj pohled na hmotu a ducha a dochází k materialismu. V prvním kroku redefinuje pojem hmoty a přisuzuje hmotě zcela nové vlastnosti – síly přitahování a odpuzování. V druhém kroku pomocí těchto nových vlastností vysvětluje schopnost vnímání a myšlení. V těchto krocích navíc využívá poznatky tehdejší přírodní filosofie, zejména mechaniky. Člověk a jeho mysl jsou podle Priestleyho součástí přírody. To znamená, (...) že člověk a lidská mysl jsou určitým mechanismem, který pracuje podle přírodních zákonů a lze jej pomocí těchto zákonů také vysvětlit. (shrink)

„Jdu na chvíli ven a možná se zdržím,“ měl říci kapitán Oates (Scott, 1912), opustit stan a nikdy se nevrátit. Měl mít vážně omrzlé nohy, měl ztrácet síly rychleji než ostatní. Údajně žádal, aby byl ponechán svému osudu. Ostatní to odmítli, a proto odešel sám. Scott (1912) napsal, že věděli, že jde Oates na smrt, že to byl skutečný anglický gentleman.V diskusích o eutanazii je zmiňován argument, že je-li smrt na požádání povolena, mohou lidé dojít k závěru, že mají nejen (...) právo, ale dokonce i povinnost zemřít, a to by byl nepřípustný výsledek. Povinnost zemřít je chápána jako něco nepřijatelného, nepřipustitelného. Nicméně existují případy, ve kterých tuto povinnost připouštíme. Oates opustil stan, odešel zemřít, protože kdyby zůstal, měli by ostatní velmi malou, žádnou, šanci na přežití. Nebyli schopni ho opustit, on je ale opustit musel. Zdá se tak, že měl povinnost zemřít. Stejně tak horolezci při pádu odříznou raději sami sebe, než aby vystavili riziku ostatní.Existují čtyři základní a obecné motivy, které jsou spojeny s rozhodnutím zemřít (Warnock, 2008). Lze je také rozdělit do dvou skupin: pro smrt se rozhodujeme ve vztahu k sobě, s ohledem k bolesti nebo s ohledem k důstojnosti, a ve vztahu k druhým, s ohledem ke svým blízkým nebo s ohledem ke společnosti. Pokud samotný člověk nechápe svůj život jako nejvyšší a nezpochybnitelnou hodnotu, pokud si nemyslí, že se může rozhodovat bez ohledu ke komukoli jinému, k čemukoli jinému, pak lze ukázat, že jsou chvíle, kdy máme povinnost zemřít. Máme povinnost zemřít, abychom uchránili právě to, o čem si myslíme, že je významnější než náš život, ať už se jedná o životy jiných lidí, či představu o nás samotných. Povinnost zemřít se tak nezdá jako něco, co by mělo zakládat důvody pro odmítnutí eutanazie, není něčím nepřípustným nebo nepřijatelným. (shrink)

Cílem studie je srovnání Platónova a Aristotelova výkladu vlastností těžké a lehké. Nejprve jsou představeny hlavní motivy obou výkladů a poté následuje srovnání z hlediska využití empirických dat, z hlediska jejich explikační síly a také co do blízkosti modernímu pojetí tíže. V závěru se ukazuje, že Aristotelova koncepce těžkého a lehkého je propracovanější a komplexnější, ovšem mnohem stručnější výklad Platónův má také značné explikační možnosti a v určitých ohledech Aristotelovu teorii předčí.

Kniha se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filozofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filozofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Kniha popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro řešení (...) imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr knihy zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor knihy zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů. (shrink)

Posudok si pokladá Otázku: Je ruská armáda moderná? a v prostredí vojny odohrávajúcej sa na Ukrajine v roku 2022 analyzuje tri témy, ktoré poskytujú odpoveď. Prvou témou, ktorú analyzujeme, sú konvenčné sily: venujeme sa skúmaniu slabých aj silných stránok ruského letectva, námorníctva a pozemných síl. Aby sme dokázali vykresliť obraz ich schopností, určujeme si dva protipóly, s ktorými ich porovnávame: americkú a ukrajinskú armádu. Druhou hlavnou témou je informačný sektor, kde skúmame využitie informačných technológií a umelej inteligencie vo vojne. Tretím (...) aspektom je ekonomická stránka vojny, kde opisujeme zdroje financovania ruskej armády, obchody prebiehajúce vo vojenskom sektore, ale aj dopady opatrení spojené s konfliktom na Ukrajine: sankcie, zákaz využívania SWIFT systému a podobne. Tieto tri faktory boli zvolené na základe definície hybridnej vojny uvedenej v texte článku, ktorá sa na území Ukrajiny už od anexie Krymu v roku 2014 odohráva. Práca sa zameriava až na udalosti od 24. februára 2022. (shrink)

Disertační práce se zabývá problematikou připisování myšlení jiným entitám, a to pomocí imitační hry navržené v roce 1950 britským filosofem Alanem Turingem. Jeho kritérium, známé v dějinách filosofie jako Turingův test, je podrobeno detailní analýze. Práce popisuje nejen původní námitky samotného Turinga, ale především pozdější diskuse v druhé polovině 20. století. Největší pozornost je věnována těmto kritikám: Lucasova matematická námitka využívající Gödelovu větu o neúplnosti, Searlův argument čínského pokoje konstatující nedostatečnost syntaxe pro sémantiku, Blockův návrh na použití brutální síly pro (...) řešení imitační hry, Frenchova teorie subkognitivních informací a Michieho skepticismus ohledně možnosti umělého vědomí. Závěr práce zachycuje současný stav recepce Turingova testu a představuje pokusy o jeho praktickou realizaci, například v každoroční soutěži o Loebnerovu cenu. Autor práce zastává názor, že ani po více než šedesáti letech od uveřejnění Turingova paradigmatického eseje stále neexistují žádné vážné důvody pro zamítnutí jeho tvrzení. Tradiční komputační funkcionalismus možná není ideální teorií vysvětlující činnost myslí a jako slibnější se může jevit vývoj v neurálních vědách, ale Turingův test je přesto užitečným a snad i jediným nástrojem pro detekci inteligence u lidmi vytvořených strojů. (shrink)

Cílem studie je srovnání Platónova a Aristotelova výkladu vlastností těžké a lehké. Nejprve jsou představeny hlavní motivy obou výkladů a poté následuje srovnání z hlediska využití empirických dat, z hlediska jejich explikační síly a také co do blízkosti modernímu pojetí tíže. V závěru se ukazuje, že Aristotelova koncepce těžkého a lehkého je propracovanější a komplexnější, ovšem mnohem stručnější výklad Platónův má také značné explikační možnosti a v určitých ohledech Aristotelovu teorii předčí.

Artykuł charakteryzuje zmianę francuskiej pluralistycznej demokracji zmierzająca do bipolaryzacji systemu partyjnego i podziału ideologiczno - programowego na prawicę i lewicę społeczną. Dwubiegunowo ść bvła pochodną prezydenckiego ustroju V Republiki przy odpowiedzialności premiera przed parlamentem. Ważne były także przemiany w strukturze społeczeństwa na dwie podstawowe klasy i siły społeczne, tj. pracodawców i pracowników najemnych. W kryterium stosunku do własności i zakresu ingerencji państwa w gospodarkę, orientacja prawicowa obejmuje gaullistowski Ruch na Rzecz Republiki i liberalną Unię Demokracji Francuskiej, natomiast do orientacji lewicowej (...) zalicza się nurt socjalizmu reformistycznego i ruch komunistyczny. Omówione zostaną także organizacje skrajne. (shrink)

Despite the so-called ‘paradigm wars’ in many social sciences disciplines in recent decades, debate as to the appropriate philosophical basis for research in business ethics has been comparatively non-existent. Any consideration of paradigm issues in the theoretical business ethics literature is rare and only very occasional references to relevant issues have been made in the empirical journal literature. This is very much the case in the growing fields of cross-cultural business ethics and undergraduate student attitudes, and examples from these fields (...) are used in this article. No typology of the major paradigms available for, or relied upon in, business ethics has been undertaken in the wider journal literature, and this article addresses that gap. It contributes a synthesis of three models of paradigms and a tabulated comparison of ontological, epistemological and methodological assumptions in the context of empirical business ethics research. The author also suggests the likely (and usually unidentified) positivist paradigm assumptions underlying the vast majority of empirical business ethics research published in academic journals and also argues for an increased reliance on less positivist assumptions moving forward. (shrink)

Purpose. The purpose of the study is to outline the links between individual and collective dimensions of the human worldview. This purpose requires solving two tasks: to update philosophical ideas formed by reflection on human and community worldview; to identify and generalize the relationship of singular and general in the context of the problem of human worldview. Theoretical basis. The study is based on philosophical reflections about manifestations of singular and general worldviews. Such reflections appeared in European philosophy quite a (...) long time ago. Ukrainian and foreign philosophical discourse considers both measures of the worldview. And a role of the carrier of worldview plays either human or society. We can see that in researches of S. Krymskyi, I. Nadolniy, V. Popov, N. Rozhanska, V. Tabachkovskyi, V. Shynkaruk, V. Poythress, D. Rousseau, D. Billingham, C. Gianolla and others. However the links between individual and collective dimensions of worldview are not clearly outlined. It is possible to note the research of V. Popov who focuses on the problem of socio-collective and individual dimensions of worldview. But the scientist focuses more on the use of the concept of worldview in these two meanings. Human as a social being interacts with worldviews of other individuals. That is why we can speak of two dimensions of the worldview function: individual and collective. This problem became topical due to acuteness of the links between human and society in modern life. Originality. The author outlined key links between individual and collective dimensions of human worldview functioning. The study identified a role of human as a carrier of the worldview in formation of collective worldview. Conclusions. Human as a worldview carrier plays a key role in formation of collective worldview. In philosophical discourse thoughts about links between individual and collective worldviews are different and sometimes conflicting. We have a discussion problem of uniformity and diversity of collective worldview. Collective worldview is showed as a circulation of different ideas and views of individuals. But collective worldview is showed as a whole system of individual views too. Collective worldview manifests as integrated phenomenon because it is based on common worldviews of individuals. At the same time the human is influenced by collective worldview in particularly as a past generation heritage. (shrink)

The Essay concerning Human Understanding was published at the end of 1689.1 It sold well, and within three years Locke was planning revisions for a second edition. Among those whose “advice and assistance” he sought was the Irish scientist William Molyneux. Locke had begun a correspondence with Molyneux a few months before, after the latter had lavishly praised the Essay and its author in the Epistle Dedicatory of his own Dioptrica Nova, published early in 1692. Here was a man, Locke (...) concluded, whose judgment one could trust. He returned Molyneux’s compliment in the Essay’s new edition, calling him “that very Ingenious and Studious promoter of real Knowledge, ... whom I am proud to call my friend”. (shrink)

The articles discusses the philosophical foundations and the traditions of the theory of the humanitarian and technological revolution. The subject-matter of HTR theory is the description and forecast of the transition from the industrial to the post-industrial phase of civilization development as well as the strategy and the most effective methods of management of various socio-economic systems. This theory, actively developing in recent years, focuses on goal setting and on determining priorities and development criteria in the field of technology, science (...) and education. The current revolution largely justifies the forecast of D. Bell, an author of the theory of post-industrial development, about the transition from the world of technology to the world of people. The human is the main subject and object of the changes. In this regard, we review an interdisciplinary program on human research, initiated in the 1980s by I.T. Frolov. The ongoing scientific revolution in genetics and the transition to autoevolution make these ideas even more relevant. The concept of universal evolutionism proposed by N.N. Moiseev is fundamental. This concept originates from philosophical and methodological generalizations based on the vast experience of computer modeling of “human-dimensional” systems. The principles of co-evolution of man and biosphere, the strategies for finding compromises are very close to the ecology of technologies, developed by the theory of HTR. It is difficult to overestimate the importance of the interdisciplinary concept of self-organization for many scientific fields and, in particular, for the theory of HTR. In our days, proposed by an outstanding mathematician, methodologist and thinker S.P. Kurdyumov, the interpretation of synergetics as a bridge between humanities and natural science, as a common language of natural scientists, mathematicians, scholars has become generally accepted. Kurdyumov predicted that many concepts and ideas of synergetics, through their philosophical understanding, would change the outlook and become an element of scientific culture. We show that this forecast turns into reality and in the process of HTR the ideas of synergetics begin to change our world. We pay special attention to the concept of self-developing systems, the theory of global scientific revolutions and the types of scientific rationality proposed by V.S. Stepin. In this regard, we can say that the HTR brings even more large-scale changes, covering not only science but also technology, society, the inner world of man. Identifying the philosophical foundations of HTR, we contribute to the development of methodology of this approach, enhance intra-scientific reflection and make possible to formulate unsolved problems more accurately. (shrink)

We prove that in IST, Nelson's internal set theory, the Uniqueness and Collection principles, hold for all (including external) formulas. A corollary of the Collection theorem shows that in IST there are no definable mappings of a set X onto a set Y of greater (not equal) cardinality unless both sets are finite and #(Y) ≤ n #(X) for some standard n. Proofs are based on a rather general technique which may be applied to other nonstandard structures. In particular we (...) prove that in a nonstandard model of PA, Peano arithmetic, every hyperinteger uniquely definable by a formula of the PA language extended by the predicate of standardness, can be defined also by a pure PA formula. (shrink)

marilyn fischer’s careful historiographical treatment of the ideas and life of Jane Addams deepens our understanding of Addams’s important work as a thinker and practitioner. The paper paints a picture of the ideological and sociological landscape of Addams’s world, paying close attention to the relationships Addams had with other prominent thinkers of the day, such as the African Americans W. E. B. Du Bois and Ida B. Wells-Barnett, as well as the pragmatist Josiah Royce. Fischer seems to have doubled aims (...) in the paper. On the one hand, she makes a set of claims that helps us understand Addams better as a historical thinker. On the other hand, the paper advances another set of claims about Addams’s relation to .. (shrink)