[Is “logical analysis of natural language” possible?].

Významnou součástí novopozitivistické filosofie byl Carnapův projekt eliminace metafyziky logickou analýzou jazyka, ohlášený ve stejnojmenném článku. Tento projekt směřoval mj. k vytvoření tzv. logické syntaxe jazyka, která by umožňovala odhalit metafyzické věty jako nesmyslné a eliminovat je z vědeckého diskurzu. V tomto textu se nejprve věnujeme Carnapovu vymezení logické syntaxe v historickém kontextu. Následně analyzujeme Carnapovy neúspěšné pokusy logickou syntaxi jazyka zkonstruovat, přičemž ukazujeme, že jeho obtíže při hledání logické syntaxe nejsou nahodilé, ale mají systémovou povahu a (...) souvisí se způsobem, jakým Carnap problém vymezil. Na závěr formulujeme důsledky Carnapova selhání pro jeho filosofický projekt eliminace metafyziky a pro novopozitivismus jako celek. (shrink)

Článek ukazuje, jaká je role tradiční role logické analýzy v rámci filosofického bádání. Naznačuje rovněž, že současné logické metody začínají otevírat cestu k modelování procesů, které filosofie tradičně zkoumá.

[Logical analysis and language as a code].

Příspěvek se zaměřuje na otázky týkající se statusu filozofie na počátku 21. století – její pozice v oblasti lidského poznání a vymezení jejího vztahu ke speciálněvědním oborům. Akcentuje a mapuje ten rozměr filozofie 20. století, který se obrátil k jazyku a inicioval a formuloval debaty o vědní metodologii a o úloze filozofie při stanovování základů vědeckého poznání (tj. jeho filozofického fundamentu). Modelovým příkladem uvedených otázek bude v příspěvku analýza vývoje vztahu mezi tzv. analytickou filozofií jazyka a lingvistikou: bude (...) stručně vymezena jejich (vzájemná) pozice v procesu poznávání lidského jazyka a řeči a zkoumány možnosti stanovení hranice mezi těmito dvěma přístupy. Zároveň bude charakterizována povaha jejich nepochybných kontaktů a budou diskutovány důvody těchto procesů. V souhlasu s Lakoffovou tezí, že „na filosofii záleží také v akademickém světě, protože pojmové rámce, na nichž jsou založeny celé akademické disciplíny, mají obvykle své kořeny ve filosofii a […] zcela jistě to platí i v [...] lingvistice,“ poukážeme na historicky danou (explicitní či implicitní) filozofickou fundaci lingvistických teorií a nastolíme otázku, co činí tuto fundaci fundací filozofickou, co ji činí předmětem filozofie a co tedy v posledku znamená věnovat se filozofii jazyka (ve vztahu k lingvistickému zkoumání téhož předmětu). Podrobíme analýze hypotetickou odpověď na výše uvedené otázky – do jaké míry představuje filozofii jazyka reflexe/tematizace základních předpokladů o předmětu a metodě zkoumání, kterou provádějí lingvisté, do jaké míry je možné filozofii jazyka redukovat na metodologii lingvistiky a co by se nabízelo jako alternativa k této redukci. Na uvedeném základě se pokusíme vymezit prostor pro filozofické zkoumání související s jazykem. Analýza podoby tohoto prostoru by pak měla přinést odpověď na otázku po významu slovního spojení „specificky filozofický přístup a přínos“. (shrink)

ONTOLOGIE (aneb Z čeho všeho se skládá svět) RELATIVISMUS A POSTMODERNA (aneb Má každý svou pravdu?) EPISTEMOLOGIE (aneb Jak můžeme o světě něco vědět?) FILOSOFIE JAZYKA (aneb Co je to jazyk a co je to význam?) STRUKTURALISMUS (aneb Co je to jazyk a co je to význam? podruhé) FILOSOFIE MYSLI (aneb Co to je mysl a kdo všechno jí může disponovat?) FILOSOFIE JAKO ANALÝZA MYSLI (aneb Jak nám naše mysl dává žít v našem světě?) FILOSOFIE VĚDY (aneb Jak (...) svět poznávat spolehlivě a systematicky?). (shrink)

U ovom radu, koristeći Mark Schroederov (2008a) semantički okvir za ekspresivistički normativni jezik kao studiju slučaja, identificirat ću poteškoće s kojima će se čak i ekspresivistička semantička teorija sposobna za rješavanje Frege-Geach problema susresti pri objašnjenju logičke mogućnosti moralnih dilema. U tu svrhu, oslonit ću se na klasičnu zagonetku koju je formulirao McConnell (1978)a pokazuje da se logička mogućnost moralnih dilema sukobljava s nekim od naizgled opravdanih aksioma standardne deontičke logike, među kojima je i aksiom da obaveza implicira dopuštenost. Na (...) temelju tentativne pretpostavke da zastupnici etičkog ekspresivizma trebaju općenito biti posvećeni osiguravanju logičke mogućnosti moralnih dilema u svojim semantičkim teorijama, istražit ću da li i kako ekspresivisti mogu uspješno opovrgnuti aksiom da obaveza implicira dopuštenje unutar okvira koji je razvio Schroeder. Studija slučaja konačno otkriva da to može biti zaista težak zadatak za ekspresiviste. Generalizirajući iz studije slučaja, sugerirat ću da izvor poteškoće leži u mentalističkoj pretpostavci ekspresivističkog semantičkog projekta da bi logičko-semantički odnosi prikazani normativnim rečenicama trebali biti modelirani pomoću psiholoških stavova koje govornici izražavaju izgovarajući ih. Moj konačni cilj će biti pokazati da je poteškoća s kojom se ekspresivisti susreću u suočavanju s logičkom mogućnosti moralnih dilema odraz općeg problema da njihova predanost mentalističkoj pretpostavci sprječava fleksibilno usvajanje ili odbacivanje aksioma u njihovim semantičkim teorijama kako bi dobili ispravne tehničke rezultate. (shrink)

Populizmus dnes predstavuje často skloňovaný pojem tak na akademickej pôde, ako i na samotnej politickej scéne, v médiách a medzi laickou verejnosťou. Skutočnosťou je, že hoci v našej spoločnosti tento pojem používa takmer každý, len málokto vie, čo vlastne znamená. V tomto článku sa preto budeme zaoberať otázkou, ktorá sa stala predmetom analýz mnohých teoretikov, otázkou, čo je to populizmus. Jedným z tých teoretikov je Ernesto Laclau (1935–2014), ktorý populizmus nechápe ako ideológiu, ale ako istú stratégiu resp. spôsob komunikácie. V (...) prvej časti nášho článku vymedzíme pojem „populizmus“, pričom upozorníme na jeho viaceré rozličné interpretácie ako aj na to, aké je jeho spoločné základné analytické jad­ro. V nasledujúcich častiach článku sa už zameriame na analýzu populizmu podľa Ernesta Laclaua. Cieľom nášho článku je teda analýza teórie populizmu podľa E. Laclaua v kontexte súčas­nej situácie na domácej i svetovej, nielen politickej scéne. (shrink)

This book is an introduction to elementary logic (classical propositional and first-order logic), comprising brief summaries of the basics of elementary logic, with the emphasis on typical questions and procedure descriptions and with a large number of corresponding exercises and problems. Solutions are given for each problem and exercise, often with commentaries. The first part, Basics of Logic, deals with (a) formal language, models, Venn diagrams for sentences, and translation from natural into formal language and vice versa, (b) deduction and (...) refutation methods in the format of natural deduction (Fitch and Suppes-Lemmon styles), tableau system and Venn diagrams, and (c) basic logical properties and relations (consistency, validity, consequence, equivalence, various types of opposition, logical completeness and independency, relationship between syntax and semantics). The second part, Logic in Understanding and Analysis, introduces into (a) logical approach to problem solving in concrete situations and events as presented in brief tales and anecdotes, (b) discovering the meaning, and reconstruction of logical interconnections, in ordinary, scholarly and philosophical texts, (c) application of already mastered logical tools in examining and defining further theoretical (logical, scientific) concepts and in building formal languages. The shorter third part, From the Traditional Logic, is dedicated to the traditional logic of concepts, judgements and syllogisms, largely with the use of Venn diagrams. (shrink)

[The inscrutability of language and objectivity].

Knížka je určena každému, kdo se zajímá o logickou stavbu a základy matematiky a o začátky moderní matematické logiky. Aniž předpokládala zvláštních věcných znalostí, navazujíc na tradiční středoškolskou logiku, přibližuje čtenáři výraz a methodu logiky moderní. V podstatě jde o řešení dvou otázek: jak se odvozují matematické věty a jaké jsou logické základy matematiky. Probírá spojování výroků, výrokové vzorce, obecné a existenční výroky, logickou dedukci adruhy důkazů, některé matematické pojmy (množina, vztah, zobrazení, funkce), definice a jejich vlastnosti i systémy axiomů (...) a požadavky, jež na ně klademe. (shrink)

lnek pedstavuje prvn a pitom relativn uzavenou st srie, kter je vnovna analze pojet jazyka ve vybranch dlech Francise Bacona a Jana Amose Komenskho. Pedkld textovou analzu Baconova dla Nov Atlantida a naznauje ptomnost multilinguln, metafyzick a teologick roviny v Baconov pstupu k jazyku.

Translated from: W.V.O.Quine, W. H. O. (1986): Philosophy of Logic. Second Edition. Harvard University Press. Cambridge, Massachusetts and London, England, 47-61.

Článek představuje druhou a přitom relativně uzavřenou část série, která je věnována analýze chápání jazyka ve vybraných dílech Francise Bacona a Jana Amose Komenského. Předkládá textovou analýzu dvou pozdních Komenského děl o vzdělání a představuje pokus nechat vystoupit specifikám jeho pojetí jazyka, tak jak se v textech ukazují a jsou kultivovány.

Both Wittgenstein and Flusser tried to find an answer to the question: how are media possible? Although Wittgenstein does not ask this question explicitly it can be detected in his Tractatus. Because of this fundamental similarity between both thinkers, it is possible to read Wittgenstein's theory of logical form from the point of view of Flusser's concept of techno-image and to interpret Flusser's notion of medium from the point of view articulated in Wittgenstein's Tractatus. At the same time, it is (...) necessary to focus on their differences. Wittgenstein deals with the problem of the form of a significant world, while Flusser focuses on the problem of specific artifacts, that is, technical images. For Wittgenstein a medium is generally one object placed among other objects. Flusser, on the other hand, is interested in a specific medium situated among other artifacts. (shrink)

The possibility of formal representation of Aristotle’s discussion about singular predication in Categories 10, 13b27-35 is investigated through three symbolic idioms: the first-order language with identity, with and without definitive description, and through the languages of free logics. I show that such representations are not fully adequate. According to the first option, we are committing Aristotle with some (meta)logical implications he is not willing to accept. According to the second option, we are burdening Aristotle with Russell’s theory of names. Finally, (...) the third option leaves us with the assumption that ‘exist(s)’ could be represented with a predicate. This assumption, however, Aristotle emphatically rejects. (shrink)

Zdá se, že není nic přirozenějšího, než se spolu s Russellem domnívat, že „máme-li smysluplně hovořit a ne pouze vydávat zvuky, musíme slovům, která užíváme, dávat nějaký význam; a významem, který svým slovům dáváme, musí být něco, s čím jsme přišli do styku“. Naše slova přece musí, aby byla skutečně smysluplná, něco představovat! Od toho se odvíjí běžná poučka, která nám říká, že slova jazyka jsou symboly, to jest (podle Encyklopedie Britannica), „prvky komunikace, které mají představovat osobu, předmět, skupinu, (...) proces nebo ideu“. Problém je ovšem v tom, že není zdaleka zřejmé, co to vůbec znamená něco představovat; a co to tedy znamená být symbolem. V běžném jazyce hovoříme o představování například tehdy, když říkáme, že herec na jevišti divadla představuje dánského prince Hamleta, nebo že krabička sirek, kterou použijeme namísto ztracené šachové figurky, představuje černou věž. Jak vůbec může dojít k tomu, aby něco (nebo někdo) představovalo něco (nebo někoho) jiného? Jednou ze možností jistě je, že to někdo vyhlásí a jiní to přijmou. V programu divadla se například napíše, že se hraje Hamlet, diváci si to přečtou a vědí, že člověk, který pobíhá po jevišti s lebkou, představuje onoho dánského prince. Člověk, který zjistí, že mu chybí šachová figurka, vezme krabičku sirek a prohlásí „Tato krabička bude představovat černou věž“. To je čirá konvence: lidé se o tom, že něco bude představovat něco jiného, jednoduše dohodnou. K takové dohodě sice není potřeba, aby s ní ti, kdo ji přijímají, nahlas vyslovovali souhlas; je k ní nicméně potřeba, aby ji někdo vyhlásil a někdo jiný jeho vyhlášení porozuměl a přijal ho. Z toho ovšem plyne, že o takto konvenční druh představování se jazyk opírat nemůže; alespoň ne obecně. Brání tomu fakt, že k ustanovení takové konvence už jazyk potřebujeme – potřebujeme tedy již nějaká slova, která něco 'představují', mít. Když již nějaký jazyk máme, není problém zavést konvencí další jazyk – jak je to ale s tím prvním jazykem? (Nebylo by možné, abychom konvenci ustanovili za pomoci nějakých pouze 'předjazykových' komunikačních prostředků? Nemůžeme konvenci, na jejímž základě nějaký typ zvuku představuje velryby, ustanovit třebs pomocí pouhého ukazování na velryby? Problém je zřejmě v tom, že rámec, který by byl potřeba k tomu, aby mohlo být to či ono gesto interpretováno jako ukázání, které ustanovuje, co bude daný zvuk představovat, by musel sestávat z tak komplexních komunikčaních praktik, že je opět stěží představitelný jinak než v podobě jazyka.) Samozřejmě, že konvence není tou jedinou cestou, jak může dojít k tomu, že něco představuje něco jiného.. (shrink)

The construction of mediaeval semantic theories is based on defining semantic concepts introduced by means of paradigmatic examples. One of the commonly discussed expressions is the promise “Debeo tibi equum”. This study deals with analyses of this proposition in fourteenth century logic done by means of instruments of terminist semantics. We may distinguish between realist and nominalist analyses, the nominalist may further be classified according to how the propositional context is interpreted – whether as extensional, intensional or hyperintensional. If we (...) take the function terminist logic has with respect to grounded elimination of false inferences as the criterion of its effectivity, all solutions must be considered comparably effective, and therefore acceptable.Medio aevo doctrinae semanticae super notionum semanticarum definitiones, quae exem plorum allatorum auxilio communiter introducebantur, construi solebant. Inter exempla saepius pertractata est etiam hoc promissum “Debeo tibi equum”. In dissertatione nostra explicationes, quae instrumentis semantices terministicae 14. saeculo in logica propositae sunt, investigamus, quorum aliae sunt realisticae, aliae nominalisticae. Inter hasce aliud porro discrimen notaripotest, scilicet quod aliae contextum dicti “extensionalem”, aliae “intensionalem”, aliae “hyperintensionalem” interpretantur. Quae omnes explicationes fere aeque efficaces esse inveniuntur, inquantum scilicet sufficientia praebent fundamenta ad argumenta fallacia eliminanda, quod et aeque acceptabiles. (shrink)

The paper tries to separate two opposite features of natural languages. Plato was first who had noticed both of them. The one characteristic of languages, well known to the logicians and all scientists consists in the capability of languages to name things and to define meanings and accordingly to communicate positive ideas and unambiguous concepts explicitely. The second characteristic connected with the evolutionary features of natural languages is the problematic one. It is relatively hidden and for us it is not (...) easy to observe its nature. It rests upon the operation of the delimitation of ideas during the process of understandings – the meanings of expressions are established and the expressions of meanings are chosen on the background of others expressions and meanings in the whole matter of language. In this paper the second feature of languages is demonstrated by means of Ferdinand de Saussure´s Cours de linguistique générale. It is claimed that de Saussure´s conception of the ‘value’ is comparable with Quine´s the indeterminacy of translation. (shrink)

V příspěvku připomínáme originální spolupráci s prof. P. Maternou, která začala v 60. letech minulého století a vedla ke vzniku třísložkové teorie jazyka, jejímiž autory jsou spolu s Pavlem Maternou Karel Pala a Aleš Svoboda. Články o třísložkové teorii byly publikovány v r. 1976 a 1979, ovšem jméno P. Materny se v titulcích článků ne­smělo objevit, byl tak komunistickým režimem trestán za vyloučení z KSČ v r. 1969. Třísložková teorie jazyka, jak název naznačuje, pokrývá tři základní komponenty sys­tému (...) jazyka, tedy syntax, sémantiku a pragmatiku, a je plně srovnatelná s podobnými pokusy u nás i v zahraničí. Stala se východiskem pro další propojení logiky, lingvistiky a informatiky díky působení K. Paly a P. Materny na Fakultě informatiky od roku 1995. Do této spolupráce se zapojili studenti Fakulty informatiky, zejména Aleš Horák, jehož zásadním příspěvkem je počítačová implementace systému transparentní intenzionální logiky (TILu) ve vztahu ke zpracování přirozeného jazyka (češtiny). (shrink)

Opusculum insolubilium is an anonymous sixteenth-century British logical treatise dealing with the so-called “insolubles”, i.e. self-reflexive paradoxical propositions. It summarises the fundamental principles of the approach proposed by Roger Swyneshed in the fourteenth century, which became popular in the British academic circles during the fifteenth century. The present paper has two basic aims: to contrive a modern edition of this treatise which could be used fora further research in post-mediaeval scholastic logic, and to provide elementary information about its content and (...) historical context. (shrink)

Příspěvek se zaobírá Toulminovým přístupem k argumentaci. Hlavním cílem je přitom představit tento přístup a ukázat jeho aplikaci na vybraném materiálu. Klíčová otázka poté zní: V čem je Toulminův přístup stále aktuální a co může při zkoumání argumentů přinést? Cíle i odpovědi na otázku je dosahováno ve dvou základních krocích. V prvním kroku je probrána teorie argumentu, jak ji Toulmin prezentuje především ve své knize The Uses of Argument. Ve druhém kroku je pak Toulminův přístup aplikován na vybraný materiál, konkrétně (...) na videospot Přemluv bábu (2010). Pozornost je přitom věnována zejména modelu argumentu, doménové závislosti, logickým typům a druhům argumentu. V příspěvku je nakonec ukázáno, že Toulmin je stále diskutovaný a teoreticky podnětný, a také to, že jeho aplikace na vybraný materiál může poskytnout dobrá vodítka pro hodnocení tohoto materiálu i v případech, kdy toto hodnocení není možné udělat jednoznačně pomocí formálních nástrojů. (shrink)

Text porovnává přesvědčovací strategie využité ve velmi podobných politicky angažovaných videoklipech The Great Schlep a Přemluv bábu. Ukazuje, že přestože se klip Přemluv bábu od své americké předlohy zásadně neliší v obecné struktuře, deklarovaném cíli či motivické výbavě, v jiných persvazivně významných ohledech se původnímu klipu vzdaluje. Rozdíly jsou patrné zejména v odlišné konstrukci publika, v jiném situování mluvčích a v topickém výběru vyjádřeném jinými stylistickými prostředky.