In many ways, questionable epidemiological measures by which the authorities restricted civic and private life during the COVID-19 pandemic have challenged many implied notions of the inviolability of citizens’ rights and freedoms, as well as obedience to state authority. It is a problem of the incommensurability between freedom and law seen through the conflict between personal rights and the demands of the common good. This article examines how a state of emergency, such as a pandemic, affects the perception of the (...) legitimacy of the State. In this, it relies on some key concepts from Carl Schmitt’s political theology, such as the “exception”, “the sociology of legal concepts”, the “nature of sovereignty”, the formal criterion of the political as a specific way of thinking, and acting and “stasiological” nature of the political. (shrink)

The paper begins with analysing Schmitt’s essential work Political Theology, 100 years after its publication. In it, the German legal philosopher formulated the concept of political theology, which indicates the relationship between the state of exception and decisionism as a form of legal-political thinking. The contribution of the paper is reflected in its emphasis on the importance of a twofold understanding of the concept of the state of exception: in the first place, as a notion of the exception that funds (...) the philosophy of law and legal theory, and in the second as the state of exception that marks the constitutional category of the state of emergency. Schmitt will insist that the question of the state of exception is not a question of a mere state of necessity or emergency but a broader philosophical-legal concept based on the metaphysical origin of voluntary decision. The sovereign is not the one who decides “in” but “on” the state of exception, which means that, according to the decisionist model, he is just establishing it. Schmitt’s controversial book rarely left anyone indifferent, so it was supported by both right-wing and left-wing political theorists and philosophers, and it must be reconsidered today as a warning about the danger of the concept of the state of exception (state of emergency), which is increasingly becoming a political issue. (shrink)

U radu se nastoji prikazati kako se vjera i teologija mogu iskoristiti za testiranje uspješnosti velikih jezičnih modela (LLM–ova) i automatiziranih programa za čavrljanje (chatbotova) pogonjenima na takvim modelima, mjerenjem njihovih filozofskih vještina. Predstavljaju se rezultati testiranja četiriju odabranih chatbotova: ChatGPT, Bing, Bard i Llama2. Za potrebe testiranja uzeta su tri moguća izvora iz područja vjere i teologije: 1) teorija četiri smisla Svetog pisma, 2) apstraktne teološke izjave, 3) apstraktna logička formula izvedena iz vjerskog teksta kako bi se pokazalo (...) da su ovi izvori korisni u zadacima koji učinkovito mjere filozofske vještine kao što su npr. interpretacija danog isječka, kreativna dedukcija te prepoznavanje ontoloških ograničenja. Ovakav pristup omogućuje ispitivanje osjetljivosti kojom se otkrivaju razlike u uspješnosti četiriju chatbotova. Također je dan primjer kako odrediti referentne vrijednosti za ocjenu i usporedbu vještina, koristeći kriterije za procjenu te pojednostavljene skale za ocjenjivanje svakog korištenog chatbota u pogledu ispunjenja pojedinog kriterija. (shrink)

Svrha je ove rasprave predstaviti koncepciju nacije u djelu Carla Cattanea. Kako značajan talijanski mislilac Carlo Cattaneo nikada nije sustavno izložio taj svoj koncept, ovaj se rad temelji na njegovoj sistematizaciji, što ju je u svojoj knjizi Krv i tlo izveo Nicolao Merker. U radu će se posebice pokazati kako Cattaneo eksplicira narav nacije polazeći od objektivnih konotacija i ne gubeći iz vida da su one utemeljene u ljudskoj svijesti, te da se moderna nacija iskazuje kao proizvod društvenog života. Rad (...) sljedstveno naglašava da se moderna nacija u Cattanea predstavlja kao biće izvornije od građanskog društva, a istovremeno usko povezano s idejom slobode i jednakosti. Konačno, rad pokušava ukazati na sličnost između Cattaneova lokalnog principa i austromarksističkog stajališta o kulturnoj autonomiji, kakvo je definirao Otto Bauer.The intention of this short essay is to present Carlo Cattaneo’s conception of the nation. Since Cattaneo never wrote an essay where he gave an exhaustive explanation of this concept, this paper develops on the basis of outlines made by Nicolao Merkel in the book Il sangue e la terra . In particular, this essay seeks to demonstrate that Cattaneo explicated the nature of nation starting with objective connotations, without overlooking that these connotations are pondered by human conscience, the modern nation being a product of social life. Consequently the paper highlights that the modern nation in Cattaneo is presented as being primordial to the origin of civil society and at the same time, intimately connected to the idea of freedom and equality. Finally, the paper tries to highlight the similarity between Cattaneo’s locality principal and the austro-marxist proposal of the cultural autonomy as defined by Otto Bauer. (shrink)

U ovom se radu nudi pokušaj kategorijalnog razjašnjenja »civilnog društva« i »političke kulture«, kao i njihove bitne međupovezanosti u okvirima konstitucionalne demokracije. U kontekstu analize civilnog društva, demokratske političke kulture i bipolarne paradigme »civilno društvo-pravna država«, posebna je pozornost posvećena ugrađivanju republikanskih elemenata u liberalnu tradiciju i u idealno tipski model razvijenog demokratskog poretka. Jedna je od namjera da se ukaže na značaj stalnog procesa demokratizacije civilnog društva , kao i unapređivanja demokratske političke kulture , za uspostavljanje i unaprijeđivanje konstitucionalne (...) demokracije.In this text is offerred the cathegorial clarification of “civil society” and “political culture”, as well as of their essential interconnection in the framework of constitutional democracy. In the context of analysis of civil society, democratic political culture and the bipolar paradigm “civil society-legal state”, special attention is paid to the building of republican elements into liberal tradition and model of a developed democratic order. There is also pointed to an importance of a continuous democratization of civil society , as well as the promotion of democratic political culture for establishing and perfectuating the constitutional democracy. (shrink)

Rather than being just abstract notions scholars write about, patriotism and cosmopolitanism are used by social actors in ongoing social life. Whether employed to name?us? and exalt the values of one?s own group, or to name?them? and stigmatize what the opponents stand for, the two terms have long served as potent discursive weapons in the struggle for various kinds of power in Serbia. While they retain some significance to this day, the peak of their intensive and consequential employment in public (...) discourse occurred between 2005 and 2010. In this paper we aim to reconstruct the symbolic battles over the foundations of Serbian political community, based on critical discourse analysis of the discursive material produced by intellectuals and made public via Pescanik and Nova srpska politicka misao media outlets. (shrink)

Politická reflexia uskutočňovaná v akademických kruhoch predstavuje rad vlastných charakteristík v porovnaní s inými druhmi intelektuálnej činnosti. Nejde len o j e j viac-menej prirodzené preniknutie do domácich mocenských vzťahov, ale o mimoriadnu citlivosť j e j obsahu a rozvoja na spoločenské a politické podmienky inštitucionálneho kontextu. O politickej kultúre krajiny sa môžeme naučiť veľa práve na základe analýzy toho, o čom j e j intelektuáli diskutujú - a o čom nediskutujú, ako aj o teoretických nástrojoch, ktoré pritom využívajú.

Politicka istorija druge Jugoslavije neprekidno je bila sakralna, a domen sekularizacije obuhvatao je mahom samo umetnost. Informbiro i razlaz sa SSSR-om otvorio je put ka vecoj slobodi u stvaralastvu, napustajuci ideju o kontroli umetnosti u vidu socrealizma. Trece stanoviste o knjizevnosti zastupao je Vladan Desnica.

Článek se zabývá problematickou politické korektnosti ve vztahu k feministické filosofii vědy. Zaměřuje pozornost na užší pojem politické korektnosti - hodnotově motivovanou nekorektní práci s fakty. Konstatuje, že navzdory explicitnímu soustředění feministických autorek a autorů na význam hodnot v projektu vědy nelze chápat feministickou filosofii vědy jako politicky korektní nebo jako vybízení k politicky korektní vědě. Naopak se politicky korektní argumentace v tomto užším smyslu mohou dopouštět i práce vystupující proti feministické či politicky korektní agendě ve vědě.

Článek se zabývá způsobem, jakým vnímá vztah vědecké metody a demokracie Karl Popper. Toto sepětí je jedním ze základních atributů Popperova myšlení. Pro jeho pochopení je třeba zasadit Poppera do historického kontextu vývoje liberálního myšlení a poukázat na možné souvislosti se Schumpeterovou redefinicí demokracie. Výchozím bodem je však interpretace základních episte- mologických předpokladů Popperova myšlení - konceptů provizornosti vědeckého poznání a ratio negativa. Primárním cílem článku je kontextualizace těchto předpokladů s politologickými a sociologickými důsledky. Ty lze spatřovat nejen s odmítnutím (...) positivismu a esencialismu, ale také v Popperově preferenci volebních a stranických systémů. Na závěr je rozpracována problematika kritického racionalismu, hodnot a otevřené společnosti na základě možných námitek vůči Popperově teorii. (shrink)

Přes rozšířené používání pojmu společné dobro byla mezi antickými a středověkými mysliteli pozoruhodná nejednota o jeho konkrétním obsahu. Někdy bylo společné dobro chápáno jako dobro zúčastněných jednotlivců, jindy jako dobro společenství jako celku. Jakmile politická filozofie začala být stavěna na individualističtějších základech, společné dobro jako pojem ustoupilo do pozadí. Společné dobro by mělo mít dvě vlastnosti: jde o dobro a navíc společné. Dobro však není vnitřní kvalita o sobě, nýbrž subjektivní hodnocení člověka. Zda považujeme určité jednání či situaci za dobré (...) či špatné, záleží na našem hodnocení. Základní vlastností každého hodnocení je jeho subjektivita. Subjektivita v pojetí dobra je hlavním problémem společného dobra. Společné dobro může být společné pouze, když jde o cíl, který je sdílený všemi rozumnými aktéry uvnitř politického společenství. Má-li společné dobro být cílem regulujícím politické úvahy a zdrojem loajality ke společenství, muselo by být všemi sdíleno. To však v praxi je nesmírně obtížné zaručit. Neutrální hlasovací mechanismus, který by rozhodl, co je společné dobro, neexistuje. Společné dobro je příliš vágní pojetí, aby bylo užitečné v politické teorii a praktické politice. Veřejný zájem musí být posuzován partikulárně a lokálně, vždy s ohledem na zvláštní doby a místa. Co vytváří obecný zájem či "společné dobro", nevyplývá z filozofické teorie, ale praxe. Ačkoli společné dobro může být užitečné v politické i církevní rétorice, jeho vědecký smysl je omezený, nebo dokonce nulový. (shrink)

Članak razmatra pojam demokracije Johna Deweya u odnosu na ranije i suvremene radikalno ljevičarske ideje. Ističu se slična epistemološka, antropološka i politička stajališta u ovim teorijama. Vrlo je važno odbacivanje ili podcjenjivanje političke demokracije i naglasak na demokratskom životu s ciljem stvaranja novog društva, posve drukčijeg od postojećih društava. Članak je podijeljen u tri dijela. Prvi dio istražuje razumijevanje demokracije kao nepolitičkog fenomena i kao sinonima za novi oblik ljudske egzistencije u mladog Marxa te kasnijim stavovima Marxa i Lenjina (...) o demokraciji kao »hipokriziji«. Drugi dio analizira Deweyev pojam demokracije kao »načina povezanog življenja« i skreće pozornost na neke značajne podudarnosti i, također, razlike spram Marxovih ranih ideja. Treći dio razmatra razumijevanje demokratskog društva kao identičnog s globalnim društvom u kojem komunikacija među ljudima nije ograničena političkim granicama. U ovom se pitanju također prepoznaju značajne podudarnosti u mišljenju Marxa, Deweya i nekih suvremenih mislilaca . Zaključak je da su politička demokracija i demokratsko društvo kompatibilni, no ideja neke vrste novog nepolitičkog demokratskog društva osim globalnog društva se smatra nerealističnom. (shrink)

This text reflects on the book written by Milorad Stupar, Political Philosophy. Based on the perspectives given in Stupar?s book, the author?s intention is to illustrate the problems regarding certain topics such as: citizenship, the dispute about the nature of Hobbes?s philosophy, as well as social, political and historical background of Kant?s political philosophy. The article points at dilemmas related to the meaning of citizenship in modern states, to the compatibility between absolutism and certain elements of liberalism in Hobbes?s work, (...) and to the possible reconstruction of the context within which Kant produced his last works. Ovaj tekst predstavlja osvrt na knjigu Milorada Stupara Politicka filozofija. Oslanjajuci se na stavove izlozene u ovoj knjizi, autor teksta nastoji da problematizuje pojedine teme kao sto su pripadnost drzavi, spor oko karaktera Hobsove filozofije, kao i drustvena, politicka i istorijska pozadina Kantove politicke filozofije. U clanku se ukazuje na dileme oko znacenja gradjanstva u savremenim drzavama, na kompatibilnost apsolutizma i pojedinih elemenata liberalizma kod Hobsa, kao i na mogucu rekonstrukciju konteksta u kojem su nastali Kantovi poslednji spisi. (shrink)

U radu autor dokazuje da je politicka sloboda pojedinca poveznica liberalizma i multikulturalizma. Individualna sloboda, kao temelj liberalizma, moze u multikulturalnom kontekstu, biti prikazana kao sredstvo ostvarenja zahtjeva za grupno priznanje kroz politicku participaciju. Multikulturalisti takodjer slijede liberalno zalaganje za mogucnost slobodnog izbora i djelovanja pojedinca koji afirmacijom razuma moze ostvariti svoje samoodredjenje, ali kroz priznaje razlicitosti jer ne prihvacaju liberalnu tezu o kulturnoj homogenoj zajednici.

Studie recenzuje následující díla: Maurice HALBWACHS, Kolektivní paměť. Praha: SLON 2009, 289 s. ; Françoise MAYER, Češi a jejich komunismus: paměť a politická identita. Praha: Argo 2009, 273 s. ; Zdeněk VAŠÍČEK – Françoise MAYER, Minulost a současnost, paměť a dějiny. Brno – Praha: CDK – Triáda 2008, 199 s. Studie konstatuje, že v češtině začíná být k dispozici dostatečné množství publikací o sociální paměti, aby teoreticky zabezpečily širší pojetí výzkumů paměti. Zároveň by však tyto výzkumy neměly být podřizovány historiografii, (...) a především je v nich zapotřebí pracovat nejen s koncepty identity a sociálních svazků, ale i moci a konfliktu. (shrink)

Na tragu novog citanja Kantove trece kritike, koje nam u svojim Predavanjima o Kantovoj politickoj filozofiji sudjenja predlaze Hana Arent, autor se u ovom radu bavi funkcijom umetnosti u uspostavljanju, uredjenju i profilisanju politicke zajednice, fokusirajuci se pritom pre svega na oblast muzike. Svoju analizu on zapocinje sa antickim misliocima, a nastavlja je problematizovanjem mesta koja se ticu umetnickog oblikovanja zivota gradjana u moderno doba. Njegov cilj je pritom da pokaze da se filozofija umetnosti, tj. filozofija muzike, jednako mogu shvatiti (...) i kao politicka filozofija, upravo stoga sto se u analizi pomenutih fenomena neprestano osvedocuju bliska isprepletenost politike i estetike, tj. umetnosti i moci, odnosno, muzike i moci. Njegov zakljucak je da, uslovno receno, estetsko opste culo mozemo shvatiti kao svojevrsni ljudski organ za javno esteticko zdruzivanje gradjana. Muzika, pesnistvo, likovna umetnost, itd. postaju orudje politickog oblikovanja gradjana, odnosno, orudje njihovog politickog zivota. (shrink)