How (Not) to Be Secular is what Jamie Smith calls "your hitchhiker's guide to the present" -- it is both a reading guide to Charles Taylor's monumental work A Secular Age and philosophical guidance on how we might learn to live in our times. Taylor's landmark book A Secular Age (2007) provides a monumental, incisive analysis of what it means to live in the post-Christian present -- a pluralist world of competing beliefs and growing unbelief. Jamie Smith's book is a (...) compact field guide to Taylor's insightful study of the secular, making that very significant but daunting work accessible to a wide array of readers. Even more, though, Smith's How (Not) to Be Secular is a practical philosophical guidebook, a kind of how-to manual on how to live in our secular age. It ultimately offers us an adventure in self-understanding and maps out a way to get our bearings in today's secular culture, no matter who "we" are -- whether believers or skeptics, devout or doubting, self-assured or puzzled and confused. This is a book for any thinking person to chew on. (shrink)

Für diesen Titel ist noch kein Beschreibungstext vorhanden.

Záměrem předkládané studie bylo zmapování vývoje jednoho z klíčových témat Platónovy filosofie, problematiky duše, resp. její nesmrtelnosti, která hraje v rámci Platónova vyvíjejícího se konceptu zásadní roli v oblasti ontologické a noetické. Součástí studie není jen reflexe Platónova, ale rovněž názory jeho předchůdců, z nichž tak či onak čerpá. Pozornost je věnována tradiční homérské představě, zejména pak orfismu a jeho filosofickému uchopení v předsokratovské filosofii. Studie je první částí studie obsáhlejší, která se chce věnovat genesi Platónovy noetiky, kterou jsme uchopili (...) jako cestu od konceptů, jejichž společným jmenovatelem je teorie rozpomínání, k racionálněji založené koncepci vrcholné. Právě předkládanou studií je sledováno základní východisko jeho noetiky, zejména jejích prvních podob. (shrink)

Im Ausgang von Nietzsches,Duell' mit D. F. Strauß, den er,,Bildungsphilister“ tituliert, da er die abgründige Gefährdung des Selbst durch ein naturalistisches Menschenbild verleugnet, wird gezeigt, wie Nietzsche im Ringen mit Sokrates, dem Typus des theoretischen Menschen, der an die,,Universalheilkraft“ des Wissens glaubt, im Gespräch mit Pascal, dem großen Logiker des Christentums, der die Seele ohne Gott als Ungeheuer und die Welt für sie als Chaos schweigender unendlicher Räume bestimmt, und, an Schillers Idee des,,höheren Selbst“ erinnernd, ein Modell von freier Selbstbildung (...) entwickelt, das den Verlust der imago Dei ebenso wie Nivellierungsmächte des Zeitgeists kompensieren muß. (shrink)