Studie je věnována roz- manitým sociologizujícím, a později přímo i sociologickým způsobům, kterými v minulosti byla a dodnes je věda uchopována. Do sociologie se věda jako výzkumný předmět dostává spolu s osvícenskou ideou pokroku, na kterou v první polovině 19. století navazuje Auguste Comte. Teprve sociologie 20. století se však zbavila „historicismu", kterým byla sociologie nejen Comtova, ale samozřejmě i Marxova určována. Od 30. let minulého století se pak věda stává zvláštním sociologickým tématem, které bude s postupujícím (...) časem nabývat na síle. V samostatné části se pak prof. Petrusek věnuje fenoménem zpochybňování vědy, který spojuje s proměnami samotných našich společností. Svoji studii uzavírá zamyšlením se nad sociologickou metateorií. (shrink)

Zájem současné sociologie a dalších společenských věd o výzkumy spokojenosti a štěstí zatemňuje skutečnost, že původně právě sociologie chtěla „štěstí" poskytovat a nahrazovat tak náboženské přístupy ke světu. Tento implicitně nábo- ženský charakter je patrný i v rané české sociologii v dílech prvních propagátorů sociologie, jako byl především Emanuel Makovička, a později u některých následovníků a epigonů T. G. Masaryka, v meziválečném období zejména u Ladislava Kunteho, R. I. Malého, Alexandra Sommera-Batěka, Jindřicha Fleischnera a Jana Duška. Z (...) hlediska vývoje české sociologie šlo o zcela okrajové postavy, ačkoli mnohé z nich vynikly v jiných oblastech, jako celek jsou nicméně vyjádřením jednoho z aspektů dobových teoretických úvah o společnosti, jejím uspořádání a vývoji, na který by nemělo být zapomínáno. Zatímco T. G. Masaryka a pozdější akademické sociology „omezoval" vědecký charakter jejich práce, a i pokud směřovali k sociálnímu reformismu, oddělovali jej od teoretické sociologie, „sociologie vedoucí ke štěstí" nalezla plné uplatnění ve vizích a ambiciózních projek- tech těchto amatérských takésociologů - třebaže skončily faktickými nezdary nebo ani nedošly praktického naplnění, ostatně stejně jako v případě jejich pravzoru, Comtova pozitivistického apoštolátu. (shrink)

Tento článek usiluje o systematický popis teorie stylů myšlení a myšlenkových společenství polského mikrobiologa Ludwika Flecka. Článek se zabývá výchozím bodem jeho teorie: případovou studií tzv. Wassermanova testu. Následně je Fleckova teorie prezentována nejprve ve světle Struktury vědeckých revolucí Thomase Kuhna. Jsou zaznamenány některé podobnosti mezi oběma mysliteli. Přesto se Fleckova stanoviska od Kuhnových v některých důležitých ohledech liší. Na rozdíl od převládajícího názoru, tyto rozdíly zamezují tomu, aby byl Fleck považován za předchůdce Kuhna. Z těchto důvodů tento článek zmiňuje (...) také možnost prezentovat Fleckova stanoviska v jiném kontextu, jenž je pokládán za prospěšnější, a to francouzská epistemologie. (shrink)

Tématem studie je dosud neprobádaná oblast vnějších dějin vzniku sociologie vědeckého poznání. Jejím záměrem je analýza vnějších faktorů, které se podílely na vzniku této disciplíny, a to za účelem nalezení odpovědi na otázku, proč vznikla právě v sedmdesátých letech minulého století na Oddělení pro studium vědy při Edinburské univerzitě a právě v podobě tzv. silného programu sociologie vědění. Skrze postavu zakladatele edinburského Oddělení pro studium vědy C. H. Waddingtona se studie zaměřuje konkrétně na dvě epizody, a to na (...) vznik politicky angažovaného hnutí britských levicových vědců ve třicátých letech prosazujících myšlenku sociální funkce vědy a na politizaci tzv. problému dvou kultur v poválečné Velké Británii, která vedla ke změně britské vědní politiky a k reformám britského systému vzdělání. Závěrečná část studie pak věnuje pozornost individuálním zájmům těch členů edinburského Oddělení pro studium vědy, kteří stáli za bezprostředním vznikem silného programu. (shrink)

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží zjistit, (...) nakolik lze již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)

Článek se zaměřuje na historický kontext vývoje americké sociologie v období mezi lety 1930-1965, jež je spojeno se specifickým projektem sjednocení oboru rozpracovaným na Harvardské a Kolumbijské univerzitě. Samotná myšlenka jednotné sociologie je neoddělitelně vpletena do celého projektu americké sociologie jako vědy a své „čisté" vyjádření nalezla v úsilí prokázat „objektivitu a koherenci" sociologického myšlení/vědění. Zcela zřetelně také formovala profesní identitu oboru. Prostředkem zajištění vědecké integrity bylo především zajištění kontinuity teorie a praxe, ježby založilo a o něž (...) by se mohlo opírat pevné metodologické „sebevědomí". Historická kontextualizace tohoto formativního období si klade za cíl sledovat, nakolik myšlenka sjednocené sociologie ovlivnila teoretické a metodologické perspektivy v rámci oboru i vlastní představy o možnosti jeho integrované výzkumné agendy. (shrink)

Thomas Kuhn ve svých pozdějších pracích ostře napadá tzv. silný program sociologie vědění a důsledně se vůči němu vymezuje. Tato skutečnost je zajímavá z toho důvodu, že představitelé silného programu se naopak ke Kuhnovi otevřeně hlásí a vydatně čerpají z jeho díla, neboť v něm spatřují řadu klíčových myšlenek, které implikují možnost sociologické analýzy vědeckého poznání. Cílem této studie je kriticky přezkoumat Kuhnovu kritiku silného programu a zhodnotit její oprávněnost. V první části je za tímto účelem nejprve rekonstruováno Kuhnovo (...) pojetí silného programu, jež je posléze porovnáno s pracemi jeho zakladatelů Davida Bloora a Barryho Barnese, v nichž je silný program teoreticky rozvíjen. V další části jsou Kuhnovy argumenty proti silnému programu konfrontovány s vybranou historickou studií, v níž je silný program aplikován v praxi. Třetí část pak obrací pozornost ke Kuhnovu vlastnímu pojetí vědy, které je v ní porovnáno se silným programem právě v těch aspektech, jež na něm Kuhn kritizuje. (shrink)

The unity of the sociology now termed classical was not that of a theory or discourse about social organization, social actors or the ways in which social wholes change; it was the study of society defined as a set of interdependent mechanisms ensuring the integration or combination of mutually opposed elements: the individualism of the actors and the internalization of institutional norms in the service of collective integration. The primary historical reason for the decline of this classical sociology is that (...) its most stable foundation, the opposition between haves and have-nots along with that between men and women, was slowly undermined by a series of great social movements based at once on a quest for liberation and on the idea of equality It was the crisis in the earlier representations of social life which provoked, beyond the decline of the earlier sociology, the creation of a new intellectual space in which a constellation of forms of thought arose which constitute today what may be called contemporary sociology, and which is a sociology of ultramodernity. It is no longer in terms of objective situations or evaluations, economic or otherwise, that the social actor is explained. It is the cultural actor, his image of himself and his demands that govern a rapidly increasing part of social life. Th roughout the world and in all sectors of social life, actors are making a comeback. Reversal of the conception and role of institutions leads us to see them as instruments for the defence of individuals against norms. Today’s sociology is better explained by its future than by its past. The new sociology is already constituted as a set of questions and sensibilities, more widespread across the planet than any other previous form of social thought. But this de facto existence of the new sociology is not – not yet – accompanied by suffi cient self-refl ection. (shrink)

This paper explores Pierre Bourdieu’s conception of social science. In particular, it aims to show that the common assumption that Bourdieu remains trapped in a positivist paradigm does not do justice to his multifaceted account of social science. In order to illustrate the complexity of Bourdieu’s conception of social science, this study scrutinises ten epistemological tensions which can be found in his writings on the nature of systematic forms of knowledge production. In view of these epistemological tensions, a more fine-grained (...) picture emerges which demonstrates that Bourdieu compels us to reflect upon the complexity of the various tasks intrinsic to the pursuit of a critical social science. The paper concludes by discussing the limitations and shortcomings of the epistemological presuppositions that underpin Bourdieu’s reflexive sociology. (shrink)

Talcott Parsons wrote this paper as a basis for discussion at the General Session: Analysis of the Sociological Profession organized within the frame of annual meeting of the American Sociological Society in Chicago. He sketched here some of the most urgent problems facing sociological profession. These problems can be broken down into four basic questions. The most central of these concerns the extent to which the canons of scientific objectivity have come to be established as the working code of the (...) profession in dealing with defined intellectual subject matters. The second concerns the present clarity of the differentiation from and relation to neighboring scientific disciplines, so that we can speak with certain definiteness about what, as distinct from other scientists, a sociologist does. The third question concerns the differentiation of sociology as a science from sociological “practice” and its proper relation to applied field. Finally, there is a problem of sociology’s differentiation as a scientific discipline and a relation to the non-scientific aspects of the general culture. (shrink)

Kniha Grégoira Chamayou, Les corps vils: Expérimenter sur les êtres humains aux 18e et 19e siècles vykresluje výzkumné praktiky v lékařství v 18. a 19. století a na pozadí příběhů zacházení s těly trestanců, galejníků nebo prostitutek abstrahuje kategorii „nešlechetného těla": tedy těla, vnímaného danými společenskými poměry jako nehodnotného. Autor knihy představuje pomocí této kategorie postulát kritické analýzy výzkumných praktik, jejichž povaha jde ruku v ruce s vývojem historicko-společenských konvencí. Tato recenzní stať představuje vývoj debaty v aktuálních pracích anglofonní STS, (...) lékařské sociologie a sociologie vědeckého poznání. Reflexi zužuje na subjekty a produkty lékařského výzkumu, pomocí nichž vykresluje koncept „argumentační koprodukce". Argumentační koprodukce upozorňuje na provázanost vědy a společnosti a zároveň zesíleně vnímá vnitřní dynamiku tohoto vztahu. (shrink)

Po pádu totalitárních systémů, jež spočívaly na marxistické ideologii, se sociální věda začala k dialektice chovat rezervovaně, případně ji zcela vyloučila z legitimního instrumentária vědy. Studie se na pozadí vývoje a proměn dialektiky v různých sociologických koncepcích snaží odpovědět tři otázky: a) nakolik je „dialektická sociologie“ možná, b) zda nejde o redundantní termín, c) ukázat elementární principy, jimiž se „dialektické zkoumání“ sociální reality může či má řídit. V závěru ukazuje rozdílnost principů tzv. lazarsfeldovského a radikálně kritického paradigmatu v empirickém (...) výzkumu. (shrink)

Jaký obraz člověka nabízejí současné společenské a humanitní vědy? Tato otázka je středobodem zájmu autorského kolektivu, v němž má své zastoupení sociologie, antropologie, filosofie, historiografie, andragogika, psychologie i evoluční biologie. Ač je publikace jako celek svým zaměřením především teoretická, v jednotlivých kapitolách nalezneme množství konkrétních příkladů z reálného světa: od umění a vážení přes čtverylku a hokej až po panenku Barbie či vztah lidí k horám. Kniha ukazuje, že obrazy člověka v různých oborech nejsou zcela nesourodé, ale že naopak (...) umožňují vzájemné obohacení. Nejde o soupeřící „pohledy“ na tentýž předmět zájmu, ale spíše o možnost mezi jednotlivými společenskovědními „hrami“ svobodně volit – s vědomím toho, že každá z nich má nejen své meze a pravidla, ale i svůj vlastní půvab. (shrink)

Tato studie recenzuje knihu: Charles CAMIC - Neil GROSS - Michèle LAMONT, Social Knowledge in the Making. Chicago: University of Chicago Press, 2011, a zasazuje ji do kontextu současných úvah o proměnách výzkumné praxe sociálních věd, akademické kultury, stylů myšlení a psaní. Pokouší se analyzovat v knize ohlašovaný „obrat k praxi" a ukazuje, nakolik samotné výzkumné praktiky v sociálních vědách ovlivňuje neexistence „standardních" forem, způsobů či stylů bádání. Detailně jsou představeny rovněž výchozí myšlenky takzvané „nové" sociologie idejí, jež stojí (...) v pozadí celého projektu analýzy sociálních praktik projevujících se v procesech „produkce, evaluace a aplikace" sociálního vědění. Jako klíčová se ukazuje potřeba nově promyslet samotnou koncepci „profesionalizované" sociální vědy, jež byla v dřívějším vývoji odmítnuta jako morálně i prakticky neudržitelná, neboť s demokratizací výzkumného procesu a proměnou vztahu mezi sociálními vědami a jejich publikem se stále zřetelněji projevuje, že s odklo- nem od konceptu profesionální sociální vědy se veřejná irelevance sociálního vědění spíše stále více prohlubuje. (shrink)

In the wake of contemporary controversies in France over feminist misandry, this article reflects on claimed hatred of men as a feminist discursive resource. I use the reception of Valerie Solanas’ SCUM Manifesto by some radical French feminists of the 1970s as a privileged case study, along with historian Colette Pipon’s study on misandry within French second-wave feminist movements and Judith Butler’s works on stigma reversal. I contend that in a seemingly paradoxical way, misandry is both an anti-feminist stigma and (...) a feminist discursive strategy: the inhibiting effects of such injurious term on feminist politics – the aggressive, castrating and hateful feminist you should at all cost avoid to become – can be managed, if not neutralized, by means of feminist misandry. From that point, I argue that claimed hatred of men can open fruitful political venues in challenging the stifling effects of respectability politics. (shrink)

Slavná kniha Elementární formy náboženského života francouzského sociologa Émile Durkheima je jedním z nejdůležitějších příspěvků k sociologii náboženství. Po řadu let byla vychvalována a citována, stejně jako kritizována a zavrhována. Kniha se stala chartou celé řady sociálně vědních badatelů, zejména těch, kteří se zaměřovali na studium společnosti a náboženství. V roce 1966 však vyšel článek amerického antropologa Clifforda Geertze nazvaný „Nábo- ženství jako kulturní systém", v němž autor tvrdil, že Durkheimova teorie náboženství, stejně jako teorie náboženství Sigmunda Freuda, Bronislawa Malinowského (...) a Maxe Webera, by měla být překonána dokonalejší teorií náboženství. Touto dokonalejší teorií měla být Geertzova teorie. Porozuměl však Geertz Durkheimově teorii dostatečně, aby nás to opravňovalo k tvrzení, že Durkheim byl na poli teorie náboženství překonán? (shrink)

Tato studie se zabývá dvěma spřízněnými jevy odehrávajícími se ve vědeckém prostředí. Jedná se o fenomén frustrace ve vědecké praxi a s ním spojenou touhu po rozpoznání vlastního výzkumu vědeckou komunitou a následně o otázku uznání od akademického společenství. Zmíněné fenomény jsou přitom úzce propojeny s ústředním tématem filosofie a sociologie vědy: kdo rozhoduje, co bude předmětem vědeckého bádání? Předkládaná studie nejprve představuje Mertonův mýtus o okamžitém rozpoznání vědeckého objevu a následně prostřednictvím exkurzu do oblasti ekonomie a na (...) příkladech z vědecké praxe poukazuje na jeho neplatnost. V závěru textu jsou společně s jejich dekonstrukcí navrhnuta možná řešení popsaných problémů. Text je také kritickým návratem ke dvěma studiím Josepha Agassiho, žáka Karla R. Poppera a tvrdošíjného zastánce kritického racionalismu, neboť právě Agassi ve svých dílech rozebírá dopady vědeckého vyloučení a neochoty naslouchat. (shrink)

Text představuje aktivní role-playing jako výzkumnou experimentální metodu v sociálních vědách. Zasazuje role-playing do rámce simulačních výzkumných metod, rozkrývá jeho epistemo- logii a dosavadní metodologická uchopení zejména v sociální psychologii. Hlavní linií textu je obhajoba epistemologických kvalit metody a experimentu v sociálních vědách obecně. Inspiračním zdrojem je zde na jedné straně Latourova kvalitativní sociologie asociací, tázající se po původu sociality a problematizující samotný před- mět sociálních věd, tj. sociálno. A na druhé straně přístupy naturalizující sociálně- vědné výzkumy propojením s (...) kognitivní vědou. V tomto ohledu je naším klíčovým předpokladem pro smysluplné uchopení sociální reality v její simulované podobě shodnost kognitivních mechanismů skutečného i simulovaného jednání. V pojetí textu jsou oba zdroje spojeny jejich akcentem na tematizaci sociálna jako inter-psychologického fenoménu mezi tradiční mikro a makro úrovní. Analogií s Petriho miskou text promýšlí posunutí původní metody situační sociální psycho- logie směrem k využití konstruovaných diegetických liminálních situací jako svého druhu laboratoří sociálna. (shrink)

Larry Laudan v článku z roku 1983 označil problém demarkace, tj. rozlišení „vědy" a „pseudovědy", za filosofický pseudoproblém, kterým není třeba se zabývat, a slova „vědecké" a „pseudovědecké" za prázdné pojmy, které můžeme z našeho slovníku zcela vyškrtnout. V předkládané studii zpochybňuji toto Laudanovo stanovisko a předkládám argumenty ve prospěch tvrzení, že 1) rozlišení vědy a pseudovědy představuje důležitý a aktuální problém, kterým je třeba se zabývat, a že 2) možný způsob řešení tohoto problému nabízejí současná sociální studia (...) vědy. Jejich východiskem je pojetí vědy jako „formy života" a pojetí demarkačního kritéria jako proměnlivého souboru charakteristik, který sice nelze jednoznačně definovat, ale přesto jej lze zkoumat, a to prostřednictvím sociologické analýzy vědecké praxe. Mým záměrem je na příkladu několika vzorových studií představit specifika sociologického přístupu z hlediska jeho metodologie i povahy nabízených řešení a zhodnotit jeho možnosti i omezení pro filosofii vědy. (shrink)

Tristan Murail est, avec Gérard Grisey, un des deux grands représentants de ce qu'il est convenu d'appeler la "musique spectrale". L'expression indique une référence constante à la structure microscopique des spectres sonores : c'est la vie intérieure des sons, avec leur harmonicité ou inharmonicité, leurs transitoires d'attaque ou d'extinction, qui constitue chez Murail le modèle par excellence pour construire des formes musicales. Cet ouvrage - le premier entièrement consacré à l'œuvre de Murail - évoque sa situation esthétique face à d'autres (...) courants de la musique d'après 1945. Un long entretien donne la parole au compositeur, pour retracer un parcours qui l'a mené de Messiaen à Scelsi et au-delà, ainsi qu'au pédagogue (Murail enseigne depuis plusieurs années aux Etats-Unis). Une analyse approfondie de l'une de ses pièces marquantes, L'Esprit des dunes, permet d'entrer dans son atelier, de suivre le processus de création qui conduit de l'analyse des sons à l'invention des formes. Enfin, Tristan Murail lui-même revient en détail sur chacune de ses œuvres, nous livrant son regard rétrospectif en un document précieux. (shrink)

Le renouveau de la sociologie économique et de la microéconomie semble ouvrir la voie à une tentative de réconciliation entre ces deux disciplines autour d’une définition commune de l’action économique. Néanmoins, la persistance des controverses et des malentendus épistémologiques se traduit par l’impossibilité même de construire une coopération entre économistes et sociologues. Cet article examine les raisons de ce paradoxe et tente de démontrer que le dialogue entre la « Nouvelle Sociologie Économique » et la « Nouvelle Micro-Économie (...) » aboutit à une impasse parce qu’il oscille en permanence entre des références épistémologiques et conceptuelles inconciliables. L’objet que partagent a priori ces deux champs disciplinaires devient alors insaisissable. Une approche socio-anthropologique en termes de formes de transactions « économiques » semble néanmoins ouvrir une perspective pour sortir de ce « piège épistémologique » parce qu’elle aborde cet objet en s’affranchissant, provisoirement, des finalités et des formes de rationalité de l’action économique.The resurgence of economic sociology and of micro-economics seems to offer possibilities for the reconciling of these disciplinary fields around a common definition of economic action. Nevertheless, the persistence of epistemological misunderstandings and controversies underlines the apparent impossibility of the task of constructing a common programme between sociologists and economists. This paper proposes to examine and explain this paradox and seeks to demonstrate that the dialogue between the « New Economic Sociology » and the « New Micro-Economics » has reached a dead end because it fluctuates between epistemological and conceptual assumptions which are irreconcilable. This oscillation makes it impossible to define a common object of study shared by both disciplinary fields. However, a socio-anthropological approach focusing on « economic » forms of transaction seems to offer a way out of this impasse, addressing the problem by temporarily placing in parentheses the ends and the types of rationality of economic action. (shrink)

La tradition sociologique n’est pas riche en modèles permettant de faire de la question des valeurs un objet d’investigation spécifiquement sociologique, c’est-à-dire traité de façon non pas normative mais descriptive, non pas seulement théorique, mais aussi empirique, et non pas abstraite mais pragmatique, à partir des actions en situation concrète. Cet article tente d’expliciter les obstacles conceptuels et méthodologiques que rencontre un tel projet, notamment dans la sociologie française contemporaine : difficultés à renoncer à la normativité et à l’essentialisme, (...) à distinguer entre faits et valeurs, et à passer de l’ontologie à la pragmatique, du théorique à l’empirique et du quantitatif au qualitatif, de façon à aborder cet objet avec des méthodes appropriées à sa spécificité.The sociological tradition hardly offers models addressing the issue of values in a proper, specific way : that is, not normative but descriptive, not only theoretical but also empirical, and not abstract but pragmatic, dealing with actions happening in real situations. This paper aims to explicate the conceptual and methodological obstacles to such a project, particularly in French contemporary sociology : difficulty to let aside normativity and essentialism, to distinguish between facts and values, to shift from ontology to pragmatism, from theory to actual surveys and from quantitative to qualitative methods. Such are the conditions allowing to address the issue of values according to its specificity. (shrink)

L’histoire officielle de la discipline veut que la psychologie sociale française, née et morte aussitôt à la fin du XIXe siècle, ait connu une longue éclipse pour renaître seulement dans les années 1950 sous influence américaine. Cette disparition dans la première moitié du XXe siècle serait due à la domination de la sociologie durkheimienne qui passe pour être hostile à la psychologie. Cet article remet en cause cette vision traditionnelle. Il montre que la sociologie durkheimienne s’est elle-même définie (...) comme une psychologie collective et qu’elle a su, à partir des années 1910 environ, ouvrir un véritable dialogue avec les psychologues au sein de l’université. L’idée durkheimienne que les catégories les plus fondamentales de la pensée sont déjà des constructions sociales provoqua chez les psychologues une véritable petite révolution intellectuelle. Elle les obligea en effet à sortir du champ étroit de la psychophysiologie qu’avaient promu depuis 1870 les fondateurs tels Taine et Ribot, en réaction contre le spiritualisme. Cette nouvelle psychologie sociale a influencé la plupart des grands psychologues de l’époque (Blondel, Dumas, Janet, Meyerson, Wallon), mais le temps et les hommes lui ont manqué pour s’institutionnaliser. De fait, elle disparaît avec la mort de ses principaux artisans (Blondel et Halbwachs) et l’oubli parfois volontaire pratiqué par leurs successeurs. (shrink)

Cette édition numérique a été réalisée à partir d'un support physique, parfois ancien, conservé au sein du dépôt légal de la Bibliothèque nationale de France, conformément à la loi n° 2012-287 du 1er mars 2012 relative à l'exploitation des Livres indisponibles du XXe siècle. Pages de début Introduction Chapitre 1 - Adieu à Hegel Chapitre 2 - La dialectique de l'Asie Chapitre 3 - « Le Capital » de Marx et son interprétation mathématique Chapitre 4 - Classes logiques et classes (...) sociales Chapitre 5 - Les moyens mathématiques de la sociologie Chapitre 6 - Ouvertureslogiques Références Pages de fin. (shrink)

Ce texte a déjà paru dans la revue Sociologie du travail, vol. 59 - n° 3 | Juillet-Septembre 2017. Nous remercions Edouard Gardella de nous avoir autorisé à le reproduire ici. Résumé : Dans les travaux sociologiques problématisant la pauvreté comme une relation d'assistance, il est courant d'analyser les aidants et/ou les aidés. Il est plus rare d'observer leur interdépendance, en considérant de manière systématique les pratiques par lesquelles chacun tient compte des effets de son action sur l'autre — (...) - Sociologie – Nouvel article. (shrink)

Die Hauptrichtung der französischen Soziologie ist heute noch die Durkheimsche Schule, die C. Bouglé in seinem Buch „Bilan de la Sociologie française contemporaine“ in den Vordergrund stellt. Diese Schule hat weniger im Sinne einer Einzelwissenschaft gewirkt als durch den Einfluss, den sie auf fast alle sozialen Wissenschaften ausgeübt hat. Deswegen sind die verschiedenen Kapitel des Bougléschen Buches den besonderen Disziplinen : Psychologie, Ethnographie, Geschichte, Jura, Nationalökonomie gewidmet, um die Wechselwirkung zwischen ihnen und der Soziologie, die Verbreitung der soziologischen Methode, (...) des soziologischen Gesichtspunkts zu würdigen. Anschliessend an Bouglé versucht Koyré diese Würdigung zusammenzufassen und kritisch zu beleuchten. Trotz ihrer verschiedenen theoretischen Einstellung kommen diese Disziplinen praktisch zu einer fruchtbaren Zusammenarbeit. Schliesslich macht Koyré zwei wichtige Bemerkungen : 1. über die Tendenz der soziologischen Moral, für welche die soziale Kohärenz der höchste Wert wäre, und 2. über die Wiederentdeckung einer besonderen Schicht der Wirklichkeit durch Dürkheim, nämlich die Kollektivvorstellung, die wie der „objektive Geist“ jedem Individuum innerlich und zugleich äusserlich und für alle verpflichtend ist.The dominant tendency in French sociology is still represented by the school of Durkheim, which receives prominent treatment by C. Bouglé in his book,,, Bilan de la Sociologie française contemporaine“. This school has penetrated nearly all the different social sciences and its influence has not been confined to the boundaries of a separate discipline. The different chapters of Bouglé's book, therefore, deal with psychology, anthropology, history, law, and political economy, in order to analyze the interaction between these separate disciplines and the sociological method.The author attempts to develop further the viewpoint advanced by Bouglé and to throw critical light upon it. He makes his observations along two main lines of thought, namely : first, that the focal conception which represents the supreme value for any sociology and its scientific unity is the conception of social coherence ; and second, that there is a particular area of reality rediscovered by Durkheim, namely the collective idea which, like the „objective mind“, represents for each and every individual a bond internal as well as external. (shrink)

La sociologie peut-elle nous aider à penser l'éthique? Proposant une nouvelle lecture des " pères fondateurs ", d'Auguste Comte à Max Weber en passant par Emile Durkheim, ce livre revient sur leurs conceptions des liens sociaux. Cette approche non conventionnelle de leurs écrits les plus connus remet en question nombre d'interprétations qui en ont été faites pour renouveler le discours moral. L'auteur montre ainsi que dans ses versions allemande et française, la sociologie s'adosse à des métaphysiques dualistes amenant (...) à enfermer, chacune à sa manière, les êtres humains dans une intériorité solipsiste. Le chapitre consacré à Weber constitue le point culminant de ce parcours : et si l'écrit le plus célèbre de l'histoire de la sociologie, L'Ethique protestante, illustrait une rencontre manquée entre l'exigence éthique et l'ordre temporel? En revisitant de façon originale des classiques de la sociologie, La sociologie et l'oubli du monde ouvre sur cette invitation fondamentale et très actuelle : penser une éthique de la responsabilité, en assumant nos limites et en sachant que la liberté morale n'est pas une liberté vagabonde. (shrink)

Si c'est "malgré tout" qu'il faut défendre la sociologie, c'est malgré ce qu'elle est devenue. Bien loin de ses grandes espérances initiales et des splendeurs que nous ont léguées les Durkheim, Weber, Simmel, Mead, Elias, Mauss, etc. Ce que l'on appelle sociologie s'est peu à peu recroquevillé jusqu'à apparaître comme la "science (ou la pseudo science) des restes n, la science de ce dont ne parlent ni les philosophes, ni les économistes, ni les historiens, ni les anthropologues, ni (...) les théoriciens de la littérature, etc. Éclatée en de multiples chapelles théoriques ou idéologiques, privée de colonne vertébrale paradigmatique et institutionnelle, elle ne croit plus pouvoir trouver son unité que dans une référence de plus en plus incantatoire au "terrain" et à l'empirisme, et dans ses querelles infinies sur ce qui fait la bonne méthode ou le bon terrain. La sociologie classique, celle qu'il nous faut faire revivre et actualiser, se présentait tout autrement. Elle revendiquait hautement une approche empirique de la réalité et le souci d'établir des faits, elle aussi, mais elle n'imaginait pas que ce puisse être accompli hors-théorie et sans enjeux normatifs, c'est-à-dire éthiques et politiques... Dit autrement, elle se vivait comme le lieu et le moment généraliste de la science sociale générale. C'est cette sociologie là, autrement dit la science sociale générale, qui nous fait désormais défaut et qu'on appelle ici à renaître de ses cendres. (shrink)

Sociologie et science de la communication ne peuvent plus être construites à partir d'une opposition simple comme cela a été le cas dans les décennies précédentes. Il faut plutôt penser un rapprochement entre des traditions qui pourraient viser la description des mondes communs, y compris dans leur dimension esthétique.Sociology and the science of communication can no longer be opposed as they were during the past decades. They should cooperate on a description of the contemporary common worlds, especially from an (...) aesthetic point of view. (shrink)

A l'âge où les sciences du cerveau et de la cognition apportent de fascinantes révélations sur les fondements matériels de la nature humaine, est-il possible pour la sociologie de continuer à réfléchir en vase clos, hors de l'effervescence scientifique qu’entraînent ces découvertes? Les auteurs qui s’expriment dans cet ouvrage exposent leurs points de vue argumentés sur le lien entre sciences de la cognition et sciences du social et sur les conditions d’élaboration d’une véritable sociologie cognitive. La diversité des (...) perspectives offre un état des lieux passionnant sur une "querelle des disciplines" qui n’a jamais vraiment cessé de hanter la sociologie. (shrink)

L’histoire de l’importation du terme de « sociologie » dans l’espace germanophone n’est pas celle d’une appropriation heureuse et spontanée. Il a été le plus souvent évité ou utilisé entre guillemets. Pour comprendre ce rapport passionné à la « sociologie », cet article propose une enquête de sémantique historique transnationale qui part d’un relevé bibliométrique des titres de livres incluant ce terme, publiés en allemand jusqu’en 1908 (création de la « société allemande de sociologie »). Comte y (...) apparaît comme un spectre qu’on cherche à repousser. Les connotations socialistes françaises et la proximité imaginée entre la sociologie et les sciences de la nature expliquent la méfiance au long cours des savants germanophones à l’égard de ce label. (shrink)

Article de Michael Burawoy « The Future of Sociology » publié dans Brym R. (ed.), New Society, 7th Edition, Scarborough, Nelson Education, 2014, traduit par Carolyne Grimard et Marc-Henry Soulet. Cette traduction a déjà paru dans SociologieS, accompagnée d'une introduction par Marc-Henry Soulet accessible ici. Nous remercions Michael Burawoy et la revue SociologieS de nous avoir autorisé à la reproduire ici. La marchandisation du monde Une vague de marchandisation déferle sur le monde. Des (...) - Sociologie – Nouvel article.

Le mot « traduction » est à l’honneur : le philosophe Paul Ricœur l’érige en principe éthique, la « traductologie » se pose en nouvelle discipline littéraire et un courant de la sociologie des sciences le prend pour paradigme. Au-delà de ce dernier usage analogique, n’y a-t-il pas place pour une sociologie de la traduction qui ne soit pas seulement une sociographie des traducteurs amateurs ou professionnels, ni même une annexe fonctionnelle de la théorie des champs culturels et (...) de leurs échanges inégaux ? L’événement éditorial que constitue une nouvelle traduction littéraire de la Bible offre ainsi au sociologue matière à associer ses dimensions linguistiques, institutionnelles et relationnelles pour déterminer une « configuration traductive » exemplaire de la rencontre équivoque entre mondes littéraires, médiatiques et religieux en contexte de modernité avancée.The word « translation » has pride of place at the present time : the philosopher Paul Ricœur sets it up as an ethical principle, « translation studies » become a new international subject and the sociology of sciences takes it up as paradigm. Beyond this last figurative use, the question is how can we draw up a sociology of translation apart from studies of professional sets and transnational cultural exchanges ? The New Bible Translation, a recent literary event in the French-speaking world, gives matter for combining linguistic, institutional and relational points of view. This translation case as a sociological configuration accounts for this ambiguous meeting point – at the crossroads between literature, religion and publishing – in advanced modernity. (shrink)