Vydání Galileova Hvězdného posla vyvolalo okamžitou reakci mnoha evropských učenců, s jednou důležitou výjimkou, kterou tvořili jezuitští matematici Římské koleje pod vedením uznávaného matematika Christophora Clavia. Cílem článku je prozkoumat možné důvody opožděné reakce římských jezuitů, kteří se k nebeským objevům vyjádřili více než rok po vydání Galileovy knihy. Existují důkazy nasvědčující tomu, že i když byli římští matematici nakloněni uznání novinek odhalených teleskopem, nástrojem, který ještě musel dokázat svou důvěryhodnost, byli omezeni přísnými pravidly, která měla za úkol udržet jednotu (...) jezuitského řádu. (shrink)

Medicejský dvorní filosof Galileo Galilei je považován za symbolického zakladatele vědecké metody oproštěné od vnějších vlivů, v níž rétorika, natož argumentační fauly, zdánlivě nemají své místo. Článek představuje pozadí vzniku a přijatých rétorických strategií málo zkoumaného spisu Il Saggiatore (Prubíř), jenž je zřejmě jedním z nejvýraznějších svědectví proti přetrvávajícímu černobílému obrazu Galilea jako nezávislého, výhradně racionálního vědce, jenž své myšlenky vyjadřuje jazykem matematiky a geometrie zproštěným emocí. Jak ale případ Prubíře zřetelně ukazuje, Galileo byl také dvořanem a literátem, jehož práce (...) byla silně ovlivňována přísnými pravidly patronátu. V reakci na knihu Libra astronomia ac philosophica jezuity Orazia Grassiho, jenž Galilea verbálně atakoval pod maskou fiktivního studenta jménem Lotario Sarsi, byl medicejský matematik přinucen bránit sebe a své patrony všemi dostupnými prostředky. Il Saggiatore však sloužil i k propagaci nových zásad vědeckého bádání zastávaných členy Accademia dei Linei. (shrink)