Tato studie si klade za cíl představit antropologické a kosmologické názory ruského myslitele Nikolaje Fjodorova (1829 – 1903). Fjodorov nabízí fantastickou futuristickou vizi, v níž jsou nejen odstraněny války, nemoci a hlad, ale člověk ve snaze o své zdokonalení přemůže také smrt. Bratrství a láska povede podle Fjodorova sjednocené lidstvo k tomu, že životu vrátí všechny zemřelé předky. Tito vzkříšení lidé zabydlí zemi a později i celý vesmír. Fjodorov bývá považován za zakladatele filozofie ruského kosmismu. Mezi jeho žáky lze zařadit (...) i Konstantina Ciolkovského, který jako první uvažoval o možnosti dobytí vesmíru pomocí raket. Na Ciolkovského přímo navazují zakladatelé sovětského vesmírného programu. Autor této studie předkládá hypotézu, že myšlenka pilotovaných kosmických letů vznikla v pseudovědeckém prostředí ruského kosmismu. Přestože byly pilotované lety do vesmíru během dvacátého století tohoto svého z vědeckého hlediska problematického zdůvodnění zbaveny, dosud nikdo žádné vědecké zdůvodnění pilotovaných vesmírných letů nenabídl. (shrink)

Tato studie si klade za cíl představit antropologické a kosmologické názory ruského myslitele Nikolaje Fjodorova (1829 – 1903). Fjodorov nabízí fantastickou futuristickou vizi, v níž jsou nejen odstraněny války, nemoci a hlad, ale člověk ve snaze o své zdokonalení přemůže také smrt. Bratrství a láska povede podle Fjodorova sjednocené lidstvo k tomu, že životu vrátí všechny zemřelé předky. Tito vzkříšení lidé zabydlí zemi a později i celý vesmír. Fjodorov bývá považován za zakladatele filozofie ruského kosmismu. Mezi jeho žáky lze zařadit (...) i Konstantina Ciolkovského, který jako první uvažoval o možnosti dobytí vesmíru pomocí raket. Na Ciolkovského přímo navazují zakladatelé sovětského vesmírného programu. Autor této studie předkládá hypotézu, že myšlenka pilotovaných kosmických letů vznikla v pseudovědeckém prostředí ruského kosmismu. Přestože byly pilotované lety do vesmíru během dvacátého století tohoto svého z vědeckého hlediska problematického zdůvodnění zbaveny, dosud nikdo žádné vědecké zdůvodnění pilotovaných vesmírných letů nenabídl. (shrink)

Book review:Galilei, Galileo. Prubíř. Translation by Markéta Ledvoňová and Jana Malá. Edited and commented by Markéta Ledvoňová, Daniel Špelda, and Vladimír Štefl. Praha: Togga, 2020. 354 pages.

V prvej časti príspevku s názvom Čas sa najprv na základe známeho textu Aurélia Augustína Vyznania vymedzujú hlavné problémy spojené s určovaním času, jeho reálnosťou, pretržitosťou, merateľnosťou atď. V druhej časti s názvom Veľký tresk sa uvádzajú rôzne vymedzenia tejto veľmi špecifickej udalosti, ktorá by mala byť počiatkom všetkého, čo skúmame a čím žijeme; najprv tie tradičné, kedy sa veľký tresk chápe ako explodujúca singularita a biela diera, a potom aj tie novšie, kedy prestáva byť absolútnym počiatkom vesmíru a (...) stáva sa opakujúcim fyzikálnym javom alebo procesom. Napokon v tretej časti s názvom Čas a veľký tresk sa v rámci diskusie o vhodnosti prezentistickej či eternalistickej (dynamickej či statickej) koncepcie času dáva veľký tresk do vzťahu s hypotetickým globálnym časom nášho vesmíru a zároveň sa ukazuje, že celá polemika medzi zástancami prezentistickej a eternalistickej koncepcie času je de facto založená na bežnej chybe - na nerozlišovaní medzi ontologickým a sémantickým realizmom. (shrink)

Vývoj informačních a komunikačních technologií (ICT) radikálně proměňuje nejen to, jak rozumíme světu a jak vzájemně komunikujeme, ale také způsob, jakým se díváme sami na sebe a jak chápeme svou vlastní povahu, existenci a odpovědnost. Rozšíření ICT tak představuje čtvrtou revoluci v dlouhém procesu přehodnocování základní podstaty a role lidstva ve vesmíru: jakožto lidstvo netvoříme nehybný střed vesmíru (kopernikovská revoluce), nelišíme se nijak mimořádně od zbytku zvířecího světa (darwinovská revoluce) a zdaleka nejsme sami pro sebe ve svém vědomí (...) zcela transparentní (freudovská revoluce). ICT nám nyní dávají najevo, že nepředstavujeme izolované, odpojené činitele, ale informační organismy, kteří spolu s jinými druhy těchto činitelů sdílejí globální prostředí, v konečném pohledu utvářené z informací, takzvanou infosféru (Turingova revoluce). (shrink)

Článek se zabývá vybranými aspekty dvou známých publikací o mnohosti světů a mimozemském životě, které vyšly na konci 17. století. Jedná se o Entretiens sur la pluralité des mondes Bernarda de Fontenelle a Cosmotheoros Christiaana Huygense. V první části se článek soustředí především na to, jak oba autoři chápou postavení člověka v obydleném a neohraničeném univerzu. Fontenelle a Huygens poskytují ve svých textech přesvědčivé vyvrácení často opakované představy, že idea neohraničeného vesmíru probouzela v novověkých lidech hrůzu a obavy. Ve (...) skutečnosti pro ně neohraničený vesmír znamenal oslavu rozumu, který se dokáže vymanit z geocentrické pověry a antropocentrismu. Současně se v protoosvícenském duchu jednalo i o oslavu vesmírné všudypřítomnosti rozumu. Ve druhé části se článek zabývá tzv. kognitivními vášněmi: zejména strachem, úžasem a zvědavostí. Analýza děl Huygense a Fontenella potvrzuje některé poznatky Lorraine Dastonové a prohlubuje je. Ukazuje se, že na konci 17. století strach i obdiv byly již jednoznačně chápány jako projev nevědomosti a zaostalosti, ačkoliv dříve byly spojovány se zbožností a počátkem filosofování. Proti tomu dříve odsuzovaná zvědavost se stala legitimní, ba dokonce žádoucí vlastností opravdového badatele. (shrink)

Moderní evropská kultura o sobě ráda prohlašuje, že se na svou nynější intelektuální, kulturní a vědeckotechnickou úroveň dostala díky tomu, že se osvobodila od předsudků a iluzí. Jednou z nejčastěji zmiňovaných iluzí se stal geocentrismus vykládaný obvykle jako projev naivní touhy člověka postavit se do středu vesmíru. V této studii ukazuji, že geocentrismus se v antice, středověku ani renesanci nepojil s představou lidské výlučnosti v kosmu. Z kosmologického hlediska byla Země kloaka světa a z teologického hlediska byla Země působištěm (...) ďáblovým. Teprve Koperníkova reforma astronomie rozbila dosavadní distribuci dignity v kosmu a přinesla odlišné zhodnocení Země a středu světa. A geocentrismus začal být napadán právě jako projev naivního a infantilního antropocentrismu, který v nekonečném vesmíru obydleném miliony inteligentních bytostí, nemá smysl. (shrink)

Moderní evropská kultura o sobě ráda prohlašuje, že se na svou nynější intelektuální, kulturní a vědeckotechnickou úroveň dostala díky tomu, že se osvobodila od předsudků a iluzí. Jednou z nejčastěji zmiňovaných iluzí se stal geocentrismus vykládaný obvykle jako projev naivní touhy člověka postavit se do středu vesmíru. V této studii ukazuji, že geocentrismus se v antice, středověku ani renesanci nepojil s představou lidské výlučnosti v kosmu. Z kosmologického hlediska byla Země kloaka světa a z teologického hlediska byla Země působištěm (...) ďáblovým. Teprve Koperníkova reforma astronomie rozbila dosavadní distribuci dignity v kosmu a přinesla odlišné zhodnocení Země a středu světa. A geocentrismus začal být napadán právě jako projev naivního a infantilního antropocentrismu, který v nekonečném vesmíru obydleném miliony inteligentních bytostí, nemá smysl. (shrink)