V pátém Logickém zkoumání polemizuje Husserl s možností čistého Já jako funkce sjednocující intencionální prožitkové obsahy. Tato argumentace je explicitně zaměřena proti novokantovské koncepci čistého Já Paula Natorpa v jeho Úvodu do psychologie na základě kritické metody z roku 1888. Následující text zkoumá polemiku týkající se statutu jáství a dotazuje metafyzické a logické předpoklady, které jsou v této polemice aktivní. Prozkoumání těchto předpokladů je konečně využito pro načrtnutí některých klíčových motivací, které vedly Husserla při přehodnocení statutu a role čistého Já (...) v jeho Idejích k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii. (shrink)