This article investigates how students reason and argue to make sense of fictional literature. Excerpts from students’ talk are analysed using the concepts categorisation, particularisation and recontextualisation, and interpreted from a socio-cultural, dialogical perspective. The analyses show that the students’ arguments oscillate between personal experience and the novel, and between categorising and particularising perspectives. The subject relevance of talk that lies between everyday and scientific talk, and between personal and analytic readings, is revealed. The bridging of different readings, different language (...) practices, and different learning contexts is discussed. (shrink)

V příspěvcích, které jsou zpracovány formou otázek a odpovědí, zaujali autoři často rozdílná, ba protichůdná stanoviska. Nezabývají se etikou pouze jako vědní disciplínou. Pomáhají pochopit morální jevy a procesy dneška nejen jako takové, ale i ve společenských vztazích. Souvisejí proto s politikou, ekonomikou, sociologií, psychologií a pedagogikou. Hovoří však i k otázkám všedního života.

Title of the paper is the allusion to an article by Richard Shusterman. In the text, I trying to explore in the similar strategy the current state of aesthetic experience. Starting from The End of Aesthetic Experience I follow the notion of aesthetic experience which "will be strengthened and preserved the more it is experienced; it will be more experienced the more we are directed to such experience; and one good way of directing us to such experience is fuller recognition (...) of its importance and richness through greater attention to the concept of aesthetic experience". Is the somaesthetics became the answer to the loss of interest in aesthetic experience? The answer lies partly in examining the relationship between aesthetic experience and aesthetics of environment and everyday aesthetics, which further analysis of the notion pointed Shusterman himself. Result of research leads us to renewed role of aesthetic experience in contemporary aesthetics beyond the aesthetics of art. (shrink)

Globalization trends of culture, the idea of multiculturalism, bringing and acceptance of foreign elements into the culture, open coquetry of the "West" with culture and arts of the "East", eclecticism, but also paradoxical what happened to be the fate of modern art after postmodern deconstruction of the meaning and the reduction of his function to ability to serve in variable updating roles towards individual and society, is 46 years after the release of books Asphyxiating Culture repeatedly bringing me to read (...) and review it. The topic, therefore, is to examine the validity of Dubuffet appeal, its insertion into the broader context of the forms of "dehumanization" of art, but also review of the reference just in the context of relations culture - art. New search respectively the determination of periphery in arts and culture should besides unfinished theme energizing academic debate of last years, if not decades, thus defining theme of Art, can and should briefly look at the issue of the institutionalization of art; the relationship of artistic production and its cultural context, which is not transferable; "foucaultian" power of discourse established by culture; extremely interesting affinity of art and advertising; aestheticism of culture; enforcement of discontinuity issues and pluralism as in the thought also within the artistic creation, namely for topics that Dubuffet advises and argumentations plays. Nearly half a century after his call and its final words -"therefore, our artistic production, which is not subjected to a thorough critique of culture and effectively not reveals the futility and absurdity, is no refuge for us" - we need to talk about our accountability. Dubuffet today. (shrink)

Zawiera wybór pism Jana Amosa Komeńskiego.

Dne 17. 3. 2011 převzal Ladislav Kvasz jako první česko-slovenský laureát prestižní ocenění Prémio Internacional Fernando Gil para a Filosofia da Ciencia za rok 2010 označované také jako Nobelova cena ve filosofii. Toto velice prestižní ocenění mu bylo uděleno za knihu Patterns of Change. Linguistic Innovations in the Development of Classical Matematics, v níž prezentoval svou vlastní teorii o potencialitách jazyka matematiky.

Populizmus dnes predstavuje často skloňovaný pojem tak na akademickej pôde, ako i na samotnej politickej scéne, v médiách a medzi laickou verejnosťou. Skutočnosťou je, že hoci v našej spoločnosti tento pojem používa takmer každý, len málokto vie, čo vlastne znamená. V tomto článku sa preto budeme zaoberať otázkou, ktorá sa stala predmetom analýz mnohých teoretikov, otázkou, čo je to populizmus. Jedným z tých teoretikov je Ernesto Laclau (1935–2014), ktorý populizmus nechápe ako ideológiu, ale ako istú stratégiu resp. spôsob komunikácie. (...) V prvej časti nášho článku vymedzíme pojem „populizmus“, pričom upozorníme na jeho viaceré rozličné interpretácie ako aj na to, aké je jeho spoločné základné analytické jad­ro. V nasledujúcich častiach článku sa už zameriame na analýzu populizmu podľa Ernesta Laclaua. Cieľom nášho článku je teda analýza teórie populizmu podľa E. Laclaua v kontexte súčas­nej situácie na domácej i svetovej, nielen politickej scéne. (shrink)

Dne 31. července 2013 poskytl dr. Josef Zumr rozhovor, zaměřující se na jeho dlouholetého přítele a spolupracovníka Karla Kosíka. Doktor Zumr zde představuje dobu 60. let, vzpomíná na to, jak se s Karlem Kosíkem potkal, co prožili. Popisuje Kosíkovo mládí, důvody, proč se rozhodl studovat filosofii. Líčí politickou situaci v Československu a různé nástroje a způsoby politické perzekuce, která postihla většinu pracovníků FÚ ČSAV (a nejen jich), a popisuje, jakým způsobem se s touto situací vyrovnával on sám i Karel Kosík. (...) Dále se vyjadřuje k ohlasům na Dialektiku konkrétního i na jiné Kosíkovy stěžejní texty, které vzbudily pozornost společnosti.On 31st July 2013, dr. Josef Zumr gave an interview concerning his long-time friend and co-worker Karel Kosík. Dr. Zumr acquaints reader with the 60’s and recalls how he first met Karel Kosík and what they have experienced. He describes Kosík’s youth and reasons that have led Kosík to the decision to study philosophy. Political situation in former Czechoslovakia is described as well as different instruments of political persecution that affected many employees of the Department of Philosophy of Czechoslovak Academy of Science and many others. Dr. Zumr also recounts how he himself and Karel Kosík dealt with persecution. He also comments on different receptions that The Dialectics of the Concrete and other Kosík’s works have elicited. (shrink)

Text představuje aktivní role-playing jako výzkumnou experimentální metodu v sociálních vědách. Zasazuje role-playing do rámce simulačních výzkumných metod, rozkrývá jeho epistemo- logii a dosavadní metodologická uchopení zejména v sociální psychologii. Hlavní linií textu je obhajoba epistemologických kvalit metody a experimentu v sociálních vědách obecně. Inspiračním zdrojem je zde na jedné straně Latourova kvalitativní sociologie asociací, tázající se po původu sociality a problematizující samotný před- mět sociálních věd, tj. sociálno. A na druhé straně přístupy naturalizující sociálně- vědné výzkumy propojením s kognitivní (...) vědou. V tomto ohledu je naším klíčovým předpokladem pro smysluplné uchopení sociální reality v její simulované podobě shodnost kognitivních mechanismů skutečného i simulovaného jednání. V pojetí textu jsou oba zdroje spojeny jejich akcentem na tematizaci sociálna jako inter-psychologického fenoménu mezi tradiční mikro a makro úrovní. Analogií s Petriho miskou text promýšlí posunutí původní metody situační sociální psycho- logie směrem k využití konstruovaných diegetických liminálních situací jako svého druhu laboratoří sociálna. (shrink)

In natural deduction classical logic is commonly formulated by adding a rule such as Double Negation Elimination (DNE) or Classical Reductio ad Absurdum (CRA) to a set of introduction and elimination rules sufficient for intuitionist first-order logic with conjunction, disjunction, implication, negation and the universal and existential quantifiers all taken as primitive. The natural deduction formulation of intuitionist logic, coming from Gentzen, has nice properties:— (i) the separation property: an intuitionistically valid inference is derivable using only the introduction and elimination (...) rules governing the connectives and/or quantifiers that occur in the premises (if any) and conclusion; (ii) the (strict) subformula property: more narrowly, there is a derivation of any intuitionistically valid inference that employs only subformulas of the formulas occurring in premises (if any) and conclusion. (Every formula is, of course, a subformula of itself.). (shrink)

It is often said that in a purely formal perspective, intuitionistic logic has no obvious advantage to deal with the liar-type paradoxes. In this paper, we will argue that the standard intuitionistic natural deduction systems are vulnerable to the liar-type paradoxes in the sense that the acceptance of the liar-type sentences results in inference to absurdity (⊥). The result shows that the restriction of the Double Negation Elimination (DNE) fails to block the inference to ⊥. It is, however, not the (...) problem of the intuitionistic approaches to the liar-type paradoxes but the lack of expressive power of the standard intuitionistic natural deduction system. We introduce a meta-level negation for a given system and a meta-level absurdity, ⋏, to the intuitionistic system. We shall show that in the system, the inference to ⊥ is not given without the assumption that the system is complete. Moreover, we consider the Double Meta-Level Negation Elimination rules (DMNE) which implicitly assume the completeness of the system. Then, the restriction of DMNE can rule out the inference to ⊥. (shrink)

Tato studie se zabývá zobrazováním alchymie v malbách, knižních ilustracích i v architektuře v období raného novověku. Na jednotlivých příkladech obrazů či ilustrací prezentuje různé aspekty alchymistova života i jeho práce. Nezabývá se symbolickou alchymickou ikonografií, ale zaměří se především na zobrazování prostředí a vybavení alchymických dílen i osobností samotných alchymistů. Soustředí se zejména na vyobrazení zařízení alchymických laboratorií, s nimiž se lze setkat jak u renesančních malířů, tak v ilustracích alchymických rukopisů a poměrně ojediněle i v české architektuře. Poskytuje (...) také pohled na vyobrazení vzniklá v souvislosti s literární kritikou alchymie. Alchymisté byli zejména v dílech předních evropských humanistů často záměrně zesměšňováni, kritizováni a označováni za blázny a zloděje. V závěru se zabývá vybranými příklady ze žánrového umění, kde byli rovněž alchymisté zobrazováni často satiricky, ale i s určitou úctou, jako vzdělaní učenci. Výtvarné umění raného novověku nám představuje různé aspekty života alchymistů a je v dnešní době jednou z možností, jak se přiblížit porozumění jejich vědeckým aktivitám. Jak však studie ukazuje, k těmto obrazovým materiálům je třeba přistupovat kriticky. (shrink)

Ko sem prenočeval v predmestju Vicenze, sem se domislil nove snovi za pisanje. Naneslo je namreč, da sem po opoldanskem odhodu iz Padove vrata tvojega mesta dosegel, ko se je sonce že nagibalo k zahodu. Preudarjal sem, ali naj prenočim tam ali naj nadaljujem pot – kajti mudilo se mi je, hkrati pa mi je zaradi dolžine dneva ostal še dobršen del svetlih ur – in ko sem se tako obotavljal, – glej – kdo bi se mogel skriti pred prijatelji? (...) – si mi s svojim predragim prihodom v družbi imenitnih mož, kakršnih je to drobno mestece rodilo na pretek, odgnal vsak dvom. Kot bi mi z nitjo prijetno pestrega pogovora pričvrstil omahujočega duha, sem kljub misli na odhod ostal in šele ko se je spustila noč, sem zapazil, da je dan spolzel mimo. Kot že mnogokrat poprej sem tudi tistega dne spoznal, da nam nič drugega ne izmika časa tako neopazno kot prav pogovori s prijatelji. Prijatelji so spretni tatovi časa, čeprav nobenega časa – razen tistega, ki ga posvetimo Bogu – ne bi smeli šteti za manj ukradenega, za manj izgubljenega, kot tistega, ki ga preživimo s prijatelji. (shrink)

Ačkoli pojmy pro vyjádření komplexity v běžném jazyce jsou známy již od antiky, západní způsob přemýšlení o světě je ve své podstatě doménově specifický. Věda se rozdělila do mnoha specifických oblastí a suboblastí, mezi nimiž panovala jen velmi slabá spolupráce. Svět byl nahlížen jako soustava částí na sobě nezávislých, a tedy hierarchicky uspořádaných. Tento přístup je vhodný tehdy, jestliže pracujeme s velmi jednoduchými systémy, kde interakce mezi komponenty nejsou relevantní (jestli takové vůbec existují). Jestliže se ovšem chceme skutečně pokusit porozumět (...) světu kolem nás je nevyhnutelně nutný komplexně systémový přístup. Pojmy jako objekty, struktury, prostředí, emergence, univerzalita, interakce, měřítko nebo evoluce dnes plní články předních odborníků v každé vědecké oblasti.Předkládaná kritická stať má dvě části: deskriptivní, kde se zaměřuji na jednu vybranou esej v rámci každého jednotlivého tématu a kritickou, v níž jedno vybrané téma analyzuji podrobněji. (shrink)

This paper revisits some views about negation I defended in two early papers. Some of the themes of those papers have been developed sympathetically in recent work by Tim Smiley, Lloyd Humberstone and Ian Rumfitt. However, Rumfitt and Peter Gibbard have both criticised arguments I offered in defence of Double Negation Elimination (DNE), against a Dummettian intuitionist. I reconsider those arguments, arguing that although they survive Rumfitt’s and Gibbard’s attacks, the case against Dummett is for other reasons less straightforward than (...) I took it to be. With reference to Rumfitt’s own defence of DNE, I call attention to the attractions of the view defended in my second paper that negation has dialectical origins. I also point out some difficulties for this view which seem to have been overlooked by previous writers, including me. (shrink)

It is often said that a correct logical system should have no counterexample to its logical rules and the system must be revised if its rules have a counterexample. If a logical system (or theory) has a counterexample to its logical rules, do we have to revise the system? In this paper, focussing on the role of counterexamples to logical rules, we deal with the question. -/- We investigate two mutually exclusive theories of arithmetic - intuitionistic and paraconsistent theories. The (...) paraconsistent theory provides a (strong) counterexample to Ex Contradiction Quodlibet (ECQ). On the other hand, the intuitionistic theory gives a (weak) counterexample to the Double Negation Elimination (DNE) of the paraconsistent theory. If any counterexample undermines the legitimate use of logical rules, both theories must be revised. -/- After we investigate a paraconsistent counterexample to ECQ and the intuitionist’s answer against it, we arrive at the unwelcome conclusion that ECQ has both a justification and a counterexample. Moreover, we argue that if a logical rule were abolished whenever it has a counterexample, a promising conclusion would be logical nihilism which is the view that there is no valid logical inference, and so a correct logical system does not exist. Provided that the logical revisionist is not a logical nihilist, we claim that not every counterexample is the ground for logical revision. While logical rules of a given system have a justification, the existence of a counterexample loses its role for logical revision unless the rules and the counterexample share the same structure. (shrink)

The aim of this paper is to examine how Adorno's aesthetic and musicological thinking was received in Czech and Slovak musicology in the decades between the 60s and the 80s. The focus is on the Czech and Slovak translation of some of Adorno’s musicological treatises and lectures – especially those concerning his views on the Second Vienna School and the musical poetics of its immediate successors – which were published in former Czechoslovakia. The study offers an interesting perspective on Adorno’s (...) relatively unknown lecture Form der neuen Musik and its related, although not identical, Czech version Formové princípy súčasnej hudby [Formal Principles of Contemporary Music] as well as on his discussion with some Slovak composers and musicologists published as Dnes je možné iba radikálne kritické myslenie [Today, Only Radical Critical Thinking is Possible]. The study also considers other scientific texts by Adorno in relation to the above-mentioned translations of his works. The analysis, reflection, and interpretation of Adorno’s works in former Czechoslovakia, as well as their contemporary reception, turn out to be sporadic in the examined period. The purpose of this research is to revive awareness of their significance and to give a new impulse to their reassessment within the current musicological and philosophical reflection. (shrink)

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží zjistit, nakolik (...) lze již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)

The paper explores the philosophical treatment of sacrifice in four of Jiří Menzel’s films of the 1960’s, Closely observed trains (Ostře sledované vlaky), Capricious summer (Rozmarné léto), Mr Balthazar’s death (Smrt pana Baltazara), his short film contribution to the anthology film of the New Wave, Pearls of the deep (Perličky na dně), and Larks on a string (Skřivánci na niti). The paper argues that Menzel problematizes romanticized versions of messianic sacrifice as they all too easily disregard the moral significance of (...) mundane relations. By analysing the treatment of sacrifice in each of these films, the paper makes a case for the significance of Menzel’s treatment of sacrifice for current philosophical debates. (shrink)

Cílem článku je prozkoumat otázku po epistemickém statusu morálních intuic. Empirické výzkumy na poli morální psychologie ukazují, že intuice hojně využíváme při morálním hodnocení. Spoléháme se na ně však i jako morální filosofové při testování našich teorií – má-li některá normativní teorie proti-intuitivní důsledky, chápeme to jako její vadu a vice versa. V článku se snažím zodpovědět otázku, zda je taková praxe odvolávání se na morální intuice jako na evidenci ospravedlnitelná – je morální intuice spolehlivým epistemickým kanálem? Nejprve se budu (...) opírat o příbuznou debatu zaměřenou na epistemické intuice, představím tzv. restrikcionistickou výzvu a vysvětlím, z jakého důvodu se zaměřuji na morální intuice. V následující sekci předložím dle mého názoru nejsilnější linii útoku na epistemickou spolehlivost morálních intuic – argument z intuitivní nestability. Dříve jsme nevycházeli z úžasu nad zprávami o masivních rozdílech mezi námi Zápaďany a obyvateli exotických krajin, kterými nás ze svých terénních výzkumů zásobovali etnografové a antropologové. Dnes to jsou především morální psychologové a experimentální filosofové, kteří nás udivují ještě více odhalováním značné variability v intuicích – tentokrát však nejen mezi civilizovanými a domorodými lidmi, nýbrž i v srdci naší vlastní kultury. V další části tak předložím jednoduchou typologii intuitivní nestability a představím v současnosti již značně rozsáhlý soubor dat, který dokumentuje právě tuto neblahou vlastnost morálních intuic. Na jejich základě pak ve finální sekci dospěji k závěru, že morální intuice nejsou schopné dostát epistemickým nárokům, které klademe na jiné informační zdroje (např. smyslové vnímání), a jako takové nemohou sehrávat svou domnělou evidenční roli. V úplném závěru předložím předběžné poznámky týkající se možnosti využívat morálních intuic spíše jako zdroje motivace a za tím účelem navrhnu obrátit filosofickou praxi testování normativních teorií naruby. (shrink)

Cílem článku je prozkoumat otázku po epistemickém statusu morálních intuic. Empirické výzkumy na poli morální psychologie ukazují, že intuice hojně využíváme při morálním hodnocení. Spoléháme se na ně však i jako morální filosofové při testování našich teorií – má-li některá normativní teorie proti-intuitivní důsledky, chápeme to jako její vadu a vice versa. V článku se snažím zodpovědět otázku, zda je taková praxe odvolávání se na morální intuice jako na evidenci ospravedlnitelná – je morální intuice spolehlivým epistemickým kanálem? Nejprve se budu (...) opírat o příbuznou debatu zaměřenou na epistemické intuice, představím tzv. restrikcionistickou výzvu a vysvětlím, z jakého důvodu se zaměřuji na morální intuice. V následující sekci předložím dle mého názoru nejsilnější linii útoku na epistemickou spolehlivost morálních intuic – argument z intuitivní nestability. Dříve jsme nevycházeli z úžasu nad zprávami o masivních rozdílech mezi námi Zápaďany a obyvateli exotických krajin, kterými nás ze svých terénních výzkumů zásobovali etnografové a antropologové. Dnes to jsou především morální psychologové a experimentální filosofové, kteří nás udivují ještě více odhalováním značné variability v intuicích – tentokrát však nejen mezi civilizovanými a domorodými lidmi, nýbrž i v srdci naší vlastní kultury. V další části tak předložím jednoduchou typologii intuitivní nestability a představím v současnosti již značně rozsáhlý soubor dat, který dokumentuje právě tuto neblahou vlastnost morálních intuic. Na jejich základě pak ve finální sekci dospěji k závěru, že morální intuice nejsou schopné dostát epistemickým nárokům, které klademe na jiné informační zdroje (např. smyslové vnímání), a jako takové nemohou sehrávat svou domnělou evidenční roli. V úplném závěru předložím předběžné poznámky týkající se možnosti využívat morálních intuic spíše jako zdroje motivace a za tím účelem navrhnu obrátit filosofickou praxi testování normativních teorií naruby. (shrink)

Předložená trojdílná série představuje základní teorie metafory v analytické filosofii: V první části v minulém čísle časopisu1 byly prezentovány počátky interakční teorie u I. A. Richardse, jak ji podal v knize The Philosophy of Rhetorics. Tato druhá část osvětluje dnes již klasické podání inter­akční teorie u M. Blacka. Třetí část představí kritiku interakční teorie od D. Davidsona a jeho kauzální teorii.

Contrary to the accepted Cold War stereotypes about state socialist mass women’s organizations, we will show that Communist leaders were attentive to the construction of gender roles and used women’s magazines as a forum to discuss openly the changing ideals of masculinity and femininity. Through a discourse analysis of articles in Vlasta and Zhenata Dnes, our article will interrogate the categories of “man” and “woman” and their negotiation during the Communist era on the pages of official state magazines. In (...) the Bulgarian case, we will discuss key articles that explicitly dealt with the importance of fathers and fatherhood, as for the case of Czechoslovakia, we will examine a series of articles and letters in which women’s union leaders and ordinary citizens discuss women’s entry into the workforce that had previously been the purview of men. (shrink)

Po disputacích k tématům Filosofie nepředmětnosti Ladislava Hejdánka a Nekonečnost konečnosti podle Ivana Chvatíka uspořádala Katedra filosofie Evangelické teologické fakulty UK v Praze dne 29. června 2009 v pořadí již třetí pokus o výměnu mezi domácími filosofy. Tentokrát však nebyl východiskem diskusí programový text některého z účastníků, ale Platónův výklad o nejvyšších rodech v dialogu Sofistés. Tomuto textu se zde dostalo trojí velmi odlišné interpretace, kterou bychom snad mohli vzdáleně přirovnat k liternímu, morálnímu a alegorickému neboli naukovému pochopení posvátného textu (...) Písma. Filip Karfík nabízí co možná přesný výklad Platónova textu, Štěpán Špinka sleduje etické implikace Platónovy ontologie, konečně Pavlu Koubovi je pasáž ze Sofisty záminkou pro velmi zajímavé vyrovnání s Heideggerovým pojetím bytí v jeho rozštěpu na bytí jsoucna výskytového a bytí pobytu, o to zajímavější, že je provedeno prostředky Heideggerova vlastního výkladu dialogu Sofistés. Na příspěvek Pavla Kouby navazuje diskuse o zdánlivě dílčím aspektu jeho výkladu, totiž o otázce, zda identitu chceme, nebo nechceme chápat pouze jako dějství diferujících vztahů. V zájmu historické věrnosti třeba poznamenat, že tato diskuse proběhla na disputaci samé jen částečně, zato se zde odehrálo mnoho pozoruhodných diskusí dalších, které nebylo možné svěřit písemnému zachycení. Mnohé se nicméně podařilo zachytit médiem jiným, totiž na fotografiích Věry Koubové, jež jsou uveřejněny na stránkách katedry. (shrink)