Abstract

Pro Patočku kolem roku 1943 je mýtus zjevením dění v božské oblasti, kterou od světa běžné zkušenosti odděluje mytologický chórismos a s níž je možné se spojit mýtickou anamnesí. Patočka vypracovává periodizaci dějin, v níž mytické stadium je zlatým věkem, jehož ukončení a vyústění v každodennosti je neblahou událostí, způsobenou lidskou zlou vůlí. V této fázi Patočkova myšlení je typické pozitivní hodnocení mýtu, který umožňuje intimní spojení se světem. Článek si dále všímá souvislosti s Patočkovými předchozími i pozdějšími texty