Abstract

Text obhajuje názor, že tzv. argumenty první osoby pro svobodnou vůli nesplňují vysoký epistemický standard, a proto není vhodné jimi dokazovat existenci svobody vůle. V první části je krátce uvedena problematika svobodné vůle a charakterizace skupiny důkazů, které její existenci obhajují odkazem na lidské prožívání svobodného rozhodování. V druhé části argumentu je vylíčeno, jak se idea svobodné vůle projevuje na každodenním lidském fungování a jaký má dopad na lidský blahobyt. Třetí část textu obhajuje tvrzení, že kvůli spojení svobodné vůle s každodenní lidskou praxí je nezbytné, aby měly argumenty ve prospěch či neprospěch svobody vůle vysokou míru plauzibility a robustnosti. Čtvrtá část dokazuje, že argumenty první osoby pro svobodnou vůli na vysoký standard jistoty nedosahují, protože metody nabytí dat první osoby jsou přinejmenším pochybné a data sama vysoce proměnlivá. V páté a poslední části je předložen závěr, dle kterého je jakákoliv kredibilita argumentů první osoby pro svobodu vůle kvůli jejich principiální nerobustnosti apriori signifikantně snížena.