This article explores the philosophical concept of akrasia, also known as weakness of will, and demonstrates its relevance to clinical practice. In particular, it challenges an implicit notion of control over one’s actions that might impede recovery from substance misuse. Reflecting on three fictional case vignettes, we show how philosophical work on akrasia helps avoid this potentially harmful notion of control by supporting a holistic engagement with people for whom substance misuse is a problem. We argue that such engagement enhances (...) their prospects of recovery by focusing on agency over time, as opposed to individual lapses. (shrink)

Na úvod připomínám medailon Josefa Zumra k Lubošovým šedesátinám ve Filosofickém časopisu 1995, jako doklad, že našeho tehdejšího vedoucího katedry si vážili nejen filosofové z Brna. Luboš se narodil ve stejném roce jako já, ale středoškolská studia stihl dokončit o rok dříve. Tak se stalo, že jsem se s ním v roce 1950 na Filosofické fakultě setkal jako s učitelem- -asistentem (na jeho přednášce z etiky) a on se mnou jako s jedním ze svých prvních univerzitních posluchačů filosofie. Když jsem (...) s ním od roku 1954 působil na jedné katedře, setkávali jsme se nejen „služebně”, ale i jako kamarádi mimo školu; nezapomenutelné mi zůstávají např. naše zájezdy na slovenskou chalupu k Pavlu Páclovi, kde jsem se utvrzoval v poznání, jak přirozeně Luboš umí být výborným společníkem i v takovém prostředí (nejen při karetních hrách, ale i když jsme se snažili přispět k údržbě Pavlovy chalupy a k její přípravě na zimní období). Pokusil jsem se povědět pár slov o Lubošově vztahu k rodině, v níž se narodil, k jeho vlastní rodině, k rodnému kraji, a ovšem i Lubošovi učiteli, všemi studenty oblíbeném a váženém. Muselo - bohužel - nakonec dojít i na slova obdivu k jeho statečnému zápasu s nemocí, které posléze podlehl. (shrink)

Na úvod připomínám medailon Josefa Zumra k Lubošovým šedesátinám ve Filosofickém časopisu 1995, jako doklad, že našeho tehdejšího vedoucího katedry si vážili nejen filosofové z Brna. Luboš se narodil ve stejném roce jako já, ale středoškolská studia stihl dokončit o rok dříve. Tak se stalo, že jsem se s ním v roce 1950 na Filosofické fakultě setkal jako s učitelem- -asistentem (na jeho přednášce z etiky) a on se mnou jako s jedním ze svých prvních univerzitních posluchačů filosofie. Když jsem (...) s ním od roku 1954 působil na jedné katedře, setkávali jsme se nejen „služebně”, ale i jako kamarádi mimo školu; nezapomenutelné mi zůstávají např. naše zájezdy na slovenskou chalupu k Pavlu Páclovi, kde jsem se utvrzoval v poznání, jak přirozeně Luboš umí být výborným společníkem i v takovém prostředí (nejen při karetních hrách, ale i když jsme se snažili přispět k údržbě Pavlovy chalupy a k její přípravě na zimní období). Pokusil jsem se povědět pár slov o Lubošově vztahu k rodině, v níž se narodil, k jeho vlastní rodině, k rodnému kraji, a ovšem i Lubošovi učiteli, všemi studenty oblíbeném a váženém. Muselo - bohužel - nakonec dojít i na slova obdivu k jeho statečnému zápasu s nemocí, které posléze podlehl. (shrink)

Na úvod připomínám medailon Josefa Zumra k Lubošovým šedesátinám ve Filosofickém časopisu 1995, jako doklad, že našeho tehdejšího vedoucího katedry si vážili nejen filosofové z Brna. Luboš se narodil ve stejném roce jako já, ale středoškolská studia stihl dokončit o rok dříve. Tak se stalo, že jsem se s ním v roce 1950 na Filosofické fakultě setkal jako s učitelem- -asistentem (na jeho přednášce z etiky) a on se mnou jako s jedním ze svých prvních univerzitních posluchačů filosofie. Když jsem (...) s ním od roku 1954 působil na jedné katedře, setkávali jsme se nejen „služebně”, ale i jako kamarádi mimo školu; nezapomenutelné mi zůstávají např. naše zájezdy na slovenskou chalupu k Pavlu Páclovi, kde jsem se utvrzoval v poznání, jak přirozeně Luboš umí být výborným společníkem i v takovém prostředí (nejen při karetních hrách, ale i když jsme se snažili přispět k údržbě Pavlovy chalupy a k její přípravě na zimní období). Pokusil jsem se povědět pár slov o Lubošově vztahu k rodině, v níž se narodil, k jeho vlastní rodině, k rodnému kraji, a ovšem i Lubošovi učiteli, všemi studenty oblíbeném a váženém. Muselo - bohužel - nakonec dojít i na slova obdivu k jeho statečnému zápasu s nemocí, které posléze podlehl. (shrink)

Není tomu tak dávno, co se ti, kdo vzývali termín "analytická filosofie", v naší zemi jevili jako příslušníci nějaké divné sekty, kteří smysl termínu "filosofie" jakýmsi úchylným způsobem překrucují. Není-li však člověk zrovna Valihrachem, nemůže o tom, co slova znamenají, svévolně rozhodovat; a faktem je, analytická filosofie tvoří podstatnou část toho, co se ve světě pod hlavičkou "filosofie" učí a provozuje. (Já bych řekl, že dokonce většinu, ale statistické údaje samozřejmě k dispozici žádné nemám.) Během posledních zhruba deseti let se (...) ovšem situace podstatně změnila a analytický způsob filosofování se u nás začíná široce etablovat. Existují již překlady celé řady klasických děl (Frege, Russell, Wittgenstein, Popper, ...) i těch novějších (Quine, Davidson, ...), a vznikla i celá řade původních prací. Co dosud scházelo bylo nějaké systematické historické pojednání o tom, jak tento filosofický směr vznikl, jak se vyvíjel a jak dospěl k tomu druhu otázek, který si předsevzal řešit. Tuto mezeru se nyní pokouší zaplnit kniha docenta filosofické fakulty olomoucké univerzity Lubomíra Valenty Problémy analytické filosofie. (shrink)