This article explores Buber’s philosophy of art, correlating it with his early emphasis on individual realization, as well as his dialogical philosophy as articulated in I and Thou and in his theopolitical perspectives. The study posits that Buber perceives artistic creation as a conduit for communication with noumenal reality, mirroring the structure of interpersonal dialogue. Consequently, artistic creation is proposed as a blueprint for fostering an organic community or building the divine kingdom on Earth. The article integrates Adir Cohen’s examination (...) of Buber’s aesthetics and Samuel Brody’s theopolitical analysis, aiming to interweave these perspectives in a comprehensive interpretation of Buber’s philosophy of art. (shrink)

Článek interpretuje konjekturální paradigma Carla Ginzburga z pozice hermeneutiky. Rozšiřuje východiska teorie s pozorností k fenomenologické kritice moderní vědy na základě prohloubení distinkce mezi galileovskou vědou a konjekturální metodou. Studie obhajuje vědeckost historie na základě širší diskuse o východiscích teorie, v konfrontaci s Popperovou kritikou její prediktivní hodnoty. Článek argumentuje, že historie jako věda je možná pouze tehdy, je-li opuštěn teoretický univerzalismus.

Cílem studie je interpretovat fenomenologii obrazotvornosti Gastona Bachelarda jakožto fenomenologickou redukci sui generis. Autor článku představuje snění jako proces návratu do naivního vědomí prvotní (zakládající) a primitivní povahy, v němž je možné dosáhnout stavu dětství, harmonizujícího vztah subjektu ke světu. Svět je v této koncepci znovu zhodnocován (valorizován) a otevírá se jako domov, a to jednak prostřednictvím vzpomínek, jednak recipročním charakterem obrazotvornosti. Studie ukazuje fenomenologickou redukci v Bachelardově pojetí jako opozitní, ale komplementární k vědeckému rozumu a zdůrazňuje její terapeutický charakter.