Abstract

Od pojednání o referenčních soustavách, o souřadnicových soustavách a o jejich transformacích přechází autor k mechanice Newtonově a k Maxwell-Lorentzovým rovnicím, jejichž řešením se zabývá. Ukazuje, jak bezvýsledné pokusy ourčení pohybu Země vůči éteru vedly k principu relativity v Einsteinově formulaci a objasňuje jeho geometrické zobrazení Minkowského čtyřrozměrným prostoročasem. Ukazuje dále, jaké změny způsobila Einsteinova teorie ve fyzice, aprobírá relativistickou elektrodynamiku a relativistickou mechaniku hmotných částic. Pozornost věnuje variačním principům relativistické fyziky a úloze principu relativity ve fyzice fenomenologické. Závěrem uvádí základní idejeEinsteinovy obecné teorie relativity a význam prostoročasového kontinua v dnešní fyzice.