Abstract

Článek aktualizuje úvahy Sigmunda Freuda o pudových kořenech válečného násilí, zejména jak je předložil ve spisku Proč válka. K zachycení významu současných proměn na poli destruktivity je navržen koncept destruktivní revoluce, jehož terminologické zachycení má poukazovat na analogii s procesem známým jako sexuální revoluce. Klíčovým aspektem hypotetické probíhající destruktivní revoluce má být zvědomění skutečnosti, že destrukce může způsobovat slast a že mezi základní destruktivní projevy patří autoagrese. Smyslem předložených úvah je nabídnout perspektivu, z níž se válečné násilí jeví jako kontraproduktivní odvedení energie našich pudových snah od jejich adekvátních cílů.