The article deals with various modal versions of the ontological argument from N. Malcolm’s to P. Tichý’s interpretation of Anselm’s second proof. Three key presuppositions of the modal proof are pin-pointed and examined. The principal problem with the proof seems to be the notion of necessary existence attributed to God. More precisely, the question is whether this is not too strong an attribute, for then there would not be a situation, i.e. a possible world, consistently thinkable which precludes the existence (...) of God. However, this seems to be wrong. (shrink)

[On the role of the first principle in Descartes' philosophy].

[A note on Jan Kuneš's and Jiří Pechar's discussion. on translation ].

De argumento ontologico modaliIn haec dissertatione variae formae sic dicti „secundi seu modalis argumenti ontologici“ a nostrae auctoribus (inde a N. Malcolmio usque ad P. Tichý) propositae examinantur. Tria praecipua huius argumenti praesupposita deteguntur ac perpenduntur. Difficultatem maximam, qua argumentum omnibus in formis laboret, in existentia necessaria Deo tribuenda sitam esse demonstratur. Si enim huiusmodi existentia Deo tribueretur, nullum mundum possibilem talem existere dicendum esset, in quo Deus non adesset. Talem vero mundum possibilem non occurere falsum esse videtur.On the Modal (...) Ontological Argument.The article deals with various modal versions of the ontological argument from N. Malcolm’s to P. Tichý’s interpretation of Anselm’s second proof. Three key presuppositions of the modal proof are pin-pointed and examined. The principal problem with the proof seems to be the notion of necessary existence attributed to God. More precisely, the question is whether this is not too strong an attribute, for then there would not be a situation, i.e. a possible world, consistently thinkable which precludes the existence of God. However, this seems to be wrong. (shrink)

Studie poukazuje na tři základní slabiny současného českého diskurzu o kolapsech komplexních společností, jehož předním mluvčím se stal egyptolog Miroslav Bárta. Zaprvé nedošlo k vyrovnání s absencí vědeckého konsenzu ohledně determinantů historického vývoje a teorii, která by poskytla jednotící rámec pro zařazení a interpretaci konkrétních prediktorů kolapsu, byla věnována jen minimální pozornost. Zadruhé nebyla podána jasná odpověď na otázku, která společenská struktura je při studiu kolapsu vlastně předmětem zkoumání, přestože se volné přechody mezi rovinami kultur, států a civilizací nejeví z (...) analytického hlediska možné. Zatřetí se řada navržených prediktorů kolapsu ukazuje už při zběžném ohledání jako zásadně problematická. Studie dochází k závěru, že současný stav poznání problematiky kolapsů komplexních společností neospravedlňuje vyslovování žádných vědecky podložených predikcí, které by mohly být zdrojem pragmatické legitimizace pro společenské a humanitní vědy. (shrink)

The study analyzes Mises‘s approach to the question of apriorism in a broader methodological context. It shows that it is not inevitable to advocate the aprioristic character of economics (resp. science of human action), as Mises does, to maintain the subjectivist-individualist methodology and the effort to adequately grasp the general laws of human action from its perspective. The present redefinition of apriorism is developed on the basis of thoughts of Barry Smith and Alfred Schutz. It suggests abandoning the apodictic character (...) of apriori (which is untenable) and move closer to a broadly defined empiricism. The methodological insights developed in the paper are finally used to contribute to the debate between the behavioral economists and the proponents of rational choice theory. (shrink)

Článek z oblasti analytické metafyziky se věnuje problému, zda vágní objekty implikují vágní identitu. Pokud by tomu tak bylo, pak lze s Evansem argumentovat tak, že nemohou existovat, protože vágní identita vede k nekoherenci. Studie představuje argument pro zmíněnou implikaci a ukazuje, jak se jeho závěru vyhnout. Evansův argument předpokládá, že jména v tvrzeních o neurčité identitě referují určitě. Nejlepší cesta, jak se celému problému vyhnout, je tedy ukázat, že vágní objekty sice implikují vágní identitu, ale v takových tvrzeních o (...) identitě vystupují výrazy, které nereferují určitě. Tím vyřešíme i námitku, že sice tvrzení o identitě mezi vágním objektem a jeho přesnou realizací není neurčité, ale neurčité je tvrzení o identitě dvou vágních objektů. (shrink)

Článek souhrnně odpovídá na vybrané podněty a námitky čtyř textů, jež polemizují s některými aspekty Dvořákovy knihy Kauzalita činitele. Ve vztahu k článku J. Peregrina vysvětluje, proč nelze přijmout jeho řešení antinomie mezi svobodným rozhodováním a determinismem oddělením dvou druhů jazyků či výkladových rámců. Kritiku S. Sousedíka Dvořák považuje za založenou na příliš úzkém pojetí schopnosti. Odmítá to, že by z pojmu schopnosti plynulo, že ta může být determinována pouze něčím jiným, než je její nositel. Podstatnou část námitky D. Peroutky (...) Dvořák přijímá a upřesňuje, nakolik je existence alternativních možností nutnou podmínkou svobodného charakteru rozhodování. Konečně, v polemice s V. Punčochářem se Dvořák snaží vyložit, ve kterém smyslu náhoda ruší svobodu a ve kterém nikoliv. Dále, autor nepovažuje epistemické alternativy za dostatečné pro skutečnou svobodu rozhodování. (shrink)

Krize spojená s příchodem pandemie koronaviru ukázala, že užitečné expertní vědění sice podle všeho existuje, ale ne každému, kdo se představí jako expert, bychom měli věřit. Slovy doktora House: „Všichni lžou.“ Lžou i odborníci. Kapitola se zaměřuje na situace, kdy odborník lže takříkajíc „s dobrým úmyslem,“ neboť se domnívá, že pravda by veřejnost vedla k chování, které není společensky žádoucí. V takovém případě se jedná o lhaní paternalistické, protože má ochránit veřejnost před ní samotnou. Ukážeme příklady, kdy k němu dochází, (...) a pokusíme se i odhadnout, jak dobře takový pokus o manipulaci veřejnosti funguje krátkodobě i dlouhodobě. Protože výsledky našeho rozboru nenaznačují, že by dobročinné lhaní odborníků bylo skutečně společensky prospěšné, pobavíme se také o tom, proč by se mu člověk v roli experta měl raději vyhnout. (shrink)

The concept of mimesis has been central to philosophical aesthetics from Aristotle to Kendall Walton: in plain terms, it highlights the links between a fictional world or a representational practice on the one hand and the real world on the other. The present collection of essays includes discussions of its general viability and pertinence and of its historical origins, as well as detailed analyses of various relevant issues regarding literature, film, theatre, images and computer games. The individual papers offer new (...) arguments for the specialist, yet in their sum also provide a solid and helpful survey of the current state of the debate. Contributions by P. Alward, G. Currie, D. Davies, L. Dole el, J. Hamilton, T. Kobli ek, P. Kot'atko, A. Kuzmicova, J. Levinson, A. Meskin, A. Pettersson, M. Pokorny, J. Robson, G. Rossholm, R. M. Sainsbury, F. Stjernberg, E. Terrone, K. Thein, A. Voltolini. (shrink)

Nová kniha Petra Koláře, Pravda a fakt (Filosofia, Praha, 2002) je věnována tématu, kterým se Kolář částečně zabýval již ve své předchozí knize: teoriím pravdivosti a zejména teorii korespondenční. Diskuse o tom, jak explikovat pojem pravdy či pravdivosti se analytickou filosofií táhnou od jejích počátků, a rozdmychány byly zejména výsledky Tarského matematických analýz tohoto pojmu1. Kolář v první části knihy probírá a srovnává hlavní kategorie těch teorií, které jsou výsledky těchto diskusí (některé z nich samozřejmě tak či onak existovaly dávno (...) před Tarskim): dělí je na korespondenční, koherenční, pragmatistické, minimalistické, redundanční a sémantické (tou poslední je de facto původní Tarského varianta). Způsobu, jak Kolář tyto teorie vykládá, lze, myslím, vytýkat skutečně pramálo: jeho výklad je systematický, jasný a názorný. Také shrnutí na koncích jednotlivých kapitol jsou velice užitečná a dokumentují autorovu pedagogickou pečlivost. Přesto bych si k této části dovolil mít dvě drobné a jednu zásadnější připomínku. Zaprvé se mi nezdá příliš adekvátní, jak Kolář používá termíny deflacionismus a minimalismus: za deflacionistickou prohlašuje každou teorii, která rezignuje na explikaci pojmu pravdy, takže mu do této kolonky spadne jak horwichovský minimalismus, tak davidsonovský názor, že pojem pravdy nelze explikovat ne proto, že by byl triviální, ale naopak proto, že je příliš fundamentální (tady se dere na jazyk termín maximalismus). To se ale těžko slučuje s Davidsonovým výslovným odmítáním deflacionismu2. Zdá se mi, že termín deflacionismus je spíše víceméně synonymní s termínem minimalismus a ty oba se mi zdají do velké míry krýt i s redundanční teorií. Druhou drobnou výhradou je, že mi připadá škoda, že Kolář v rámci pojednávání pragmatistických teoriích zcela pominul současný pragmatismus. Škoda to je pro to, že pragmatismus v současné době zažívá velký revival a i různé pragmatistické teorie pravdivosti se proto dostávají na pořad dne (včetně například kontextu matematiky). Za.... (shrink)

The goal of the article is to compare methods of financing ARs and ERs based on the data from the 1st half of 2013 and 1st half of 2014 from the K. Jonscher 3rd Municipal Hospital in Lodz. All the stays in the AR/ER in the 1st half of 2013 and the 1st half of 2014 were analysed. Based on the presented data, it can be clearly seen that the new method of financing AR/ER services proposed by the NFZ will (...) beyond doubt have negative outcomes, and will certainly not improve the financial situation of hospitals. (shrink)

Petr Dvořák hájí ve své knize Kauzalita činitele libertariánské pojetí svobody lidské vůle. Vůli považuje za duševní schopnost člověka a její svobodu spatřuje v možnosti její sebedeterminace. Tuto tezi autor tohoto příspěvku kritizuje. Dokazuje, že sebedeterminující schopnost je contradictio in terminis. Libertariánsky pojatá svobodná vůle je možná jen, pokud není schopností. Takovou vůlí je pouze vůle Boží. Autor připojuje historické upozornění, že autorem omylu zaměňujícího lidskou vůli s Boží je renezanční teolog Ludvík Molina, že k jeho stoupencům náležel i (...) René Descartes. (shrink)

Je lui ai associÉ un court extrait d'une revue de questions portant sur le même thème. Implicit memory is revealed when previous experiences facilitate perf on a task that does not require conscious or intentional recollection of those expces. Explicit memory is revealed when perf on a task requires conscious recolelction of previous expces. Il s'agit de defs descriptives qui n'impliquent pas l'existence de deux systs de mÉmo sÉparÉs. Historiquement Descartes est le premier ˆ faire mention de phÉnomènes de mÉmo (...) implicites, Leibniz, Maine de Biran, Bergson en ont Également parlÉ. Korsakoff (1889) avec ses travaux sur les amnÉsiques montre qu'ils sont capables d'utiliser de l'info qu'ils ont acquises dans des Épisodes rÉcents sans pour autant manifester le moindre souvenir de l'Épisode. L'interprÉtation de ces phÉnomènes Était alors que ça renvoyait ˆ des traces en mÉmoire trop tÉnues pour accèder jusqu'au champ de la conscience. Cette interprÉtation va pouvoir être ÉcartÉe par les travaux rÉcents. Thorndike a Également conduit un nbre important de travaux sur MI. Les trauvaux un peu plus rÉcents ont montrÉ qu'un apprentissage antÉrieur pouvait faciliter une perfce sans qu'il y ait ref explicite à l'Épisode d'apprentissage. On a montrÉ aussi l'effet de stimuli subliminaux, qui en tant que tels ne peuvent pas être rappelÉs consciemment, mais qui influencent la conduite ou les jugts ultÉrieurs. Par ex, la prÉsentation de formes sur des temps très courts qui excluent la possibilitÉ d'une perception consciente influence significativement lechoix de formes dans une pÉreuve ultÉrieure de choix forcÉs où les sjts doivent indiquer la forme qu'il prÉfère entre deux. Ils choisissent prÉfÉrentiellement celles qui leur ont ÉtÉ prÉsentÉes de manière subliminale. De même Bargh et al. ont montrÉ que des sjts soumis de manière subliminale ˆ des mots hostiles portent ultÉrieurement des jugts plus nÉgatifs sur une personne target. Il ya Également eu des travaux sur l'apprsge ou le condt without awareness en particulier apprsge implicite de règles de grammaire (ie le sjt peut construire de nouvelles phrases conformes ˆ la syntaxe de celles qui lui ont ÉtÉ prÉsentÉes sans pour autant petre capables d'noncer les règles de grammaire qu'il utilise) Rem: N'est ce pas un pbe de typemÉtacognition??? Enfin, tous les travaux sur le priming sont des elts en faveur de MI: Facilitation in the processing of a stimulus as a function of a recent encounter with the same stimulus. Type de perfce sur lesquels les effets de priming ont ÉtÉ dÉmontrÉs: -T‰ches de dÉcision lexicale: Le sjt doit dire si la cha"ne de caractères qu'on lui prÉsente est un mot ou pas: Le temps de latence est beaucoup plus court si la cha"ne a dÉjˆ ÉtÉ prÉsentÉe une première fois. -Mesures de temps d'identification de mots en rpÉsentation tachitoscopiques -ComplÉmentation de mots: les sjts ont tendance ˆ complÉter pour crÉer les mots qui leur ont ÉtÉ prÉsentÉs antÉrieurement. L'intÉrêt pour le paradigme de priming se retouve chez les gens qui s'intÉressent ˆ: -reconnaissance de mots et organisation lexicale. les effets de priming permettent de faire des hyps sur l'accès lexical et la reprÉsentation. -M. Épisodique: travux sur les amnÉsiques qui ne se souviennent pas qu'on vient de leur prÉsenter des mots mais qui manifestent une mÉmoire implicite lorsqu'on leur fait faire de la complÉmentation de mots. DISSOCIATION ENTRE M.I. ET M EXPLICITE 1-Si de nombreux travaux montrent que la M explicite est influencÉe par le travail d'Élaboration (profondeur de traitement) en jeu pendant la première phase d'Étude des stimuli, il semble que la MI ne le soit pas. 2-Le changt de modalitÉ (par ex auditif -> visuel) entre la phase d'Étude et la phase de test provoque une attÉnuation importante de l'effet de priming si le test est un test de MI mais pas si c'est un test de ME. 3-Les effets de primings persistent assez largement sur plusieurs jours ce qui n'est pas le cas des perfces ˆ une Épreuve de reconnaissance. 4-Les perfces sur des tests de MI ne semblent pas influencÉes par des manipulations d'interfÉrences proactives ou rÉtroactives dont on sait qu'elles influencent les perfces en ME. 5-Absce de corrÉlation entre perfces ˆ des tests de reconnaissance et perfces ˆ une Épreuve de complÉmentation de mots. SIMILARITES ENTRE PRIMING ET REMEMBERING 1- A certaines conditions les durÉes de rÉtention on des effets parallèles sur les effets de priming et les mesures de ME (REm: en partie contradictoire avec 3 ci dessus) 2-La manipulation du contexte de la liste lors de la phase d'Étude affecte ˆ la fois les perfces en reconnaissance et en identification de mots. 3- ME et MI sont influencÉes par des associations nouvellement acquises entre des paires de mots non reliÉes (Rem: contradictoires avec 4 ci dessus ??) 4- Rem: Le contraire de 1 du pt "dissociation" !!!! dans une manip particulière 5-Johnston et al. ont montrÉ que des mots identifÉs plus rapidement Étaient plus svt jugÉs comme 'old' dans une t‰che de reconnaissance que les mots identifiÉs plus lentement. Il n'est pas exclu que les phÉnomènes que l'on interprètent comme relevant de MI soient parfois de la ME involontaire cad des cas o les cues fournis dans le test conduisent ˆ un souvenir involontaire mais totalement conscient. LES INTERPRETATIONS THEORIQUES DE MI 1-Les effets de priming sur des test de MI sont attribuables ˆ l'activation temporaires de reprÉsentations ou structures de K prÉ-existantes . Cette activation est supposÉe avoir lieu de manière automatique, indÉpendamment des processus d'Élaboration nÉcessaires pour Établir de nouvelles traces Épisodiques. 2- les difÉrences entre ME et MI sont dues ˆ la nature et aux relations entre les processus d'encodage et de rÉcupÉration. Une version de cette approche est celle qui s'appuie sur la distinction entre processus dirigÉs par les donnÉes et processus dirigÉs par les concepts. Ces derniers reflètent des activitÉs initiÉes par le sjt comme l'Élaboration, l'organisation et la reconstruction, c'est sur ce type de processus que reposerait la ME alors que la MI reposerait sur des processus data-driven. 3-ME et MI renvoient ˆ des systs sous jacents diffÉrents. Pour Cohen & Squire (1984), la ME est supportÉe par une M DECLARATIVE , syst qui est en jeu dans la formation de nouvelles reprÉsentations. La MI repose sur un syst PROCEDURAL dans lequel la M se manifeste par des modifications on line de procÉdures ou opÉrations de traitement. Le syst de M Épisodique est vu comme la base pour le souvenir explicite d'evts rÉcents tandis que la M sÉmantique est responsable des perfces sur des tests de MI. Chacune de ces approches est conforme ˆ certaines des donnÉes recueillies mais pas ˆ d'autres. (shrink)

Ve své nové knížce Kauzalita činitele Petr Dvořák argumentuje, že svoboda vůle existuje, a tudíž musíme přijmout nějakou formu indeterminismu; a předkládá návrh odpovídajícího pojmového rámce. Já se naproti tomu domnívám, že ač svoboda vůle skutečně existuje, neměli bychom proto opouštět determinismus; hlásím se tedy k určité formě kompatibilismu. Podle mého druhu kompatibilismu tomu ovšem není tak, že by se svoboda vůle dala vtěsnat do deterministického rámce. Domnívám se, že řešení je v přijetí toho, že při výkladu skutečnosti nevystačíme (...) s jediným pojmovým rámcem – konkrétně že na člověka se můžeme dívat jako na organismus, ale také jako na osobu. (shrink)

The aim of the paper is twofold. First, we want to recapture the genesis of the logics of order. The origin of this notion is traced back to the work of Jerzy Kotas, Roman Suszko, Richard Routley and Robert K. Meyer. A further development of the theory of logics of order is presented in the papers of Jacek K. Kabziński. Quite contemporarily, this notion gained in significance in the papers of Carles Noguera and Petr Cintula. Logics of order are (...) named there logics of weak implications. They play a crucial role in their monograph. But, more importantly, the other goal is to define some subclasses of the logics of order in reference to later results of Jacek K. Kabziński and Michael Dunn. The original conception of implication is due to Kabziński. Implication is a stronger notion than the notion of the connective of order aka weak implication. As a result, the three subclasses of logics of order are isolated: logics of implication, logics of symmetry, and tonoidal logics. These notions are uniformly defined and investigated from various viewpoints in terms of consequence operations. The emphasis is put on their semantics. (shrink)

V kontextu české filosofie, kde není nouze o vzdělané a chytré lidi, ale kde se to nijak nehemží skutečnými individualitami, představuje Petr Vopěnka zcela zvláštní případ. Je matematik nejenom vzděláním, ale v matematice i leccos dokázal. Jeho knihy o filosofii matematiky, zejména jeho tetralogie Rozprav s geometrií1, jsou velice vyhraněné: Vopěnka v nich předkládá svůj originální obraz a příliš se nestará o to, aby ho konfrontoval s tím, co si o tom myslí jiní. Jak sám připouští, i historické osoby, (...) o kterých ve svých knihách píše, mu slouží spíše jako kompars, na jehož pozadí rozehrává svá barvitá líčení ‚dobrodružství poznání‘. Vopěnka ve svých knihách protestuje proti tomu, že moderní věda do obrazu světa, který buduje, vůbec nevpustila tak zásadní determinanty našeho přirozeného světa, jakými jsou neostrost či existence horizontu, který činní náš obraz světa v jistém smyslu ‘nehomogenní‘. Proti tomu se samozřejmě nabízí námitka, že to je v podstatě věci, že vědecký obraz světa je svou podstatou ostrý a homogenní. Že chtít po něm, aby byl jiný, pramení pouze z nepochopení jeho povahy a hlavně jeho role: neboť svět vykreslovaný vědou má být světem pouze v metaforickém slova smyslu, je jenom jakýmsi ‚orientačním plánkem‘, který nám má pomoci orientovat se ve světě ‚přirozeném‘. (Tím ovšem nechci říci, že by tohle nepochopení nebylo fakticky dosti rozšířené.) Vopěnka však ukazuje, že vědu, zejména matematiku, by bylo možné dělat i jinak, než jak se to považuje za víceméně samozřejmé: že je možné vytvořit matematizovaný obraz světa, ze kterého nejsou neostrost či horizont vymeteny. (I tento obraz si samozřejmě zachovává jistý druh ostrosti a homogenity, která z něj činí něco kvalitativně odlišného od přirozeného světa, avšak k přirozenému světu má blíže než ten standardní.) Tento jeho návrh je velice originální a pozoruhodný a je škoda, že mu není věnována větší pozornost a není předmětem soustavnější diskuse, ve které by se ověřila jeho nosnost. Originalita.. (shrink)

Festschrift volume to K. Ramakrishna Rao, Indian psychologist, philosopher and educationist; contributed articles.

Shows how different forms of skepticism can lead to remarkably different moral and political implications.

These paperback editions preserve the original texts of these important books while presenting them in durable paperback editions.

Donald Davidson is, arguably, the most important philosopher of mind and language in recent decades. His articulation of the position he called "anomalous monism" and his ideas for unifying the general theory of linguistic meaning with semantics for natural language both set new agendas in the field. _Interpreting Davidson_ collects original essays on his work by some of his leading contemporaries, with Davidson himself contributing a reply to each and an original paper of his own.