University study can be a life period of heightened psychological distress for many students. The development of new preventive and intervention programs to support well-being in university students is a fundamental challenge for mental health professionals. We designed an 8-week online mindfulness-based program combining a face-to-face approach, text, audio, video components, and support psychotherapy principles with a unique intensive reminder system using the Facebook Messenger and Slack applications in two separate runs. We assessed the program’s effect on mindful experiencing, perceived (...) stress, emotion regulation strategies, self-compassion, negative affect, and quality of life. The results of the presented pilot study confirmed that eMBP is a feasible and effective tool in university students’ mental health support. The students who completed the eMBP reported a reduction of perceived stress with a large effect size as well as a decrease of negative affect experience frequency and intensity, an increase of being mindful in their life, and a higher rate of self-compassion with a medium effect size. A small effect size was found in the frequency of using a cognitive reappraisal strategy. One new result is the observation of an eMBP effect on the decrease in attributed importance to the quality-of-life components replicated in two consecutive runs of the program. The study affirms that mindfulness-based interventions can be effectively delivered in an eHealth form to university students. (shrink)

Bernardino of Siena and Giovanni of Capestrano, both preachers and among the most relevant figures of the Observance, shaped that branch of the Franciscan Order during the first half of the fifteenth century. After Bernardino's death in 1444 Giovanni zealously promoted his friend's canonization, which occurred in 1450. The Observants' first sanctified friar signaled the official legitimacy of this branch of the Order and Giovanni subsequently tried to establish L'Aquila, Bernardino's place of death, as the center of the Franciscan reform (...) movement.By exploring the visual impact of Giovanni of Capestrano's mission and preaching north of the Alps, this contribution analyzes... (shrink)

Cílem textu je načrtnout ty rysy filosofie Johna Searla, které ji činí objektivním, v jistém smyslu empirickým zkoumáním, jehož předmětem je náš vědomý či mentální život a jeho intencionalita. Searlův přístup k tomuto fenoménu není zcela naturalistický, neboť je pro něj podstatná tzv. perspektiva první osoby. Chápání vědomého života jako přírodního fenoménu se projevuje jiným způsobem: především tak, že chápe intencionalitu jako evolučně rozvrstvenou.

lnek se vnuje problematice experiment a jejich explicitnmu i skrytmu vyuvn v ekonomii. Vzhledem k charakteru tto vdeck metody je vhodnost jejho zahrnut do metodologickho apartu vdy asto diskutabiln, v ppad ekonomie o to vce, e se jedn o vdu velmi komplexn a majc jako pedmt zkouman jednotlivce i ekonomick systm jako celek. Po konfrontaci vybranch ekonomickch smr ve smyslu jejich postoje k ovovn hypotz (draz je kladen na srovnn praxeologie a metodologickho pozitivismu) je kriticky zhodnocena skuten rove ekonomickho experimentovn. (...) V prci je na zklad definovn souvislost mezi ekonomi a politologi identifikovno rozshl ovovn zvr ekonomickch teori v praxi a diskutovn rozmr tohoto zjitn. (shrink)

John Searle je profesor filosofie na University of California v Berkeley. Do filosofie se nesmazatelně zapsal již svou ranou teorií řečových aktů , která významně ovlivnila současné pojetí jazyka. Searle v ní klade důraz na mínění mluvčího a posluchače a na roli jejich mínění při ustavování významu. Searlův zájem o mysl a intencionalitu později vyústil v komplexní teorii intencionality a v úvahy o ontologii mysli a vědomí a o začlenění vědomí do světa přírody . Se zájmem o mysl souvisí i (...) slavný argument obvykle nazývaný „čínská místnost“, který je zaměřen proti teorii silné umělé inteligence, tedy proti názoru, že mysl může vzniknout implementací počítačového programu. Úvahy o jazyce a intencionalitě také předznačily Searlovo další velké téma a další originální příspěvek k filosofii – jeho ontologii sociální reality , na níž v současné době dále pracuje. Jiným Searlovým důležitým filosofickým tématem je racionalita . Následující rozhovor se uskutečnil u příležitosti Searlovy návštěvy v Praze ve dnech 8.–11. října 2007, kdy Searle přednesl dvě přednášky na téma sociální reality a úlohy jazyka v jejím ustavování. Za laskavou spolupráci při zpracování rozhovoru patří dík paní Dagmar Searle. (shrink)

As has been shown by several studies, teaching is a highly stressful occupation (Johnson et al., 2005), and most teachers experience work stress. Long-term stress decreases job satisfaction and can result in chronic exhaustion which can develop into burnout syndrome. Implications of burnout syndrome are strongly negative both for the personal and professional life of teachers. As burnout syndrome puts teachers’ well-being, quality of the teaching process and relationships with students at risk, it is important to seek ways to avoid (...) teachersÉ’ burnout. Many studies have confirmed the protective role that coping strategies play in managing stressful situations, teacher’s self-efficacy or social support. In previous studies, a negative connection was found between burnout syndrome and job satisfaction. Job satisfaction is a crucial element in the definition of wellbeing. We find wellbeing rather not as a resource for burnout prevention but as an opposite state to burnout syndrome. The paper presents a quantitative survey on burnout syndrome and related variables among Czech elementary school teachers (n = 2,394). According to burnout score, two subgroups were selected – teachers with no burnout manifestations and teachers with developing/developed burnout syndrome. Through the statistical analysis, these two groups were compared in job satisfaction, self-efficacy, coping strategies, and social support. The study shows significant differences between the two groups of teachers... (shrink)

Although to the readers of Utopian Studies Darko Suvin remains perhaps best known for his criticism of science fiction, much of his recent writing has fallen into the category of Marxist political epistemology. Of note are In Leviathan's Belly: Essays for a Counter-Revolutionary Time (2012), his analysis of former Yugoslavia in Splendour, Misery, and Potentialities: An X-ray of Socialist Yugoslavia (2017) as well as a number of shorter works on subjects that range from the Russian Revolution to George Orwell's Nineteen (...) Eighty-Four. For decades, Suvin has also written (about) poetry: he discussed verse already in the 1979 The Metamorphoses of Science Fiction: On the Poetics and History of a Literary Genre and his... Read More. (shrink)

Ever since I encountered Lyman Tower Sargent's writing, he has signified to me a scholar whose lifelong dedication to utopian thought and literature has nurtured generations of students, critics, and practitioners of utopia. It is for this reason that my birthday wishes briefly place Lyman's work alongside that of William Morris—a writer, critic, designer, and activist whose inspiration was the past.

In addition to two Czech translations of Thomas More’s Utopia—one from 1950 by Bohumil Ryba, the other from 1911 by Jiří Foustka—More’s imaginary society has been introduced into the Czech context through prefaces and afterwords that accompanied the translations, through journalistic essays, and through a number of scholarly articles and book-length studies. Drawing on several such recently published accounts of More’s life and his work, the following pages first sketch contemporary debates about Utopia in the Czech Republic. Subsequently, I devote (...) myself to the translations by Ryba and Foustka. Besides discussing them in detail, I consider the paratexts, alongside selected critical studies as well... (shrink)

“Since 1989 we have lived in a world where the nightmare of socialist science fiction has become reality: capitalism has won. With some exceptions, we have no alternative visions of economic, technological, and social future, no visions that would spring from anything besides capitalism”.1 With these words, Tomáš Pospiszyl closes the introduction to a volume that accompanied a recent exhibition about imaginary futures in socialist Czechoslovakia organized in Dům umění in Brno and Centrum současného umění Dox in Prague. Pospiszyl’s idea (...) indeed echoes through contemporary Czech culture. At second sight, however, through the over-a-century-old... (shrink)

According to Peter Harrison's book The Bible, Protestantism and the Rise of Natural Science modern science came into existence as a result of the emphasis of Protestants on the literal sense of the Scripture, their refusal of the earlier symbolic or allegorical interpretation, and their efforts at fixing the meaning of the biblical text in which each passage was to be ascribed a single and unique meaning. This article tries to summarize the most significant critiques of Harrison's hypothesis and to (...) acknowledge their legitimacy. However, the alternative explanation of the emergence of modern science as a result of disputes over the biblical interpretation and the subsequent discovery of the ambiguous character of the ordinary verbal language is not fully satisfactory either. (shrink)

The article picks up the threads of especially Martin Muslow’s 1990s research and describes the distinctiveness of the “relational metaphysics of resemblance” in the middle of the seventeenth century. The late Renaissance metaphysical outlines, carried out in the Comenius circle, are characteristic for their relationality, accent on universal resemblance, providentialism, pansensism, sensualism, triadism – and also for their effort to define metaphysical terms properly. While Comenians share the last – and only the last – feature with Cartesians, they differ in (...) the other features. Therefore, Cartesians and Comenians cannot come to terms in the issue of the proper definitions either. Quite on the contrary, they oppose each other on this issue. By means of Johann Clauberg’s criticism of Georg Ritschel and René Descartes’s only supposedly “mysterious” and “solipsist” second meditation, the article turns a Cartesian mirror to the Comenian metaphysical project. In its light, the definitions of Georg Ritschel, Johann Heinrich Bisterfeld and Jan Amos Comenius turn out to be unacceptable for Cartesians (and also for Thomists and, in part, for Baconians). Despite their superficially Aristotelian-scholastic appearance, their content is notably Paracelsian-Campanellian (with a Timplerian foundation). Even though Comenian definitions of metaphysical terms had been refused and refuted by Cartesians, they experienced a second lifespan in their robust influence on Leibniz and Newton. (shrink)

In this article, I first reconsider the personal links between Comenius and Leibniz, searching for how Comenian texts and ideas may have reached Leibniz. For that reason, I outline a constellation of thinkers within Central European Protestantism, since a vast majority of the important intellectuals with some noteworthy link both to Comenius and Leibniz were based there. Second, I investigate more closely one particular intellectual link between Comenius and Leibniz, namely their common combinatorial standpoint, because the striking parallels, connections and (...) similarities between Comenius’s and Leibniz’s ideas on combinatorics, universal language and relational metaphysics have been largely overlooked thus far. (shrink)

Článek se soustředí na téma, jemuž dosud mezi českými badateli nebyla věnována patřičná pozornost. Uvádí do českého prostředí přírodní filosofii Tommasa Campanelly OP (1568–1639), přičemž se zaměřuje na jeho kosmologii, astrologii, magii, medicínu a prorocké vize. Jsou zdůrazněny některé z jeho antiaristotelských tezí a v neposlední řadě je poukázáno na zajímavé paralely, analogie a průniky se staršími autory (Dante, Ficino…) i současníky (Komenský, Galileo…). Závěrečné tvrzení, že Campanella nepatří k průkopníkům moderní vědy, ale spíše k starší renesanční hermeticko-magicko-platónské tradici, by (...) nemělo zastínit literární a rétorickou kvalitu jeho spisů, především jeho metaforiku a obraznost. (shrink)

Článek se soustředí na téma, jemuž dosud mezi českými badateli nebyla věnována patřičná pozornost. Uvádí do českého prostředí přírodní filosofii Tommasa Campanelly OP (1568–1639), přičemž se zaměřuje na jeho kosmologii, astrologii, magii, medicínu a prorocké vize. Jsou zdůrazněny některé z jeho antiaristotelských tezí a v neposlední řadě je poukázáno na zajímavé paralely, analogie a průniky se staršími autory (Dante, Ficino…) i současníky (Komenský, Galileo…). Závěrečné tvrzení, že Campanella nepatří k průkopníkům moderní vědy, ale spíše k starší renesanční hermeticko-magicko-platónské tradici, by (...) nemělo zastínit literární a rétorickou kvalitu jeho spisů, především jeho metaforiku a obraznost. (shrink)

Josef Čapek’s writings from between 1914 and 1920 present a distinctive conception of primitivism, which was, beginning in the early twentieth century, of fundamental importance for the development of modern trends in the fine arts, in connection with the essential change in understanding the term ‘art’. Two manuscript version of the essay Umění přírodních národů (The art of primitive peoples) from 1914 to 1916 and the article ‘Sochařství černochů’ (Negro sculpture) from 1918 are amongst the first European critical attempts to (...) interpret ethnic art. Čapek presents the ‘art of the savages’ (divošské umění) as fully fledged art, and he tries to analyse its principles of expression. He compares them to current trends in art. The essays from the volume Nejskromnější umění (The humblest art, 1919–20), which consider other dimensions of primitivism, present a particular definition and expansion of the term ‘art’. In contrast to academic virtuosity, Čapek here emphasizes values of hitherto peripheral and unacknowledged areas of artistic expression, and achieves a distinctively personal revision of the traditional conception of the boundaries of the work of art and therefore also its essence and purpose. The essay ‘Sociální užitečnost umění’ (The social utility of art, 1919) also relates to these questions. (shrink)

In Industry 4.0 completely new production worlds are emerging, where robots are becoming a key element and where common human skill activities and thinking are commonly surpassed. The growing degree of automation and the interconnection of the digital and the real-world create an environment that requires a set of interdisciplinary skills. For the sustainability of enterprises in this environment, human creativity acquires an irreplaceable role. The aim is to compare the application of selected values in corporate culture, which creates a (...) space for increasing the creativity of employees from the perspective of different sizes of enterprises. The research sample consists of 1,716 companies of the Czech and Slovakia that participated in the questionnaire survey. The results of the independent T-test confirmed significant differences in the applied values between the countries being compared. Differences in terms of business size have been further explored through the ANOVA test and the Tukey HSD test. The results subsequently confirmed that the values: work meaningfulness, passion for work, and trust are applied more significantly to microenterprises in both the countries, creating an environment that supports creativity. (shrink)

Recenze: Peter HARRISON - Ronald L. NUMBERS - Michael H. SHANK Wrestling with Nature: From Omens to Science. Chicago: Univer- sity of Chicago Press 2011, 416 s.

Pár slov úvodem k dopisu, který poslal Pavel Tichý z University of Otago Pavlu Maternovi (který v té době ´pracoval´ na brněnské univerzitě bez možnosti učení a publikování). K dataci dopisu: Shoduji se s odhadem Dr. Raclavského, že jde patrně o r. 1975. Ti, kdo neprožili normalizaci, si těžko představí situaci. To nebylo tak, že můj přítel Tichý momentálně působí na Novém Zélandě a píše mi z momentálního zahraničního pobytu. Tichý byl emigrant, což mj. znamenalo, že žádnou z jeho odborných (...) statí nebylo možno u nás citovat, dále že dík faktu, o kterém každý věděl, že dopisy emigrantů jsou u nás na příslušných institucích otvírány, znamenala korespondence s emigrantem kádrovou skvrnu. O tom jsem tehdy nepřemýšlel, už proto, že četba Tichého dopisů byla nesmírně zajímavá. Byl jsem na shromažďování korespondence lajdák. Moje krátkozrakost zavinila, že se z této korespondence zachoval nepatrný zlomek. Dopis, který následuje, je ovšem obzvlášť zajímavý, a to z následujícího důvodu: Tichý měl už od šedesátých let – ještě v Československu – v hlavě zárodky svého přístupu k logice a logické analýze přirozeného jazyka (svědčí o tom jeho stati v tehdejším Filosofickém časopise, zejména stať „Smysl a procedura“ z r. 1968). Dopis, který zde uveřejňujeme, má však hodnotu historického dokumentu. Jde o první ´neformální´ formulaci jeho pojetí tzv. konstrukcí a jeho postoje k logice, což se postupně promítlo do systému Transparentní intenzionální logiky (TIL), vyloženého souvisle v monografii The Foundations of Frege´s Logic, vydané asi 13 let po tomto dopisu. Ze vzhledu dopisu je patrné, že byl psán na psacím stroji, což v těch letech bylo standardní. Musíme omluvit překlepy (ostatně to byl osobní dopis), pokud jde o nespisovnosti, vím, že Tichý ovládal češtinu velmi dobře, ale dával přednost psát přirozeně, blízko k hovorové češtině. Jistě připustíte, že jeho jazyk je zde velmi živý a že úpravy směrem ke spisovnému jazyku by narušily kouzlo bezprostřednosti a jistého emocionálního zaujetí, které z dopisu vyzařuje. Tichý posílal mně a Pavlovi Cmorejovi i nadále jednak osobní dopisy, jednak rukopisy svých statí, takže jsme měli výhodu být účastni procesu budování TIL, kterou oba (a dnes už nejenom my) pokládáme za podstatný přínos ke světové logice. --Pavel Materna. (shrink)

Inferencialismus idealizuje proces získání významu v komunikaci. K tomu snadno najdeme protipříklady. Zcela zde chybí nějaká, zejména pojmová analýza a také nějaké rozhodovací (meta)pravidlo pro získání významu.

Inferencialismus idealizuje proces získání významu v komunikaci. K tomu snadno najdeme protipříklady. Zcela zde chybí nějaká, zejména pojmová analýza a také nějaké rozhodovací (meta)pravidlo pro získání významu.

Traganja za dušom i duševnošću motivirala su filozofe na stvaranje koncepcija raznolikog spektra tumačenja. Možemo li spoznati dušu, možemo li definirati duševnost, što bi to zapravo bilo i postoje li takve kategorije koje bi uopće mogle biti predmetom spoznaje, pitanja su na koja nailazimo i u filozofskoj misli Pavla Vuk-Pavlovića.Ishodište njegove filozofije jest doživljaj kao mjesto preplitanja gnoseoloških, ontoloških i etičkih problema te pristup fenomenu doživljaja gradi na kritičkom prevladavanju neokantovskih i pozitivističkih strujanja. Iz kompleksnosti razumijevanja doživljaja iščitavamo specifičnost (...) jedinstva svjesnosti kao subjektivne i predmetnosti kao objektivne komponente doživljaja, njihove složene međuodnose koji produciraju i originalnu filozofsku teoriju pluralizma svjetova te se na kraju pitaju i o mogućnosti filozofije kao takve.Searching for the soul and spirituality has been motivating philosophers to create conceptions of diverse interpretations. Can we gain insight into the soul, can we define spirituality, what is spirituality as a matter of fact and are there such categories that could be the subject of insight – are all questions that we come across in the philosophical thoughts of Pavao Vuk-Pavlović.Experience, as the locus of interlacement between gnoseological, ontological and ethical problems, is where he starts his philosophy. He builds his approach to the phenomenon of experience upon a critical transcendence over the Neo-Kantian and positivistic currents. It is from the complexity of his understanding of experience that we can read out the specific quality of the unity between one’s consciousness – as the subjective component – and the object of one’s experience – as the objective component of experience – their complex interrelations that also give rise to his original philosophical theory of the pluralism of worlds and, finally, investigate the capabilities of philosophy as such. (shrink)

Tekst je prikaz knjige Pavla Vuk-Pavlovića, Povijesnofilozofski tekstovi, izašle u izdanju biblioteke Sabrana djela Pavla Vuk-Pavlovića, Hrvatsko filozofsko društvo, Zagreb 2011.

Prispevek predstavi sklop evholoških besedil na čast svetemu Hieronimu: od prvih omemb v Gelazijevem zakramentarju do prenovljenega rimskega misala Pavla vi. Orisan je potek kompozicije temeljnih zakramentarjev in misalov rimskega obreda, ki so vir, iz katerega se je bogato razširil obstoječ misal. Predstavljeni so vidiki, ki bi jih za zvest prenos misli, izraženih v latinski evhologiji, v drug jezik, lahko upoštevali. Razširjeni konteksti umeščenega besedila namreč v bogoslužju omogočajo liturgičnemu besedilu, da lahko postane učinkovit dogodek vere. Njihovo neupoštevanje pa (...) učinkovitost besedila omejuje. Zaradi pretežno filološke metode prevedeno evhološko besedilo uporabnika lahko doseže šele s katehezo, homilijo ali komentarjem. Tak pristop je neprimerljivo hitrejši in zaradi še neizdelanih študij za vsak posamezni formular se ohranja vtis, da je zahtevni proces inkulturacije rimskega obreda nujno potrebno centralno nadzorovati. Predstavljena so tudi obvezujoča navodila, s katerimi Cerkev že desetletja usmerja prevajanje in iz katerih postaja še bolj očitna teža in preroškost odločitev, ki jih je v korist vernikov naredila na drugem vatikanskem koncilu. (shrink)

Po disputacích k tématům Filosofie nepředmětnosti Ladislava Hejdánka a Nekonečnost konečnosti podle Ivana Chvatíka uspořádala Katedra filosofie Evangelické teologické fakulty UK v Praze dne 29. června 2009 v pořadí již třetí pokus o výměnu mezi domácími filosofy. Tentokrát však nebyl východiskem diskusí programový text některého z účastníků, ale Platónův výklad o nejvyšších rodech v dialogu Sofistés. Tomuto textu se zde dostalo trojí velmi odlišné interpretace, kterou bychom snad mohli vzdáleně přirovnat k liternímu, morálnímu a alegorickému neboli naukovému pochopení posvátného textu (...) Písma. Filip Karfík nabízí co možná přesný výklad Platónova textu, Štěpán Špinka sleduje etické implikace Platónovy ontologie, konečně Pavlu Koubovi je pasáž ze Sofisty záminkou pro velmi zajímavé vyrovnání s Heideggerovým pojetím bytí v jeho rozštěpu na bytí jsoucna výskytového a bytí pobytu, o to zajímavější, že je provedeno prostředky Heideggerova vlastního výkladu dialogu Sofistés. Na příspěvek Pavla Kouby navazuje diskuse o zdánlivě dílčím aspektu jeho výkladu, totiž o otázce, zda identitu chceme, nebo nechceme chápat pouze jako dějství diferujících vztahů. V zájmu historické věrnosti třeba poznamenat, že tato diskuse proběhla na disputaci samé jen částečně, zato se zde odehrálo mnoho pozoruhodných diskusí dalších, které nebylo možné svěřit písemnému zachycení. Mnohé se nicméně podařilo zachytit médiem jiným, totiž na fotografiích Věry Koubové, jež jsou uveřejněny na stránkách katedry. (shrink)

Když jsem v roce 1992 začínal na filosofické fakultě UK přednášet teorii sémantiky, cítil jsem intenzivní potřebu poskytnout studentům nějaký učební text. O překotném vývoji tohoto interdisciplinárního oboru, který odstartovalo v sedmdesátých letech úspěšné “zkřížení logiky s lingvistikou” Richardem Montaguem a dalšími a který se nezpomalil dodnes, totiž v češtině neexistovaly prakticky žádné zprávy (s čestnou výjimkou přístupu tzv. transparentní intenzionální logiky, který byl dílem českého emigranta Pavla Tichého a o kterém u nás psal Pavel Materna). Přehledové publikace, jaké (...) jsou potřeba pro někoho, kdo se chce v dané problematice zorientovat, se ovšem v té době i po světě teprve začínaly objevovat: v roce 1990 vyšla kniha An Introduction to Semantics Gennara Chierchii a Sally McConell-Ginnetové a v roce 1991 vydala skupina holandských logiků pod kolektivním pseudonymem L.T.F. Gamut dvousvazkovou knihu Language and Meaning. Za této situace jsem se pokusil co nejrychleji sepsat učební text, který by moji studenti i jiní zájemci o sémantiku mohli použít; a protože o jeho vydání paradoxně projevila větší zájem filosofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně (kde jsem já osobně nikdy neučil; ale zájem o sémantiku tam neúnavně podněcoval a vydání mého textu tam zprostředkoval kolega Materna) než filosofická fakulta mojí domovské Karlovy univerzity, vyšel tento text v Brně, a to pod názvem Úvod do teoretické sémantiky. (shrink)