The “ontological turn” is a recent movement within cultural anthropology. Its proponents want to move beyond a representationalist framework, where cultures are treated as systems of belief that provide different perspectives on a single world. Authors who write in this vein move from talk of many cultures to many “worlds,” thus appearing to affirm a form of relativism. We argue that, unlike earlier forms of relativism, the ontological turn in anthropology is not only immune to the arguments of Donald Davidson’s (...) “The Very Idea of a Conceptual Scheme,” but it affirms and develops the antirepresentationalist position of Davidson’s subsequent essays. (shrink)

This article evaluates the idea of the modularity of mind and domain specificity. This concept has penetrated the behavioral disciplines, and in the case of some of these—for example, the cognitive study of religion—has even formed their foundation. Although the theoretical debate relating to the idea of modularity is ongoing, this debate has not been reflected in the use of modularity in behavioral research. The idea of domain specificity or modularity of mind is not without its controversies, and there is (...) no consensus regarding its acceptance. Many neuroscientists, as well as several evolutionary psychologists and philosophers, have raised a number of objections that cannot remain overlooked. I will show the areas in which the idea is problematic, what attempts have been made to preserve it, and how social scientific research can move beyond post-Fodorian modularity without losing any valuable insights. (shrink)

This paper argues that the allure of conspiracy theories lies in their evolutionary origins, specifically in our capacity to communicate unrepresented threats. Drawing on threat-detection psychology and error management theory, it posits that these theories serve as adaptive responses to perceived threats and social coalition-building, rather than as flaws in reasoning.

Diskusní článek věnovaný textu Nikola Balaš, „Kdo je tu v pasti?“ Teorie vědy / Theory of Science 41, č. 1 : 133–49.

Při výběru z teorií, které bychom mohli aplikovat na problém, jímž se zabýváme, je pro nás účinnost jejich použití jedním z nejdůležitějších kritérií. Jinými slovy, naše hodnocení teorií se odvíjí o jejich schopnosti řešit problémy. V tomto eseji nejprve ukáži, jaké druhy problémů jsou pro sociální vědy klíčové, a s pomocí strukturalistické kritiky funkcionalismu nabídnu ilustrace těchto problémů. Budu přitom tvrdit, že Lévi-Straussovy přísliby spojené s jeho metodou nebyly nikdy naplněny a že je strukturální antropologie neuspokojivá.

Je-li nějaký filozof dotázán známými či přáteli na to, čím se profesně zabývá, a odpoví-li po pravdě, často se rozhostí rozpačité ticho. Je sice mnoho oborů, o kterých má laická veřejnost – použijeme-li tento výraz – jen mlhavou představu, avšak snad žádná disciplína nepůsobí tak vágně, jako filozofie. Domnívám se, že důvodem je to, že pojem filozofie skutečně vágní je a že pod pojmem filozofie často rozumíme natolik odlišné činnosti a přístupy, že zahrnout je pod společný pojem lze jen velmi (...) těžko. Ve svém příspěvku se nejprve pokusím naznačit, v čem je starší chápání filozofie jako činnosti blízké svou povahou vědě nadále užitečné, a pokusím se obhájit úzké pojetí filozofie jako filozofie vědy a zejména společenských věd. Tím nemám na mysli vytváření nových vědeckých pojetí, ale užitečné vyjasňování hraničních a problematických otázek, se kterými se věda potýká. (shrink)

[Humanism in the Period of Renaissance and Reform].

When Tooby and Cosmides published their famous article “Psychological foundation of culture”, most readers could read it as just another paper addressing evolutionary psychology. Its aspirations were, however, much far-reaching. Tooby and Cosmides attacked the so-called constructivists. In this way, the paper ushered in another turn in the controversy over the method of social sciences. In my paper I claim that Tooby and Cosmides are right when they criticize constructivists and relativists. On the other hand, I claim that they do (...) not live up to their aspirations, i.e. they do not provide for a rapprochement of the standards of social sciences and those of natural sciences. (shrink)

Některé ze společenských věd spojuje myšlenka „tichého relativizmu“. Podíváme-li se totiž pozorně na práce kulturních antropologů a historiků, zjistíme, že ačkoli by váhali veřejně si to přiznat, prakticky sdílejí představu o odlišných, na sebe nepřevoditelných, pojmových schématech. To z nich činí podezřelé z relativizmu. Sdílejí také ideu, že pro toto přesvědčení – přes všechny námitky filozofů – nalézají dostatek empirických podkladů. Ve svém příspěvku vysvětlím pozadí tohoto přesvědčení. Vysvětlím, proč je pro něj klíčová myšlenka nesouměřitelnosti, a pokusím se zvážit, zda (...) Davidsonova základní námitka o „přeložitelnosti“ je dostatečně pevná pro to, abychom mohli odmítnout myšlenku nesouměřitelnosti jednou pro vždy. Uvedu příklady podporující podezření, že tzv. empirická zjištění podporující kulturní relativizmus většinou obsahují metodologické či pojmové nepřesnosti či chyby. Some social scientists share the ideology of cultural relativism. This is not to say that they overly subscribe to it, the commitment to it is rather implicit to their attitudes. That is, if we take a closer look at the works of many sociologists, anthropologists and historians, we can clearly discern relativistic patterns. They also share the idea that their approach, involving the relativism, has strong empirical foundations – despite objections of many philosophers. In my article, I am going to explain the motivation for such a cultural relativism. I will claim that that the key underlying idea is that of a certain kind of incommensurability. That is mean that the idea of relativism stay and fall with the idea of incommensurability.I will discuss whether the Davidsonian approach to relativism via the problem of translability is viable. I will claim that without the possible existence of two distinct conceptual schemes or two distinct languages associated with them there is simply no issue of incommensurablity. I will also claim that most of the socalled empirical proofs of cultural relativism are based on conceptual or methodological confusions. (shrink)