Studie se věnuje čtyřem astronomickým pomůckám, které vytvořil a užíval Gerbert z Aurillacu, remešský a ravennský arcibiskup, opat v Bobbiu a v letech 999–1003 papež. Gerbert vyučoval quadrivium především v Remeši a od jeho žáka Richera z Remeše a z Gerbertových dopisů víme o čtyřech jeho přístrojích, které poskytovaly srozumitelný a názorný úvod do geocentrického výkladu veškerenstva: 1. glóbus světové sféry s nastavitelným horizontem; 2. pozorovací hemisféra s pěti rovnoběžnými kruhy světové sféry ; 3. armilární sféra s vnitřním umístěním ekliptiky (...) a oběžných drah planet; 4. armilární sféra s vnějším umístěním hvězd a souhvězdí. (shrink)

Tato studie se věnuje komentářům a glosám k první kapitole druhé knihy Boethiova Úvodu do aritmetiky, jejímiž autory v poslední čtvrtině 10. století byli Gerbert z Aurillacu, Abbo z Fleury, Notker z Lutychu a anonymní autor textu De arithmetica Boetii. Studie sleduje dva hlavní cíle: nejprve upozorňuje na to, že Boethiův text o převodu číselných posloupností na stejnost lze interpretovat dvěma rozdílnými způsoby, následně se zaměřuje na využití této problematiky v dalších svobodných uměních a při hraní deskové hry rithmomachie.

(From editorial:) This volume aims to refute the disparaging image of scholastic philosophy as a rather homogeneous tradition of commentaries on Aristotle lacking in originality. Although Aristotelianism was, of course, a very important philosophical paradigm among the scholastics, their works also evince many features and tenets of Platonic or Augustinian origin. Several issues characteristic for Platonism and Augustinianism are discussed in this volume – for example, the role of attention in perception, the extramissionist theory of vision, the metaphysics of light, (...) the illumination theory, the fi rst-person perspective, and self-refl ection. The topics investigated primarily in Aristotelianism include the ontology of sensibles, their causal effi cacy, the role of the medium, and the distinction between the internal senses. (shrink)

Studie se věnuje dialogu Anselma z Canterbury De grammatico. Tento spis byl samotným autorem označen jako úvod do dialektiky. V dobové dialektice zastával klíčové místo Aristotelův spis Kategorie. Tento článek se proto pokouší interpretovat Anselmův dialog jako určitou pedagogicky koncipovanou podobu komentáře k Aristotelovým Kategoriím. V návaznosti na Anselmův spis jsou postupně představeny jednotlivé teze z Aristotelových Kategorií (jak tzv. antepredicamenta, tak pojednání o substanci, kvalitě a částečně i vlastnictví) a způsob, jakým s nimi Anselm pracoval.

Věhlas Gerberta z Remeše (jako papež Silvestr II.) je již od středověku tradován zejména v přímé vazbě s jeho studiem quadrivia ve Španělsku. Tato studie se zabývá problematikou měření času podle Gerberta a snaží se ukázat, že základní koncepce a znalosti, kterých Gerbert k měření času užívá, jsou takřka výhradně převzaty z latinské (převážně) encyklopedické tradice, s výjimkou díla De utilitatibus astrolabii, které je někdy Gerbertovi připisováno, v němž jsou recipovány arabské i latinské zdroje. Nejprve jsou popsány zmínky o Gerbertově (...) konstrukci horologií (část I), následně je představen Gerbertův dopis bratru Adamovi (část II), následuje vymezení základních pojmů – den, noc, rovnoměrná a nerovnoměrná hodina apod. podle latinské tradice i podle spisu De utilitatibus astrolabii (část III), popisy časových pásem podle latinských autorit, včetně řeckého původu těchto paralelních zón (části IV a V) a časová pásma podle nejstarších arabských astrolábů a spisu De utilitatibus astrolabii (část VI), návody k určení přítomnosti v určitém klimatu podle Gerbertova dopisu a spisu De utilitatibus astrolabii (část VII) a pokusy o vysvětlení některých dalších detailů z Gerbertova dopisu Adamovi (část VIII). (shrink)

Studie se věnuje dialogu Anselma z Canterbury De grammatico. Tento spis byl samotným autorem označen jako úvod do dialektiky. V dobové dialektice zastával klíčové místo Aristotelův spis Kategorie. Tento článek se proto pokouší interpretovat Anselmův dialog jako určitou pedagogicky koncipovanou podobu komentáře k Aristotelovým Kategoriím. V návaznosti na Anselmův spis jsou postupně představeny jednotlivé teze z Aristotelových Kategorií (jak tzv. antepredicamenta, tak pojednání o substanci, kvalitě a částečně i vlastnictví) a způsob, jakým s nimi Anselm pracoval.

Tato studie se věnuje výkladu násobení podle čtyř nejstarších latinských středověkých autorů, kteří sepsali své texty o početních úkonech na abaku kolem roku 1000, tedy podle Gerberta z Remeše (Pravidla pro počítání na abaku, Regulae de numerorum abaci rationibus), Herigera z Lobbes (Pravidla počítání na abaku, Regulae numerorum super abacum), Abbona z Fleury (Komentář k Victorioně spisu Calculus, In Calculum Victorii commentario; resp. tzv. Abbonův abakus, Abbonis abacus) a Bernelia mladšího z Paříže (Kniha o abaku, Liber abaci). Po představení, vysvětlení (...) a srovnání pravidel pro násobení podle těchto spisů následuje v příloze originální znění a překlad Herigerových, Gerbetových a Abbonových pravidel pro násobení. (shrink)

This paper is consecrated to the problems of the semantics in the Anselm’s philosophy of language – one of the most important parts of his philosophical inquiry. The main care is focused to the analysis of terms veritas and rectitudo, mainly because of significatio and the semantics – e.g. significatio with respect to names (proper and common; infinite, privative and empty). Special passage refers to denominative names, because in their case Anselm of Canterbury makes differences between significatio ( per se, (...) per aliud and ut unum) and appellatio in his semantic analysis. (shrink)