Given the lack of knowledge about safety and efficacy of many treatments for children, pediatric clinical trials are important, but recruitment for pediatric research is difficult. Little is known about children's perspective on participating in trials. The purpose of this study was to understand the experiences and motivations of young people who took part in clinical trials. This is a qualitative interview study of 25 young people aged 10–23 who were invited to take part in clinical trials. Interviews were audio (...) or video recorded and analyzed using framework analysis. Young peoples' motivations were both personal benefit and helping others. Both incentives appeared to be more complex than expected. We introduce the terms “network of exchange” and “intergenerational solidarity” to describe these motivations. To improve recruitment, professionals should be more open about research opportunities, provide better information, and give young people feedback after the trial has ended. (shrink)

This book consists of conversations with five founding scholars - Karen Barad, Astrid Schrader, Magdalena Gorska, Ericka Johnson and Elizabeth De Freitas - regarding their research practices inspired by agential realism. They are conversations focusing on how they think and analyze empirical material through agential realism in combination with other thinkers (e.g. Deleuze, Derrida, Butler, Haraway, Châtelet and Suchman). The conversations offer entry points to agential realism and the conduct of research practices and open up spaces for learning about research (...) processes, agential realism and agential realist concepts for students and scholars of qualitative research. (shrink)

Eco-anxiety increasingly weighs on (young) people’s mental health and impacts their life choices. This commentary zooms in on socio-ecological reproductive concerns with the aim to provide room for collective doubts on this individual choice, and to normalize emotions of anxiety, fear, grief, guilt, and regret, among many others, because of it.

An important source for 19th century church history is conserved in the Acta Episcoporum Brugensium of the Archive of the Diocese of Bruges. The Acta of Bishop Jean-Baptist Malou contain the transcripts of some letters and a rather lengthy report, dated July 10, 1852: Notes sur les erreurs nouvelles, contraires à la religion révélée, à ses dogmes, à sa morale. Ecoles qui méritent une attention spéciale. It appears that this text was to be sent to the Consultors on the (...) Fornari Commission in Rome, who at that time were preparing a draft for the Bull on the Immaculate Conception, and who wanted to insert a solemn condemnation of modern errors. Towards that end, the Commission contacted several outstanding scholars all over Europe. Though the identity of these scholars is known, the response of the marquis Donoso Cortes was the only one known until now. The particular contribution of this article is to also make known the full text of the response of the Bishop of Bruges, and the related correspondence. In addition, when compared with the documentation already known, these documents help to clarify the rather confusing history of the earliest efforts to draft a Syllabus Errorum. For example, it appears that immediately after the revolution of 1848, some of the scholars contacted by the Commission in June of 1852, and by Fornari in August of the same year, were not prepared at that time to devote their efforts to a condemnation of errors. Secondly, it seems that a substantial discussion of what was intended to be the second chapter of the Bull unduly delayed the proclamation of the dogma of the Immaculate Conception, and so the Syllabus project was subsequently postponed. (shrink)

„Jdu na chvíli ven a možná se zdržím,“ měl říci kapitán Oates (Scott, 1912), opustit stan a nikdy se nevrátit. Měl mít vážně omrzlé nohy, měl ztrácet síly rychleji než ostatní. Údajně žádal, aby byl ponechán svému osudu. Ostatní to odmítli, a proto odešel sám. Scott (1912) napsal, že věděli, že jde Oates na smrt, že to byl skutečný anglický gentleman.V diskusích o eutanazii je zmiňován argument, že je-li smrt na požádání povolena, mohou lidé dojít k závěru, že mají nejen (...) právo, ale dokonce i povinnost zemřít, a to by byl nepřípustný výsledek. Povinnost zemřít je chápána jako něco nepřijatelného, nepřipustitelného. Nicméně existují případy, ve kterých tuto povinnost připouštíme. Oates opustil stan, odešel zemřít, protože kdyby zůstal, měli by ostatní velmi malou, žádnou, šanci na přežití. Nebyli schopni ho opustit, on je ale opustit musel. Zdá se tak, že měl povinnost zemřít. Stejně tak horolezci při pádu odříznou raději sami sebe, než aby vystavili riziku ostatní.Existují čtyři základní a obecné motivy, které jsou spojeny s rozhodnutím zemřít (Warnock, 2008). Lze je také rozdělit do dvou skupin: pro smrt se rozhodujeme ve vztahu k sobě, s ohledem k bolesti nebo s ohledem k důstojnosti, a ve vztahu k druhým, s ohledem ke svým blízkým nebo s ohledem ke společnosti. Pokud samotný člověk nechápe svůj život jako nejvyšší a nezpochybnitelnou hodnotu, pokud si nemyslí, že se může rozhodovat bez ohledu ke komukoli jinému, k čemukoli jinému, pak lze ukázat, že jsou chvíle, kdy máme povinnost zemřít. Máme povinnost zemřít, abychom uchránili právě to, o čem si myslíme, že je významnější než náš život, ať už se jedná o životy jiných lidí, či představu o nás samotných. Povinnost zemřít se tak nezdá jako něco, co by mělo zakládat důvody pro odmítnutí eutanazie, není něčím nepřípustným nebo nepřijatelným. (shrink)