Larry Laudan v článku z roku 1983 označil problém demarkace, tj. rozlišení „vědy" a „pseudovědy", za filosofický pseudoproblém, kterým není třeba se zabývat, a slova „vědecké" a „pseudovědecké" za prázdné pojmy, které můžeme z našeho slovníku zcela vyškrtnout. V předkládané studii zpochybňuji toto Laudanovo stanovisko a předkládám argumenty ve prospěch tvrzení, že 1) rozlišení vědy a pseudovědy představuje důležitý a aktuální problém, kterým je třeba se zabývat, a že 2) možný způsob řešení tohoto problému nabízejí současná sociální studia vědy. Jejich (...) východiskem je pojetí vědy jako „formy života" a pojetí demarkačního kritéria jako proměnlivého souboru charakteristik, který sice nelze jednoznačně definovat, ale přesto jej lze zkoumat, a to prostřednictvím sociologické analýzy vědecké praxe. Mým záměrem je na příkladu několika vzorových studií představit specifika sociologického přístupu z hlediska jeho metodologie i povahy nabízených řešení a zhodnotit jeho možnosti i omezení pro filosofii vědy. (shrink)

"Le présent ouvrage est né de l'examen d'un dictat dont on peut dire qu'il constitue aujourd'hui un véritable article de foi, en ce sens qu'on ne le discute même pas, auprès du monde moderne, philosophique comme séculier ; à savoir que 'tout est dans le devenir'. Il est apparu à l'auteur que, contrairement à ce dogme, il existe dans l'esprit humain certains comportements qui, derrière l'infinie diversité de leurs manifestations, demeurent les mêmes depuis que nous avons des documents sur cet (...) esprit, c'est-à-dire depuis trois mille ans, et continuent de demeurer tels ; qu'en d'autres termes il existe certaines constantes de l'esprit humain ou encore que tout dans cet esprit n'est pas 'dynamisme', mais qu'il s'y montre des statismes. Le présent livre pourrait s'appeler : 'Pour le statisme'." Julien Benda. (shrink)

on ethics provides an opportunity to go beyond some of the controversies generated by his work of the 1970s. It was thought, for example, that Foucault had overstated the extent to which individuals could be ‘subjected’ to the influence of power, leaving them little room to resist. This paper will consider the ‘politics’ of self-creation. We shall attempt to establish to what extent Foucault’s later notion of self-formation does in fact succeed in countering an over determination by power. In the (...) end, though, it would appear as if Foucault’s turn to ethics amounts to a substitution of ethics, understood as an individualized task, for the political task of collective social transformation. What is at stake is whether or not Foucault’s insistence on individual acts of resistance amounts to more than an empty claim that ethics still somehow has political implications whilst having in fact effectively given up on politics. It will be argued that the subject of the later Foucault’s ethics, the individual, can only be understood as political subjectivity, i.e. that the political potential of individual action is not only ‘added on’ as an adjunct, but that individual action is intrinsically invested with political purport. Key Words: care of the self • ethics • politics • power • power/knowledge. (shrink)

Il dinamismo.--L'esistenzialismo.--La dialettica materialista.

In addition, this volume offers us a much needed critical revaluation of key issues in Levinas's thought which are, more often than not, uncritically ...

Drawing upon political philosophy and political economy, Benda Hofmeyr presents a Foucaultian analysis and historical contextualisation of the rise of neo-liberal governmentality. Historical, sociological and cultural studies help excavate the geneaology of the capitalist subject within the neo-liberal governmental context of the last four decades.

Research has shown that the knowledge worker, the decisive driver of the knowledge economy, works increasingly longer hours. In fact, it would appear that instead of working to live, they live to work. There appears to be three reasons for this living-to-work development. First, the knowledge worker ‘has to’ on account of the pressure to become ever more efficient. Such pressure translates into internalized coercion in the case of the self-responsible knowledge worker. Secondly, working is constant, because the Internet and (...) smart technologies and mobile devices have made it ‘possible’. It gives the worker the capacity and management omnipotent control. In the final instance, the neoliberal knowledge worker works all the time because s/he paradoxically ‘wants to’. It is a curious phenomenon, because this compulsive working is concomitant with a rise of a host of physical, emotional, and psychological disorders as well as the erosion of social bonds. The paradox is exacerbated by the fact that the knowledge worker does not derive any of the usual utilities or satisfactions associated with hard work. Elsewhere I have ascribed this apparent contradiction at the heart of the living-to-work phenomenon to the invisible thumotic satisfaction generated by knowledge work. In the present article, I argue that neoliberal governmentality has found a way to tether thumos directly to the profit incentive. I draw on Foucault’s 1978-1979 Collége de France lecture course in which he analysed neoliberal governmentality with specific emphasis on the work of the neoliberal theorist of human capital, Gary Becker. (shrink)

What happened during the fairly long silence following The History of Sexuality? … had he [Foucault] not trapped himself within the concept of power relations?’ asks Deleuze. According to him, Foucault would have answered ‘that power does not take life as its objective without revealing or giving rise to a life that resists power’ . The object of this essay is to assess what happens ‘if the transversal relations of resistance continue to become restratified’. When the long silence was finally (...) broken, Foucault proposed a more affirmative – aesthetic – mode of countering power, but what exactly is the contemporary pertinence of the late Foucault’s insistence that an aesthetics of existence provides us with the means to resist an over-determination by power. This essay follows the trajectory of Foucault’s turn to aesthetics: from care of the self as a reaction against constraining governmental regulations and institutionalised normalisations; to self-formation as a more affirmative strategy; to the present day in which cultural capitalism has usurped all aesthetic strategies of resistance. The essay therefore questions the potentially subversive status of self-creation in the light of the fact that contemporary governmental rationalities encourage self-stylising individuality, alternative life-style choices and original ways of being different. It concludes by arguing in favour of its continued relevance. (shrink)

This essay critically considers the differences and complementarities between Emmanuel Levinas’s and Jean-Luc Nancy’s respective accounts of ontology and ethics. A comparative reading reveals that while both insist upon a relational conceptualization of subjectivity, they base relationality on differing notions of alterity. The simultaneous proximity and distance between these two thinkers’ respective transphenomological quests yield critical force that enables a mutual critique, while opening up productive avenues for overcoming some of the problems inherent to their views.

The spacetime manifold, the stage on which physics is played, is constructed ab initio in a formal program that resembles the logicist reconstruction of mathematics. Zermelo’s set theory extended by urelemente serves as a framework, to which physically interpretable proper axioms are added. From this basis, a topology and subsequently a Hausdorff manifold are readily constructed which bear the properties of the known spacetime manifold. The present approach takes worldlines rather than spacetime points to be primitive, having them represented by (...) urelemente. Thereby it is demonstrated that an important part of physics is formally reducible to set theory. (shrink)

Writing from a scientifically and philosophically informed perspective, the authors provide a critical overview of the conceptual difficulties encountered in many current neuroscientific and psychological theories.

An ab-initio foundation for relativistic spacetime is given, which is a conservative extension of Zermelo’s set theory with urelemente. Primitive entities are worldlines rather than spacetime points. Spacetime points are sets of intersecting worldlines. By the proper axioms, they form a manifold. Entities known in differential geometry, up to a metric, are defined and have the usual properties. A set-realistic point of view is adopted. The intended ontology is a set-theoretical hierarchy with a broad base of the empty set and (...) urelemente. Sets generated from the empty set are mathematically interpreted, all other sets are physically interpreted. (shrink)

A long-standing theme in discussion of perception and thought has been that our primary cognitive contact with individual objects and events in the world derives from our perceptual contact with them. When I look at a duck in front of me, I am not merely presented with the fact that there is at least one duck in the area, rather I seem to be presented withthisthing (as one might put it from my perspective) in front of me, which looks to (...) me to be a duck. Furthermore, such a perception would seem to put me in a position not merely to make the existential judgment that there is some duck or other present, but rather to make a singular, demonstrative judgment, that that is a duck. My grounds for an existential judgment in this case derives from my apprehension of the demonstrative thought and not vice versa. (shrink)

Studie věnuje pozornost problematice demokratizace vědy, v jejímž rámci zaujímá klíčové postavení otázka, v jaké míře a zda vůbec má mít široká veřejnost možnost zasahovat do vědní a výzkumné politiky a participovat na rozhodování v odborných záležitostech. První část studie je věnována představení dvou radikálně odlišných a vzájemně protichůdných pohledů na tuto problematiku, které byly rozpracovány v rámci poválečné filosofie vědy v dílech Michaela Polanyiho a Paula Feyerabenda a v různých podobách spolu soupeří dodnes. Tyto dva pohledy, jež nás staví (...) před volbu mezi odborností na úkor demokracie a demokracií na úkor odbornosti, jsou následně podrobeny kritickému zhodnocení a v opozici k nim je představen alternativní pohled rozvíjený v rámci vědních studií Harrym Collinsem a Robertem Evansem, jenž překračuje nutnost této volby a na základě sociologických výzkumů fenoménu odbornosti nabízí způsob, jak lze odbornost a demokratické hodnoty sloučit dohromady. (shrink)

Tématem studie je dosud neprobádaná oblast vnějších dějin vzniku sociologie vědeckého poznání. Jejím záměrem je analýza vnějších faktorů, které se podílely na vzniku této disciplíny, a to za účelem nalezení odpovědi na otázku, proč vznikla právě v sedmdesátých letech minulého století na Oddělení pro studium vědy při Edinburské univerzitě a právě v podobě tzv. silného programu sociologie vědění. Skrze postavu zakladatele edinburského Oddělení pro studium vědy C. H. Waddingtona se studie zaměřuje konkrétně na dvě epizody, a to na vznik politicky (...) angažovaného hnutí britských levicových vědců ve třicátých letech prosazujících myšlenku sociální funkce vědy a na politizaci tzv. problému dvou kultur v poválečné Velké Británii, která vedla ke změně britské vědní politiky a k reformám britského systému vzdělání. Závěrečná část studie pak věnuje pozornost individuálním zájmům těch členů edinburského Oddělení pro studium vědy, kteří stáli za bezprostředním vznikem silného programu. (shrink)

Thomas Kuhn ve svých pozdějších pracích ostře napadá tzv. silný program sociologie vědění a důsledně se vůči němu vymezuje. Tato skutečnost je zajímavá z toho důvodu, že představitelé silného programu se naopak ke Kuhnovi otevřeně hlásí a vydatně čerpají z jeho díla, neboť v něm spatřují řadu klíčových myšlenek, které implikují možnost sociologické analýzy vědeckého poznání. Cílem této studie je kriticky přezkoumat Kuhnovu kritiku silného programu a zhodnotit její oprávněnost. V první části je za tímto účelem nejprve rekonstruováno Kuhnovo pojetí (...) silného programu, jež je posléze porovnáno s pracemi jeho zakladatelů Davida Bloora a Barryho Barnese, v nichž je silný program teoreticky rozvíjen. V další části jsou Kuhnovy argumenty proti silnému programu konfrontovány s vybranou historickou studií, v níž je silný program aplikován v praxi. Třetí část pak obrací pozornost ke Kuhnovu vlastnímu pojetí vědy, které je v ní porovnáno se silným programem právě v těch aspektech, jež na něm Kuhn kritizuje. (shrink)

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží zjistit, nakolik lze (...) již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)

This book defends antitheodicism, arguing that theodicies, seeking to excuse God for evil and suffering in the world, fail to ethically acknowledge the victims of suffering. The authors argue for this view using literary and philosophical resources, commencing with Immanuel Kant's 1791 "Theodicy Essay" and its reading of the Book of Job. Three important twentieth century antitheodicist positions are explored, including "Jewish" post-Holocaust ethical antitheodicism, Wittgensteinian antitheodicism exemplified by D.Z. Phillips and pragmatist antitheodicism defended by William James. The authors argue (...) that these approaches to evil and suffering are fundamentally Kantian. Literary works such as Franz Kafka'sThe Trial, Samuel Beckett's Waiting for Godot, and George Orwell's Nineteen Eighty-Four, are examined in order to crucially advance the philosophical case for antitheodicism. (shrink)

Quasi-set theory by S. French and D. Krause has been so far the most promising attempt of a formal theory of non-individuals. However, due to its sharp bivalent truth valuations, maximally fine-grained binary relations are readily found, in which members of equivalence classes are substitutable for each other in formulas salva veritate. Hence its mentioning and non-mentioning of individuals differs from existing set theory with defined identity merely by the range of nominal definitions. On a semantic level, quasi-set theory does (...) not provide an interpretation with explanatory power of its language terms as non-individuals, and it is not easy to see how such an interpretation can be set up. (shrink)

Předmětem této studie je analýza jednoho z aktuálně předkládaných řešení tzv. problému dvou kultur, který roku 1959 formuloval Charles Percy Snow, a to tzv. třetí kultuře, kterou v polovině devadesátých let ve stejnojmenné práci představil John Brockman. Mým záměrem zde bude kriticky zhodnotit Brockmanovo pojetí "třetí kultury" a předložit argumenty ve prospěch tvrzení, že v souvislosti s ním ve skutečnosti nelze hovořit o řešení problému dvou kultur, ale jedná se naopak o názorný doklad přetrvávající existence a aktuálnosti tohoto problému. Pro (...) tyto účely bude v textu využit koncept tzv. obchodních zón (trading zones), který zavádí filosof a historik vědy Peter Galison k popisu a vysvětlení možných způsobů interakce a dorozumění vědců napříč nesouměřitelnými vědeckými disciplínami. Jak se pokusím ukázat, tento koncept lze stejně úspěšně aplikovat i na problematiku komunikace právě mezi přírodními vědami a vědami humanitními. (shrink)

ABSTRACT In this article, I undertake a critical interrogation of the complex relations of control operating in the contemporary workplace of the knowledge worker by drawing on Foucault’s theorisation of power and resistance. I plot the risks to which the knowledge worker are exposed, the conditions of possibility as well as the challenges that complicate productive resistance in the workplace. In the process, I make use of an array of existing scholarly research that utilises the Foucauldian framework of the relationality (...) of power and develops some Foucauldian concepts further and applies them to our present context. (shrink)