The social and technological developments, social movements, scientific discoveries, economic growth or diseconomies give rise to many problems for human beings. Many disciplines such as economics, political science, architecture, sociology and psychology discuss these problems and offer solutions from different perspectives. Philosophy has its own way of dealing with these problems. As opposed to the common belief, philosophy does not only deal with ideals independently of what is going on in real life. The problems of the contemporary philosophy are also (...) the problems of the contemporary world. For this reason, this book aims to present and discuss certain philosophical problems in the contemporary world and to suggest solutions to them. (shrink)

Background Sharing anonymized/de-identified clinical trial data and publishing research outcomes in scientific journals, or presenting them at conferences, is key to data-driven scientific exchange. However, when data from scientific publications are linked to other publicly available personal information, the risk of reidentification of trial participants increases, raising privacy concerns. Therefore, we defined a set of criteria allowing us to determine and minimize the risk of data reidentification. We also implemented a review process at Takeda for clinical publications prior to submission (...) for publication in journals or presentation at medical conferences. Methods Abstracts, manuscripts, posters, and oral presentations containing study participant information were reviewed and the potential impact on study participant privacy was assessed. Our focus was on direct and indirect identifiers, such as sex, age or geographical indicators in rare disease studies or studies with small sample size treatment groups. Risk minimization was sought using a generalized presentation of identifier-relevant information and decision-making on data sharing for further research. Additional risk identification was performed based on study participant/personnel parameters present in materials destined for the public domain. The potential for participant/personnel identification was then calculated to facilitate presentation of meaningful but de-identified information. Results The potential for reidentification was calculated using a risk ratio of the exposed versus available individuals, with a value above the threshold of 0.09 deemed an unacceptable level of reidentification risk. We found that in 13% of Takeda clinical trial publications reviewed, either individuals could potentially be reidentified or inappropriate data sharing plans could pose a data privacy risk to study participants. In 1/110 abstracts, 58/275 manuscripts, 5/87 posters and 3/58 presentations, changes were necessary due to data privacy concerns/rules. Despite the implementation of risk-minimization measures prior to release, direct and indirect identifiers were found in 11% and 34% of the analysed documents, respectively. Conclusions Risk minimization using de-identification of clinical trial data presented in scientific publications and controlled data sharing conditions improved privacy protection for study participants. Our results also suggest that additional safeguards should be implemented to ensure that higher data privacy standards are met. (shrink)

In the review of 100 myšlenkových experimentů ve filozofii (2013) Jakub Mácha raises several questions concerning our approach to thought experiment analysis. We address all of his remarks; particularly, we answer three questions: Which type of imagination do we use in our definition of thought experiments? How is the cognitive aim of thought experiments related to their cognitive value? Is the analysis of Plato’s Cave proposed in our book appropriate?

El més gran dels pensadors i el més petit dels homes”; amb aquestes paraules va referir-se Gadamer d'una manera molt punyent a la desconcertant figura del seu mestre, Martin Heidegger. L’autor d’Ésser i temps ens ha deixat en herència no només una obra filosòfica capaç d’exercir una grandíssima influència, sinó també el repte d’interpretar la tensió entre vida i pensament. Hem de creure que cal una gran vida per tal que hi hagi un gran pensament? O hem d’admetre que no (...) hi ha cap relació entre una cosa i l’altra i, per tant, que un gran pensador pot adherir-se de forma entusiasta a un dels règims polítics més abjectes de la història d’Europa sense comprometre la qualitat de la seva producció filosòfica? Heidegger és segurament un exponent d'una Europa contradictòria i angoixant: no només un representant excepcional de la millor tradició filosòfica, sinó també de les grans bogeries i pors del segle XX. (shrink)

Razón, fe y existencia -- Retos contemporáneos para una cultura cristiana -- Hambre de Dios : sobre la filosofía y las religiones -- El Dios de los filósofos -- Entre el Dios de la fe y el Dios de los filósofos -- Nuestras coordenadas religiosas -- En el corazón del escándalo.

Summary Descriptions of the administration of imperial domains in Africa Proconsularis share much common ground in their interpretations. The literature features a widespread emphasis on the special role of the governments of Trajan and Hadrian in reorganising the imperial domains in this province – and especially in the Bagradas Valley, which has furnished us with exceptional epigraphic material in the form of agrarian inscriptions. While the 2nd-century administrative operations of imperial domains are fairly well understood – mainly due to this (...) category of inscriptions – the 1st century remains something of a mystery. Researchers have dated the beginning of fundamental changes to how domain administration was organised to the times of the Flavians, after the great confiscations of Nero. However, a re-interpretation of a procuratorial title from CIL VIII 14727 = ILPBardo 229 and a broader analysis of the epigraphic material shed new light on the beginnings of the administration of imperial domains in Africa Proconsularis, and especially in the grain-growing region of Byzacium; there, perhaps even in the mid-1st century, there was an imperial administration and a domain district modelled after another grain province of Egypt. (shrink)

This study aims to critique the concept of active learning in childhood education based on Hegelian Bildung. We have defined childhood education from the perspective of Hegel’s Bildung in The Phenomenology of Spirit. We describe childhood education as a ‘primary Bildung’ having the aim of ‘entering into the conceptual world’. This aim indicates that children can and are required to express their experiences in conceptual language. Finally, we critique the conceptual components of active learning from the Hegelian point of view (...) and suggest three alternative components: ‘child-educator interaction’, ‘understanding historical knowledge’, and ‘addressing concrete-abstract affairs.’ We suggest that the concept of active learning needs to be replaced by ‘Communicative-Interactive Learning (CIL)’. CIL takes both objectivity and subjectivity into account during the process of knowledge formation in education. (shrink)

This study aims to critique the concept of active learning in childhood education based on Hegelian Bildung. We have defined childhood education from the perspective of Hegel’s Bildung in The Phenomenology of Spirit. We describe childhood education as a ‘primary Bildung’ having the aim of ‘entering into the conceptual world’. This aim indicates that children can and are required to express their experiences in conceptual language. Finally, we critique the conceptual components of active learning from the Hegelian point of view (...) and suggest three alternative components: ‘child-educator interaction’, ‘understanding historical knowledge’, and ‘addressing concrete-abstract affairs.’ We suggest that the concept of active learning needs to be replaced by ‘Communicative-Interactive Learning (CIL)’. CIL takes both objectivity and subjectivity into account during the process of knowledge formation in education. (shrink)

Sería fácil afirmar que el objetivo de este texto es humanizar a los pájaros, concluir lecciones sobre los humanos a partir de su relación con ellos o utilizarlos como excusa para hablar de nosotros, pero Habitar como pájaro no hace nada de eso. De hecho, logra algo más minucioso, complejo y profundo: recoger sonidos y añadir opuestos. Así, el contrapunto como técnica melódica para conjugar voces es fundamental para entender el rigor y el detalle del libro, no sólo porque es (...) en sí mismo su estructura (las partes son acordes y cada capítulo tiene su acompañamiento, su siguiente sonido), sino también porque es un texto articulado a partir del discanto entre biólogos y ornitólogos, quienes han entendido (o intentado entender) a los pájaros a lo largo de la historia. Dado que el contrapunto es es- tructura y técnica, se lee un compromiso total con el cantar y el decir común. (shrink)

Článek si klade za cíl objasnit a obohatit Merleau-Pontyho pojetí promlouvající mluvy v kontrastu k mluvě, jíž se mluví. V kontextu tvůrčích vyjadřovacích výkonů, zejm. umění, píše Merleau-Ponty o promlouvající mluvě především jako o mluvě, jež otevírá nové horizonty zkušenosti a vede ke kognitivnímu obohacení recipienta. Mluva, jíž se mluví, je naproti tomu řečovou sedimentací kulturního významu, jejímž prostřednictvím jsou ustavené poznávací vzorce tradovány. Ve studii nejprve vysvětlujeme, jak se promlouvající mluva tvoří na pozadí běžné mluvy, jíž se mluví, a (...) jak souvisí s vnímaným světem. Poté se soustředíme na dva specifické případy promluv, jimiž se sám Merleau-Ponty explicitně nezabývá. Zaprvé jde o sekundární literaturu, jejímž posláním je sloužit nějakému původnímu autorskému dílu. Sekundární literatura sama o sobě nepřichází s původní stylotvornou vizí světa, a přesto tvoří mluvu, jež moderuje a mnohdy vůbec umožňuje porozumět původnosti myšlenek autorů v silném slova smyslu. Zadruhé se zaměřujeme na případy promlouvajících mluv, jež nás manipulují, nevedou k bohatšímu poznání světa, a přitom jsou schopny zakládat nově sdílený vzor. (shrink)

Článek má za cíl ukázat podobnosti mezi Humovou a Madisonovou politickou filozofií v oblasti politiky náboženské tolerance. Humův kritický postoj k církvím a k náboženství je dnes v interpretační literatuře velmi známý. Často se však zapomíná na důsledky, které z tohoto postoje plynou pro jeho politickou filozofii. Hume se totiž na mnoha místech svého rozsáhlého filozofického díla (kam je třeba řadit i jeho Dějiny Anglie a mnohé eseje) zamýšlel nad otázkou, jak řídit stát nábožensky roztříštěný do církví a sekt. Podobně (...) se i jeden z nejvýznamnějších otců zakladatelů, James Madison, obával názorově roztříštěné společnosti; přičemž co do důvodů i řešení tohoto problému je patrná podobnost mezi jeho a Humovými myšlenkami. Hume i Madison shodně považovali za zdroj lidské tendence ke stranictví lidskou přirozenost a řešení této stranickosti spatřovali jednak v ustavení státu na co nejširším území, a jednak v co největší míře tolerance rozličných názorů i v náboženských otázkách. Oba argumentovali tím, že se v dějinách prakticky ukázalo jako nejúčinnější právě zavedení co nejširší náboženské tolerance. Kromě toho Madison používá stejné metafory a výrazy ve stejném kontextu jako Hume. Humův vliv na Madisona v otázce náboženské tolerance tak nelze při interpretaci intelektuálních zdrojů Jamese Madisona dále přehlížet. (shrink)

Článek má za cíl ukázat podobnosti mezi Humovou a Madisonovou politickou filozofií v oblasti politiky náboženské tolerance. Humův kritický postoj k církvím a k náboženství je dnes v interpretační literatuře velmi známý. Často se však zapomíná na důsledky, které z tohoto postoje plynou pro jeho politickou filozofii. Hume se totiž na mnoha místech svého rozsáhlého filozofického díla (kam je třeba řadit i jeho Dějiny Anglie a mnohé eseje) zamýšlel nad otázkou, jak řídit stát nábožensky roztříštěný do církví a sekt. Podobně (...) se i jeden z nejvýznamnějších otců zakladatelů, James Madison, obával názorově roztříštěné společnosti; přičemž co do důvodů i řešení tohoto problému je patrná podobnost mezi jeho a Humovými myšlenkami. Hume i Madison shodně považovali za zdroj lidské tendence ke stranictví lidskou přirozenost a řešení této stranickosti spatřovali jednak v ustavení státu na co nejširším území, a jednak v co největší míře tolerance rozličných názorů i v náboženských otázkách. Oba argumentovali tím, že se v dějinách prakticky ukázalo jako nejúčinnější právě zavedení co nejširší náboženské tolerance. Kromě toho Madison používá stejné metafory a výrazy ve stejném kontextu jako Hume. Humův vliv na Madisona v otázce náboženské tolerance tak nelze při interpretaci intelektuálních zdrojů Jamese Madisona dále přehlížet. (shrink)

Práce si klade za cíl kriticky prozkoumat teorii J. S. Milla o rozlišení kvalitativní a kvantitativní charakteristice požitků (pleasure). Mill svoji teorii představil jako reakci na kritiku, že utilitární teorie vyhovuje jen zvířecí povaze lidské přirozenost a neuvažuje o vyšších schopnostech lidského ducha. Millova expozice teorie ale není v mnoha pasážích zcela jasná a průhledná. Práce se zaměřuje hlavně na prozkoumání problematického vztahu mezi kvantitativní stránkou a kvalitativní stránkou potěšení.

What kind of reference (if any) do terms such as “pencil,” “chair,” “television,” and so on have? On the matter, a de-bate between directly referential theorists and descriptiv-ist theorists is open. It is largely acknowledged that natural kind terms (such as “water,” “gold,” “tiger,” etc.) are directly referential expressions (cf. Putnam,1975). That is, they are expressions whose reference is determined by their refer-ents' nature, independent of whether we know or will ever know what this nature is. However, it does not (...) seem like-wise convincing that all artifactual kind terms (like “pen-cil,” “chair,” “television,” etc.) semantically behave the same. Terms for artifactual kinds seem more likely to be subjected to a descriptivist view, that is, definable not by links to their extensions' nature but in terms of conjunctions or clusters of properties. In his celebrated “The Meaning of ‘Meaning’” (1975), Hilary Putnam originated the mentioned debate by arguing that artifactual kind terms also refer directly. Thus, the discussion ultimately revolves around establishing whether artifactual and natural kind terms are both directly referential expressions. The authors engaged in this debate have tried to argue in favor of (or against) Putnam's proposal by highlighting the similarities (or differences) between nat-ural vis-à-vis artifactual kind words and their respective ref-erents. This paper aims to provide a thorough and reasoned overview of the debate at stake, pointing out trends and problems associated with each proposed account. (shrink)

Este es un libro sobre la libertad y sobre la verdad. Y ahora ya podéis reír. Pero no os protejáis en la risa sarcástica, permitíos una risa impertinente. La libertad y la verdad son dos formas de impertinencia necesaria, cuando hemos comprendido que no somos realmente libres ni escaparemos nunca del error ni del engaño. De esto hablan estos textos, y lo hacen de la mano de diversos autores y personajes que han hecho de su impertinencia una forma de pensamiento. (...) Georg Büchner nos presenta a Danton y a Robespierre conversando ante la guillotina. Diderot y Sophie Volland escriben su amor en una eternidad sin Cielo. Joaquim Jordà filma a sus amigos mientras colectivizan la fábrica Numax y Teresa de Ávila corta cebollas en la cocina mientras charla con su inquisidor... El 'Torete' de Perros callejeros, Christa Leem, Ixiar Rozas o Santiago López Petit desafían la noche. Se añaden a ellos Albert Camus, conjurando la mentira, y los muertos de las comedias de Eduardo de Filippo, porque todo está lleno de muertos. Entre ellos y muchos más que recorren estas páginas, destaca la voz de mi abuela, Concepció Rubiés i Trias, quien vuelve directamente a nosotros a través de las cartas que escribió cuando tenía dieciocho años y se marchó al exilio. Todas estas voces organizan una cacofonía que es, para mí, una fiesta de la inteligencia, en un tiempo en el que se ha hecho muy difícil sentir la alegría de pensar. Las malas compañías no se escogen, pero se puede decidir seguirlas o no. A mí, siempre me han llevado por buen camino. (shrink)

Práce předpokládá určité znalosti marxistické filosofie. Vychází z diskusí o předmětu historického materialismu, které probíhají na našich i zahraničních filosofických pracovištích od roku 1954, a klade si za cíl ujasnit místo aúlohu historického materialismu v systému společenských věd a jeho metodologické otázky.

Studie se zabývá analýzou politické teorie modu vivendi britského politického filosofa Johna Graye, přičemž za její hlavní cíl lze považovat především určení autorovy ideologické pozice v kontextu liberálního myšlení, jakož i posouzení koherence Grayovy teorie s koncepcí liberalismu strachu. Na základě kritické reflexe převažujícího univerzalistického pojetí liberalismu článek identifikuje a analyzuje stěžejní atributy Grayova specifického uchopení liberální teorie v podobě ideálu modu vivendi, etické teorie hodnotového pluralismu, univerzálního minima a hodnoty tolerance. V návaznosti na tuto identifikaci je následně zkoumán i (...) etický rozměr Grayovy politické teorie, jehož charakteristika umožňuje zhodnotit, do jaké míry lze autorovu teorii interpretovat v kontextu liberálního myšlení. V této souvislosti se studie rovněž snaží ukotvit Grayovu tvorbu v širším rámci alternativních projektů liberální teorie, když usiluje o prokázání principiálních paralel mezi Grayovým politickým modelem a politickým myšlením Bernarda Williamse jakožto stěžejním představitelem tzv. liberalismu strachu. Výzkum těchto paralel pak přispívá především k nastolení otázek souvisejících s možností důsledného odlišování politické a morální teorie a chápání konfliktu jakožto neodmyslitelné součásti politické reality v rámci současného liberalismu. The paper aims to analyse the political theory of modus vivendi by political philosopher John Gray and to determine the ideological standpoints of Gray's theory within the context of liberal thought as well as to assess its coherence with the concept of liberalism of fear. On the basis of a critical reflection of the prevailing universalistic conception of liberalism, the study identifies and analyses essential attributes of Gray's specific but controversial political theory: the ideal of modus vivendi; ethical theory of value pluralism; universal minimum and the value of toleration. Having interpreted all those main parts of the concept, the study is supposed to clarify also the ethical dimension of Gray's theory which makes it possible to decide to what extent the author might be identified as a liberal thinker. In this regard, the study endeavours to embed Gray's thought in a broader framework of alternative projects of liberal theory by demonstrating fundamental parallels between Gray's model and political thought of Bernard Williams as the main theoretician of liberalism of fear. Investigations of those parallels thus contributes towards articulating questions concerning the possibility of consistently distinguishing between the political and the moral theory as well as perception of a conflict as an ineradicable part of political reality in the framework of contemporary liberalism. (shrink)

The thousands of funerary inscriptions from the city of Rome published in CIL VI are a rich source of demographic data but are also the subject of serious debate regarding the epigraphic habit of the Romans. Do the inscriptions represent a cross-section of Roman society or are they largely the creation of the lower classes? Fixing the milieu from which the inscriptions come is difficult, because the exact status of more than 50 % of the commemorating population is unstated. The (...) first section of the paper lays out the criteria according to which individuals, both those of certain status and those of uncertain status, may be classified as freeborn, freed or servile. The second section tabulates the results and argues that the practice of commemoration by modest titulus was overwhelmingly a phenomenon of the milieu of the freed. Since this is not a self-perpetuating population, the prevalence of freedmen in the tituli shows it was among those families in transition from slavery to liberty that titular commemoration was most common. The freed drew attention to their own freedom, and even more proudly advertised the freeborn status of their children. (shrink)

Tato má esej vychází z četby knihy Marca de Meye Kognitivní paradigma. Na základě jeho výkladu kognitivního paradigmatu charakterizuji kognitivní pohled, který de Mey zastává. Dále stručně charakterizuji Searlovo pojetí silné umělé inteligence, které vidím jako hlavní cíl, o jehož dosažení by disciplína umělé inteligence měla usilovat. Konečně pak zkoumám, jakým způsobem by se dala vytyčená kognitivní pozice uplatnit při snaze o vytvoření silné umělé inteligence. Průniky, které zde vidím, spočívají především v samotném modelování reprezentací světa, v mnohosti takových modelů (...) schopných spojit se do jednotného celku a v propojení stratifikovaného modelu vnímání s akcemi, jež vede k vytvoření nejprve implicitní a posléze i explicitní podoby znalostí. (shrink)

La idea de la Fenomenología del espíritu está íntimamente ligada a la idea de sistema. Pero la concepción de esta última hace parte del itinerario filosófico de Hegel y por eso no resulta nada fácil comprender el nexo entre ellas. Se piensa a modo de ejemplo que La Fenomenología es una introducción al sistema o su primera parte. El presente artículo intenta interpretarla como una introducción, más no en el sentido de un ensayo preliminar y externo al sistema, sino del (...) presupuesto para su constitución. Esta búsqueda supone acceder a la idea de La Fenomenología desde su estructura y despliegue internos. Ella se descubre así en el fenómeno de la desgracia. Si bien Hegel la atribuye inicialmente a la autoconciencia como el final de su historia, en ella no termina ni se origina dicho fenómeno. Su origen se encuentra en la absoluta reconciliación del espíritu. La desgraciada reconciliación del espíritu absoluto determina la intención de La Fenomenología y constituye la condición que hace posible pensar el sistema. (shrink)

V příspěvku podávám přehled vývoje logické sémantiky se zřetelem zejména na vý­voj Tichého Transparentní intenzionální logiky (TIL) od pozdních šedesátých let až do­dnes, a na ní vystavěné Maternovy logické teorie pojmu. Článek si neklade za cíl podat vyčerpávající historický přehled, nýbrž soustřeďuje se na podíl česko-slovenské logické školy a ukazuje, že tento podíl je nezanedbatelný. Navíc je však tento přehled zároveň i kritický. Ukazuje silné stránky logického rámce TIL, ale zároveň upozorňuje na někte­ré diskutabilní stránky či otevřené problémy, které zůstávají (...) zejména právě v procedu­rální teorii pojmu. Z nich nejpalčivějším je problém procedurální identity pojmu, a tím také kritéria synonymie. (shrink)

Jaká je role historie v době post-faktické? Může nám filosofie historie pomoci bránit se proti cílenému zneužívání historických narativů na ideologickém základě? Tento článek zkoumá filosofické reflexe historie a jejich vztah k ideologiím. Je ukázáno, že na počátku této filosofické disciplíny filosofové jako Karl Popper nebo C. G. Hempel usilovali o eliminaci politického a ideologického zabarvení historie. Avšak narativistické bádání Haydena Whita naznačuje, že takový cíl je nedosažitelný. Antirealistická filosofie historie, zastoupena L. J. Goldsteinem, dokonce odmítá reálnou minulost jako cíl (...) historického bádání a zdůrazňuje situovanost historiků ve vztahu k důkazům. Představená verze historického antirealismu chápe historii jako současné zkoumání, které sdílí řadu rysů s kritickým myšlením a zaměřuje se především na zkoumání empirických dat, jež vyžadují postulaci nepřístupné minulosti. Tato podobnost by měla být zdůrazněna skrze výuku historie jako zkoumání, nikoliv jako pouhého příběhu. (shrink)

Pojem řádu má své veliké dějiny od předsókratiků až k H. Kringsovi, který v roce 1941 vydává knihu Ordo. U nás se pojmu řádu a řádovosti věnoval po celý život ze­jména brněnský a olomoucký myslitel J. L. Fischer (1894–1973). Idea řádu byla také jedním z pilířů jeho skladebné filosofie, jež měla základní problémy moderní společnosti vyřešit účinněji než marxismus. Současně s „laickým“ Fischerem usilovala v kritických 30. letech dvacátého století o nastolení kýženého řádu vyhraněně katolická skupina sou­středěná kolem tehdy nově (...) založené revue Řád. Oběma pólům šlo sice o podobný cíl (skoncovat s vládou neblahého kapitalismu), ale neporozuměly si pro různost svých věr. Toto osudové neporozumění bychom měli především na univerzitách v Brně a Olomou­ci napravovat využitím odkazu W. C. Smithe, který zásadně rozlišil setrvačnou tradiční víru (belief) a otevřenou víru všech opravdu tvůrčích lidí (faith). Takovou víru měl totiž podle autora také a snad především nový řád usilovně hledající Josef Ludvík Fischer. (shrink)

In Plautus and elsewhere in old Latin there is an imperative suffix -mino of medio-deponential meaning: opperimino, PL True. 188 , progredimino, id. Pseud. 859, arbitramino, id. Epid. 695, praefamino, Cato, RR. 141, 2, famino Paul. Fest. 62, 10, Th., all 2 sg.; in legal documents, antestamino , in the XII Tables, fruimino , CIL. 1, 199, profitemino in Lex Iulia Municipalis, all 3 sg. The generally accepted explanation of the form is that it arose from a contamination of the (...) ordinary 2 pl. medio-passive imperative in -mini and the 2, 3 sg. forms in -to, Lindsay, Latin Language, p. 517, Von Planta, Gramm. d. oskisch-umbr. Dial. II, pp. 310 sqq., Buck, Elementarb. d. oskisch-umbr. Dial. p. 112, Sommer, Hdb. d. lat. Laut- u. Formenlehre, p. 366, Stolz, Lat. Gramm*. p. 158. The Oskan and the Umbrian forms in -mo, -mu, U. spahamu, eturstahmu, persnimu, O. censamur, all of 2 or 3 sg., and U. arsmahamo, caterahamo of 2 or 3 pi., are identified with the Lat. -minō forms on the assumption that the Osk-Umbr. -mu represents an older *-mnō which in turn arose by syncope from -*menō Von Planta, l.c. This explanation is the most satisfactory that has been given, and we may suppose that Latin, Oskan, and Umbrian had an imperative form in *-menō. (shrink)

In Plautus and elsewhere in old Latin there is an imperative suffix -mino of medio-deponential meaning: opperimino, PL True. 188, progredimino, id. Pseud. 859, arbitramino, id. Epid. 695, praefamino, Cato, RR. 141, 2, famino Paul. Fest. 62, 10, Th., all 2 sg.; in legal documents, antestamino, in the XII Tables, fruimino, CIL. 1, 199, profitemino in Lex Iulia Municipalis, all 3 sg. The generally accepted explanation of the form is that it arose from a contamination of the ordinary 2 pl. (...) medio-passive imperative in -mini and the 2, 3 sg. forms in -to, Lindsay, Latin Language, p. 517, Von Planta, Gramm. d. oskisch-umbr. Dial. II, pp. 310 sqq., Buck, Elementarb. d. oskisch-umbr. Dial. p. 112, Sommer, Hdb. d. lat. Laut- u. Formenlehre, p. 366, Stolz, Lat. Gramm*. p. 158. The Oskan and the Umbrian forms in -mo, -mu, U. spahamu, eturstahmu, persnimu, O. censamur, all of 2 or 3 sg., and U. arsmahamo, caterahamo of 2 or 3 pi., are identified with the Lat. -minō forms on the assumption that the Osk-Umbr. -mu represents an older *-mnō which in turn arose by syncope from -*menō Von Planta, l.c. This explanation is the most satisfactory that has been given, and we may suppose that Latin, Oskan, and Umbrian had an imperative form in *-menō. (shrink)

Autorský kolektiv z Katedry politologie brněnské Fakulty sociálních studií přichází s publikací, která má za cíl představit soudobé politicko-teoretické diskuze nad základními aspekty liberální demokracie, jako jsou například většinové rozhodování, idea lidské důstojnosti nebo vztah demokracie a lidských práv. Nepodává však pouze učebnicový přehled, ale jednotlivé představené koncepce též kriticky hodnotí. Jako problematické pak v obecnějším pohledu vnímá přílišné množství dílčích teoretických inovací spěchajících zachránit liberální demokracii. To totiž v konečném důsledku vede k nesrozumitelné kakofonii, která zevnitř disciplíny politické teorie/politické (...) filosofie vychází. Kniha se tak snaží o systematizaci současných diskuzí a o pojmová vyjasnění. Jako zásadní věc pak vnímá též napětí mezi nutností přijímat legitimní a závazná kolektivní rozhodnutí a skutečností hluboké diverzity v současných společnostech. V poslední kapitole tak Pavel Dufek představuje jako vhodnou inspiraci teorie veřejného ospravedlnění. Tato recenze má za cíl seznámit čtenáře se základní strukturou a argumenty publikace a vnést do debaty s knihou některé další aspekty charakterizující naši postmoderní situaci. (shrink)

Autorka si v článku klade otázku, nakolik Hegel ve své filosofii ohlašuje konec náboženství jakožto specifické formy vztahování se ke světu, a tak předjímá postupující sekularizaci západní kultury. Autorka vychází z tvrzení Terezy Matějčkové v její knize Hegelova fenomenologie světa, podle nějž je Hegelem oznamovaný konec třeba chápat nikoli ve smyslu časovém, nýbrž jakožto konec ve smyslu završení, odhalení principu, který se stává „středem“ nové perspektivy. Aniž by si autorka stati kladla za cíl tuto mnohokrát opakovanou otázku po výkladu Hegelovy (...) teze o konci náboženství rozhodnout, přináší argumenty jak na podporu tvrzení Terezy Matějčkové, tak také ty, které s tímto tvrzením polemizují. (shrink)

Článek se zaměřuje na historický kontext vývoje americké sociologie v období mezi lety 1930-1965, jež je spojeno se specifickým projektem sjednocení oboru rozpracovaným na Harvardské a Kolumbijské univerzitě. Samotná myšlenka jednotné sociologie je neoddělitelně vpletena do celého projektu americké sociologie jako vědy a své „čisté" vyjádření nalezla v úsilí prokázat „objektivitu a koherenci" sociologického myšlení/vědění. Zcela zřetelně také formovala profesní identitu oboru. Prostředkem zajištění vědecké integrity bylo především zajištění kontinuity teorie a praxe, ježby založilo a o něž by se mohlo (...) opírat pevné metodologické „sebevědomí". Historická kontextualizace tohoto formativního období si klade za cíl sledovat, nakolik myšlenka sjednocené sociologie ovlivnila teoretické a metodologické perspektivy v rámci oboru i vlastní představy o možnosti jeho integrované výzkumné agendy. (shrink)

Předložený článek si na základě rozboru hlavních motivů ve Foucaultově a Canguilhemově pojetí norem klade za cíl vymezit, jaká je vzájemná vazba mezi biologickou a společenskou normativitou a jakým typem moci na nás normy vlastně působí. V souladu s interpretací navrženou Pierrem Macherey se pokusíme sílu norem vystihnout v termínech jejich „imanence a produktivity" a ukázat, proč nelze normy chápat dle modelu zákona, který by ke svému předmětu přistupoval zvnějšku. Poslední část pak přináší odpověď na otázku, jaký typ individualizace či (...) subjektivizace toto pojetí diskvalifikuje a jaké možnosti ponechává pro svébytnou singularitu v rámci normativního pole. (shrink)

Two new propositional non-classical logics, referred to as symmetric intuitionistic logic (SIL) and conflated intuitionistic logic (CIL), are introduced as indexed and non-indexed Gentzen-style sequent calculi. SIL is regarded as a natural hybrid logic combining intuitionistic and dual-intuitionistic logics, whereas CIL is regarded as a variant of intuitionistic paraconsistent logic with conflation and without paraconsistent negation. The cut-elimination theorems for SIL and CIL are proved. CIL is shown to be conservative over SIL.

Mondialisation oblige, il existe aujourd'hui un développement sans précédent des échanges de données à l'intérieur de l'Europe et hors de l'Union. Par ailleurs, les données personnelles sont devenues un élément important du patrimoine immatériel des entreprises - petites ou grandes - et un élément de leur développement durable. Or il n'existe pas de définition juridique précise de la notion de flux. Les réglementations sont très disparates hors de l'Europe et, même au sein de l'Union, les différences résiduelles ne permettent pas (...) de traiter les flux avec une sécurité juridique maximale. Sont proposées ici quelques pistes de réflexion sur l'évolution possible du droit des données personnelles face à cette mondialisation, notamment: - La nécessité d'une graduation d'application des règles, entre petites, moyennes et grandes entreprises. - La possibilité de permettre au CIL d'avoir un vrai pouvoir s'agissant des flux de données avec la mise en oeuvre d'un régime adapté.- L'établissement de règles plus claires et plus accessibles à toutes les entreprises y compris les PME et un allégement des procédures.Globalization has brought an unprecedented increase in exchanges of data both inside and outside the European Union. Personal data have become major intangible assets for companies, however small or large, and are instrumental in maintaining corporate sustainability. Yet there is no precise legal definition of what constitutes a data flow. Regulations vary widely outside the EU, and residual differences even within it mean that flows cannot be treated with maximum legal security. This paper suggests how laws on personal data could be remodelled to cope with globalization, in particular to: - Tailor regulations to the size of the company . - Give DPOs greater powers over data flows. - Establish clearer rules for all companies, including SMEs, and streamline procedures. (shrink)

Přes rozšířené používání pojmu společné dobro byla mezi antickými a středověkými mysliteli pozoruhodná nejednota o jeho konkrétním obsahu. Někdy bylo společné dobro chápáno jako dobro zúčastněných jednotlivců, jindy jako dobro společenství jako celku. Jakmile politická filozofie začala být stavěna na individualističtějších základech, společné dobro jako pojem ustoupilo do pozadí. Společné dobro by mělo mít dvě vlastnosti: jde o dobro a navíc společné. Dobro však není vnitřní kvalita o sobě, nýbrž subjektivní hodnocení člověka. Zda považujeme určité jednání či situaci za dobré (...) či špatné, záleží na našem hodnocení. Základní vlastností každého hodnocení je jeho subjektivita. Subjektivita v pojetí dobra je hlavním problémem společného dobra. Společné dobro může být společné pouze, když jde o cíl, který je sdílený všemi rozumnými aktéry uvnitř politického společenství. Má-li společné dobro být cílem regulujícím politické úvahy a zdrojem loajality ke společenství, muselo by být všemi sdíleno. To však v praxi je nesmírně obtížné zaručit. Neutrální hlasovací mechanismus, který by rozhodl, co je společné dobro, neexistuje. Společné dobro je příliš vágní pojetí, aby bylo užitečné v politické teorii a praktické politice. Veřejný zájem musí být posuzován partikulárně a lokálně, vždy s ohledem na zvláštní doby a místa. Co vytváří obecný zájem či "společné dobro", nevyplývá z filozofické teorie, ale praxe. Ačkoli společné dobro může být užitečné v politické i církevní rétorice, jeho vědecký smysl je omezený, nebo dokonce nulový. (shrink)