In traditional armchair methodology, philosophers attempt to challenge a thesis of the form ‘F iff G’ or ‘F only if G’ by describing a scenario that elicits the intuition that what has been described is an F that isn’t G. If they succeed, then the judgment that there is, or could be, an F that is not G counts as good prima facie evidence against the target thesis. Moreover, if these intuitions remain compelling after further (good faith) reflection, then traditional (...) armchair methodology takes the judgment to be serious (though not infallible) evidence against the target thesis—call it secunda facie evidence—that should not be discounted as long as those intuitions retain their force. Some philosophers, however, suggest that this methodology is incompatible with epistemological naturalism, the view that philosophical inquiry should be sensitive to empirical observations, and argue that traditional armchair methodology must deemphasize the role of intuitions in philosophical inquiry. In my view, however, this would be a mistake: as I will argue, the most effective way to promote philosophical progress is to treat intuitions as having the (prima and secunda) evidential status I’ve described. But I will also argue that philosophical inquiry can produce a theory that is sensitive to empirical observations and the growth of empirical knowledge, even if it gives intuitions the prima- and secunda-facie evidential status that traditional armchair methodology demands—and thus that traditional armchair methodology, if properly practiced, need not be abandoned by naturalists, or even (except for a few exceptions) be much revised. (shrink)

Myšlenkové experimenty jsou populárním argumentačním nástrojem ve vědě i filosofii. Jejich kritika ze strany naturalistických a experimentálních filosofů vedla k vytvoření deflačních a minimalistických koncepcí, které oslabují epistemickou sílu myšlenkových experimentů a smiřují je s empirismem. Cílem článku je ukázat, že tyto pokusy nepřekonávají hlavní problémy, se kterými se myšlenkové experimenty ve filosofii střetávají. Omezená lidská racionalita a představivost znemožňují experimentátorům řešit nereálné scénáře spolehlivým způsobem. Myšlenkové experimenty se ve filosofii používají jinak než ve vědě, protože ty pravé jsou obvykle (...) neuskutečnitelné a uzavřené vůči možnosti empirické falsifikace. Navíc jsou založeny na vadných analogiích a neoprávněně přenášejí důkazní břemeno. Persvazivní úspěšnost myšlenkových experimentů je velmi nízká, a proto nedokáží přispět k řešení filosofických problémů. Závěrem článku je, že nejběžnější druhy myšlenkových experimentů by měly být odstraněny ze souboru filosofických metod. (shrink)