Studie analyzuje podmínky a specifika, která vedla k tomu, že v roce 1678 získala na Univerzitě v Padově jako první žena na světě doktorát z filozofie Elena Lucrezia Cornaro Piscopia. Autorka zpřítomňuje širší dobový kontext, který rámcoval tuto výjimečnou událost. Upozorňuje na to, že i navzdory skutečnosti, že univerzity neumožňovaly řádné studium ženám, se Eleně Cornaro získat doktorát podařilo, a to díky souběhu několika okolností, které vytvořily příznivé podmínky pro jeho udělení této ženě. Z nich autorka vyzdvihuje zejména tradici intelektuálních (...) center na renesančních dvorech na území dnešní Itálie, vedených vzdělanými aristokratkami; rozvoj Benátské republiky v 16. a 17. století, který ovlivnil i postavení žen, zejména z aristokratických rodin; tradice aristotelismu na italských univerzitách a otevřený přístup, zejména Univerzity v Padově a v Bologni, ke studiu žen. Hlavní pozornost je věnována rodinnému prostředí, životním osudům a studiu Eleny Cornaro. Na závěr je krátce pojednáno o osudu této ženy v historické paměti, zmíněny jsou další filozofky a vědkyně 17. a 18. století a je nastolena otázka, zda Elena Cornaro napomohla ke změně postoje univerzit ke vzdělání žen. (shrink)

: How might we locate originality as emerging from within the "discrete" work of commentary? Because many women have engaged with philosophy in forms (including commentary) that preclude their work from being seen as properly "original," this question is a feminist issue. Via the work of selected contemporary French women philosophers, the author shows how commentary can reconfigure the philosophical tradition in innovative ways, as well as in ways that change what counts as philosophical innovation.

How might we locate originality as emerging from within the “discrete” work of commentary? Because many women have engaged with philosophy informs that preclude their work from being seen as properly “original,” this question is a feminist issue. Via the work of selected contemporary French women philosophers, the author shows how commentary can reconfigure the philosophical tradition in innovative ways, as well as in ways that change what counts as philosophical innovation.

Starting from the sixties of the past century theory change has become a main concern of philosophy of science. Two of the best known formal accounts of theory change are the post-Popperian theories of verisimilitude (PPV for short) and the AGM theory of belief change (AGM for short). In this paper, we will investigate the conceptual relations between PPV and AGM and, in particular, we will ask whether the AGM rules for theory change are effective means for approaching the truth, (...) i.e., for achieving the cognitive aim of science pointed out by PPV. First, the key ideas of PPV and AGM and their application to a particular kind of propositional theories - the so called "conjunctive propositions" - will be illustrated. Afterwards, we will prove that, as far as conjunctive propositions are concerned, AGM belief change is an effective tool for approaching the truth. (shrink)