Le manuscrit publié ici pour la première fois se compose des notes du cours de Chimie Industrielle professé par Nicolas Clément au Conservatoire National des Arts et Métiers à Paris en 1823, prises par le mathématicien L. B. Francoeur. Quelques extraits de ce même cours, datant de 1824–28, rédigés par J. M. Baudot, ont été ajoutés. Plusieurs de ces extraits ont déja été publiés précédemment.

Thomas S. Kuhn's singular voice was stilled by cancer on June 17, 1996, some 49 years after his initial encounters with past science had drawn him into a career in the history and philosophy of science. One of the most widely-read and influential academics of the 20th century, Kuhn was educated at Harvard University, where he received an S.B. in Physics in 1943 and a Ph.D. in the subject in 1949. He remained there until 1956, first as a Junior Fellow (...) in the Society of Fellows from 1948 to 1951, when he in effect retrained himself as a historian of science, and then as an Assistant Professor of General Education and History of Science. He joined the faculty of the University of California, Berkeley, in 1956, becoming Professor of History of Science in 1961. From 1964 to 1979 he was on the faculty of the History of Science Program of Princeton University, and from 1972 to 1979 also a member of the Institute for Advanced Study. He moved to the Department of Linguistics and Philosophy of Massachusetts Institute of Technology in 1979, where he became Professor Emeritus in 1991. He was President of the History of Science Society in 1968—70 and of the Philosophy of Science Association in 1988–90. He received the George Sarton Medal of the History of Science Society in 1982 and the John Desmond Bernal Award of the Society for the Social Studies of Science in 1983. (shrink)

Význam Thomase Kuhna z hlediska jeho vlivu na další vývoj představ o povaze vědy a konkrétně na vznik tzv. sociologie vědeckého poznání bývá dnes běžně spojován s jeho Strukturou vědeckých revolucí, zatímco jeho starším historickým pracím je v tomto ohledu jen zřídkakdy věnována pozornost. Příspěvek analyzuje právě tyto práce a pokouší se charakterizovat základní metodologické rysy Kuhnova přístupu k dějinám vědy, který je v nich uplatňován. Prostřednictvím jejich porovnání s metodologickými východisky rané sociologie vědeckého poznání se snaží zjistit, nakolik lze (...) již Kuhnovy historické práce považovat za významné ze sociologické perspektivy. Jelikož tyto práce pocházejí z doby, kdy byla historiografie vědy pod výrazným vlivem Alexandra Koyrého, příspěvek zkoumá také metodologická východiska jeho prací, aby bylo možno zjistit, do jaké míry se Kuhnův přístup vymykal standardní poválečné historiogra) i vědy navazující na Koyrého tradici. (shrink)